Utečenec

Tak jsem s překvapením shledal, že tuhle starou klasiku nemám okomentovanou, tak jsem si dal repete a i po letech jsem spokojený. Pořád platí, že nejlepším Davisovým filmem je pro mě Under Siege, ale tenhle dám klidně na druhé místo. Není to sice žádný nadupaný akční blockbuster, ale akce je fyzická a jak bylo v té době samozřejmostí i přehledně natočená. Fordův hrdina je pak příjemně civilní a nemáte problém mu fandit. Zdatně mu sekunduje i Jones i když oscara bych mu dal spíš za Natural Born Kilers. Jenom Krabbé mi tentokrát moc výrazný nepřišel a pravda ta finální pointa se dá odhadnout chvíli před samotným koncem, ale ok to je jenom pár detailů. Důležité je, že film funguje jako celek a jako taková pohodová stará škola potěší fanouška podobných osmdesátkových a devadesátkových filmů i po téměř třiceti letech od svého vzniku.75% (14.09.2021)

Včera som Utečenca videl asi po piaty raz a po dočasnom koketovaní s vyšším hodnotením som sa ustálil na troch hviezdičkách. Sú filmy, ktoré pri opakovanom zhliadnutí odkrývajú divákovi nové detaily a súvislosti. Utečenec v rovnakej situácii odkrýva nedokonalosti, ktoré som pri premiérovom pozretí veľkoryso prehliadol. Harrison Ford, ktorého som nikdy nepovažoval za herca do akčných filmov, bezproblémovo zvládne skok do priehradnej výpuste, Tommy Lee Jones zabáva vykrikovaním megalomanských a nesplniteľných povelov a americké súdnictvo dostáva na frak rozsudkom smrti pri tak chabých dôkazoch. Napriek nedostatkom je to veľmi dobre pozerateľný film, ktorý bez problémov odporučím na pozretie tomu, kto ho napriek početným reprízam v TV ešte nevidel. (04.10.2010)

Akční thriller bez jediného nadbytečného záběru funkčně aktualizuje hitchcockovské schéma "nevinný muž na útěku". Film má především neskutečný spád. Ještě než doběhnou úvodní titulky, je Kimble odsouzen k smrti a ačkoli až do čtyřicáté minuty nemáme vizuální důkaz, že zločin opravdu nespáchal, držíme mu pěsti. Díky Fordovi, který je prostě "likeable guy" i díky tomu, že nám film svým tempem, při kterém nezbývá čas na vysvětlování, nedává na vybranou. Duel "kardiochirurg versus federální agent" je vzácně vyrovnaný, a jestli si film občas dovolí humor, pak se smějeme s vyšetřovateli, nikoli vyšetřovatelům. Spravedlivé rozložení pozornosti mezi lovce i loveného dovoluje naplno zapojit paralelní montáž, jejíž zásluhou je film výtečně rytmizován. Prostříhávání mezi dvojicí akcí jako hlavní prostředek k dynamizaci vyprávění přitom využívá od prologu, kdy pouze namísto dvou současně běžících dějů sledujeme přítomnost a minulost. Linie Gerarda a Kimbla se od sebe navíc liší také stylisticky, jak lze nejlépe sledovat na honičce pod tunelem (akčnost hudby, délka záběrů, nervnost kamery) - od této scény je zároveň naznačováno, že jediným východiskem pro Kimbla je kooperace s mužem, který mu jde nemilosrdně po krku (sladění stylů). Velmi důsledný je film také v distribuci informací a míře vědění, které nám v návaznosti na jednu ze dvou ústředních figur zprostředkovává. Podle potřeb vyprávění víme někdy více než Gerard, jindy zase více než Kimble - pořád jsme přitom napnutí a přesvědčeni, že hrdina má náskok jen pár kroků a jeho dopadení je na spadnutí. Uprchlík podobně jako Mlčení jehňátek za účelem vyvolání napětí či překvapení velmi uvědoměle pracuje se žánrovými schématy - více scén je vystavěno tak, abychom si na základě zkušenosti s podobnými scénami v jiných filmech mysleli, že Kimble už už bude dopaden - v jednom případě jdou ale policajti po známých jeho bytné, v jiném běží Gerard do jiného schodiště, než po kterém Kimble sbíhá. Při svém strhujícím tempu, přesně rozvrženým bodům obratu a výtečné gradaci pomocí cliffhangerů, jejichž vinou se ovšem film nedrolí do pomyslných seriálových epizod, Uprchlík zvládá zároveň prokreslovat postavy a přesvědčovat jak nás, tak Kimbla/Gerarda, že ten druhý to vlastně myslí dobře (scéna s chlapcem a rentgenem v nemocnici, důležitá, názorně předvedená skutečnost, že Gerard nevyjednává, sloužící k našemu docenění jeho odlišného přístupu ke Kimblovi, s nímž je ochoten komunikovat). V dětství jsem Uprchlíka sjížděl na VHSce stále dokola. O mnoho let později mi přijde pořád stejně boží a doufám, že jsem jej neviděl naposledy. Je málo takových. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, JitkaCardova (01.03.2015)

The fugitive je film, v ktorom každá akčná scéna, alebo napínavá sekvencia by mohľa byť jeho vrcholom. Takže tým pádom sme neustále v maximálnom napätí, okrem vydarenej akcie sledujeme aj napínavé pátranie po vrahovi. Davisovi sa podarilo natočiť niekoľko scén, pri ktorých už neveríme, že sa z nich hlavná postava môže dostať, aby scenár prišiel s nejakým fajn neotrelým nápadom, ako to vyriešiť.Trocha zamrzí úplný záver, ktorý je po tom všetkom trochu odfláknutý. Po približne siedmom pozretí ešte doplním, že tento film je neopozerateľný a keď ho rok nevidím, chytám absťák. (13.10.2012)

Devadesátky to byl zlatý věk filmu. Nejeden thriller či akční film si vzal to dobré z osmdesátek a oprostil se od toho leckdy až směšného kdy hrdinové byli nesmrtelní a zbraně měli často s nevyčerpatelnou municí. Uprchlík mi kupodivu nějak unikl a opravdu se divím, že jsem na něj narazil až letos. A bylo to zvláštní, ale dost mi připomněl Volný pád, který byl kupodivu natočen také v roce 1993. I tam jde tým kriminalistů po stopách zoufalce, kde už od prvních chvil nesedí motiv i profil pachatel a kde si s postupným vyšetřováním uvědomují, že nejdou po pachatelovi, ale vlastně oběti. Tady bylo úžasné jak byli všichni mladí ... Nejen Ford (ten vypadá ale skoro pořád stejně), ale hlavně Tommy Lee a především krásná mlaďounká Julianne Moore. Přiznávám, že konci jsem film bral už krapet s rezervou, jeden by neřekl co takovej doktor všechno vydrží. A závěrečná bitka v prádelně už dokonce nudila. Přesto tenhle film stojí za vidění už jen kvůli tomu dost akčnímu nočnímu útěku z vězeňského autobusu. Tohle je to lepší co devadesátky mohli divákovi nabídnout a proto trochu přitlačím k té čtvrté hvězdě a dávám za 4 jaterní vzorky. * * * * (24.12.2020)