Réžia:
Libuše KoutnáKamera:
Jan KrausHudba:
Jiří SrnkaHrajú:
František Smolík, Drahomíra Fialková, Karel Höger, Blanka Waleská, Jaroslav Marvan, Libuše Havelková, Aťka Janoušková, František Filipovský (viac)Epizódy(8)
-
Narození Broučka (E01)
-
Broučci se ukládají k zimnímu spánku (E02)
-
Probuzení, všude je zima a sníh (E03)
-
První společný let (E04)
-
Zranění Broučka (E05)
-
Seznámení s Verunkou (E06)
-
Broučkovy námluvy (E07)
-
Broučkova svatba (E08)
Obsahy(1)
Každodenné radosti i starosti malých chrobáčikov. Malebný bábkový seriál pre najmenších. (dyfur)
Recenzie (61)
Milí broučci. Jsem přející člověk a tak ty dvě hvězdy nespojujte s tím, že létající hmyz nejraději laskám plácačkou, stočenými novinami či raketometem. Já jsem vás prostě neměl moc rád jako dítě a v dospělosti se můj názor nezměnil. Nejste zkrátka mí nejvíc nejlepší kamarádi a jestli mi ještě jednou vletíte na obrazovku, tak vám zákeřně zhasnu lucerničky. ()
Říkala jsem si zda sním, či bdím, když jsem v televizním programu zaznamenala znovuuvedení tohoto seriálu. Je to jednoduché, laskavé vyprávění, skvěle namluvené, ale černobílé a tak pro někoho trošku pochmurné. Seriál patří do své doby a určitě jeho uvedení ocení ti, kdo na těchto půvabných loutkových postavičkách a jejich příbězích vyrůstali. Tak mi napadá, že jsem už dlouhou řadu let neviděla v noci svítit žádnou světlušku. Myslím, že časem svatojánští broučci zmizí z přírody docela a zbudou jen ti televizní. Ještě že je máme. ()
Tohle staré původní zpracování mi přišlo vždycky divné, neklidné. Za prvé jsem jej viděla až po zpracování z 95' a za druhé je to trochu děsivé (loutky malých brouk, čenobíle, brr). V tomto ohledu jsem rozmazlená určitými standardy, do kterých se člověk narodil a s kterými vyrůstal (a se kterými nakonec stárne, ale to už je člověk tolerantnější). ()
Broučci a lidé.¬ Večerníčkový loutkový seriál pro děti "Broučci" podle stejnojmenné knížky českobratrského evangelického faráře Jana Karafiáta je stejně konsistentní jako jeho předloha ve směru uměleckém i naučně-věroučném — byť v tomto citelně za knížkou pokulhává (což je první z mých dvou výtek, které vznáším k dílu jinak výbornému). Svět svatojánských broučků je polidštěn, jsou jim dány lidské tváře, rodinná příslušnost, pohnutky a osudy. Při tom však zůstávají "malými broučky", respektujícími svoje místo zde na zemi a ve stvořeném světě. Za neposlušnost přichází trest, ale i Boží Milost, neboť náš malý Brouček přežije svou smrt a je zase doma a v lepší poněvadž poučené poslušnosti u tatínka a maminky; ó jé, jak si teď váží domova!¬ Podání černobílým filmem je nerušivé jako ve svém tichu zasněžená krajina, na níž je broučkům pohlédnouti z okénka své chaloupky v období pro broučky nejkrutějším. Loutky jsou podařené ba krásné, jejich vodění si nedovoluji nic vytknouti, jednotlivé postavičky byly obdařeny hlasy odpovídajícími jejich vzhledu i povaze. (Pouze hlas J. Bohdalové zpodobující Verunku mi přišel trochu nepovedený za použití pitomé pražštiny; to si měl režisér lépe ohlídati.)¬ V době uvedení Broučků jsem vyrůstal v ryze ateistické rodině a co se pamatuji, nikomu "Broučci" nevadili, ani rodičům, ani tetičkám a strýčkům, ani prarodičům. Ani nám dětem. Těšil jsem se na ně a líbili se mi víc než politické školení na vojně, to mi můžete věřit, i když dnes vzpomínám bez předsudků a s pochopením na obé. Bylo štěstím, že tenkrát v sedmašedesátém "Broučky" nezcenzurovali tak přísně jako onehdy v Sovětském Svazu překlad knihy: pro tamější přísné komunisty to byla v nezkráceném podání světla příliš nebezpečná a tak jim prostě odstřihli křidélka a polomrtvá a zmrzačená tělíčka tak vystavili za skly knihkupectví.¬ Případné opoznámkování: uživ. kagemush. ()
Brouci mi ukradli dětství, bezstarostnost a naivitu. První setkání se smrtí, bohužel natolik sugestivně podané, že rozlomilo křehký obal nevědomosti. A já tvrdím, že dříve, než muselo. Poetika namíchaná se syrovostí, které do díla protestantský Karafiát uložil, si nezadají s dojmy z literárního odkazu kodaňského citového vytřeštěnce Andersena. V očích čtyřletého Kulyčka jej vlastně řádně překonaly. Knihu dětem nečíst a seriál nepouštět dříve, než se jim samotným vžene slza do očíček při pohřbu nějakého toho rodinného pana Nebožtíka, tak zní má skromná rada, prosím. // Ohodnotit Breberky není snadný úkol. Jako pinďourek bych jim dal nekompromisní odpad, dnes, když jsem již velikým kokotem, nelitoval bych ani osmdesátiprocentní hranice. Tak tedy kompromis. ()
Galéria (6)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (1)
- Autor Broučků, Jan Karafiát, byl náboženský velmi aktivní člověk, podle toho vypadá i knižní předloha, která je plná náboženské ideologie. Ale protože se psal rok 1965, museli tvůrci vše náboženské z připravovaného scénáře odstranit. (sator)
Reklama