Neznáma

Po "Neznámé" jsem utvrzenější v poznatku, že Giuseppe Tornatore točí opravdové filmy pro opravdová kina, taková, kde není cítit popcorn, ale kůže sedaček, a při příchodu si automaticky odložíte kabát do šatny, abyste si po projekci vystáli frontu na jeho vrácení, rozvážně vyšli do deštivé noci a nevzali si taxi, protože cestou domů potřebujete svůj zážitek vstřebat... Nelze si nevšimnout ani jeho slabosti pro momenty překvapení, s kterými rád pracuje, nepodcenění vlivu atmosférické hudby s epickým nádechem i velké snahy o rozmáchlost děje, která však u mě vyvolává podezření na nezvládnutí látky, jako by chtěl pozřít hodně velké sousto, které sice nakonec udolá, ale dá hodně námahy ho pokousat (a divák musí chtě nechtě přežvykovat s ním)... ano, právě jsem svou úvahou dospěla k příměru, jakým na mě jeho filmy působí - jsou... namáhavé. Přesto, že jsem se tentokrát nadřela o dost víc, než u nejnovější "Nejvyšší nabídky", úsilí bylo vyváženo upřímností tématu, promyšlenějším zakomponováním překvapivých zvratů i zjištěním, že každý Tornatoreho film je jiný a všechny jsou (zatím) velmi dobré, neříkají si o další zhlédnutí, z hlavy je však nedostanete. (21.08.2013)

Příběh mladé ženy, která si v životě sáhla až na samé dno, snažící se najít alespoň malé světlo naděje, kterým by změnila svůj zničený život. Jenomže všechno to utrpení, kterým si v minulosti prošla, jí přineslo nejen bolest nesoucí si v sobě, ale zároveň pokřivilo její vnímání toho, co je dobré a špatné, takže se na cestě za svým cílem nezastaví ani před tím, někomu ublížit a sama pro sebe si to ospravedlňuje tím, že se musí sama ochránit. Ale at' se snaží sebevíc, stíny její minulosti ji pomalu, ale jistě dohánějí. Toto je už druhý snímek Giuseppe Tornatoreho, který svou závěrečnou pointou změnil mé vnímání celého filmu, takže se k němu (stejně jako v případě Pouhé formality) někdy v budoucnu určitě ještě vrátím a znovu si vychutnám skvělé herectví Ksenije Rappaport a stejně tak Morriconeovu hudbu, tak úžasně umocňující silné scény tohoto výborného kousku. (05.05.2013)

Námět k temnému dramatu o ženě opředené tajemtvím napsal režisér a scénárista Giuseppe Tornatore už před dvaceti lety. Michele po úniku z východní Evropy se stala snadnou kořistí bezcitných mužů, kteří ji podrobili neskutečné brutalitě, sexuálního týrání a ponížení. Pobledlá žena vyzařuje fascinující přitažlivost. Pod zdánlivě poddajným zevnějškem se skrývá hrdost a divoká, vzpurná síla. (01.05.2020)

Mohl bych se v podstatě podepsat pod komentář Akyho, dokonale vystihl moje vlastní pocity, ovšem s tím, že já ten odmítavý postoj k snímku pociťoval asi silněji, dokonce tak,že mi po 35 minutách došla trpělivost a podíval jsem se na samotný závěr, abych si udělal obrázek, zda mi stojí dokoukání filmu za to. Což téměř nikdy nedělám a je to podobná zvrhlost jako číst závěr povídky a teprve poté, co si schválím pointu, se vrátím na začátek. Rušily mě některé flashbacky a kupodivu mě poprvé nesedla i Morriconeho hudba. Rozumím tomu, proč má snímek vysoké hodnocení, je to v podstatě ideální produkt pro návštěvníky filmových festivalů a filmových klubů. Tornatore nenatočil běžný žánrový snímek s kriminální zápletkou o sexuálním zneužívání žen z Východu, ale film, kde se snaží o artový přesah. Bohužel tam, kde ani po hodině netuším, zda je mi hlavní hrdina protivný nebo mu mám držet palce či ho litovat, není z mého pohledu místo pro nadšené ovace. Celkový dojem: 45 %. (11.10.2010)

Tohle mne neuchvátilo, a mám dojem, že zakopaný pes je v tom, že autoři příliš dlouho udržují diváka v nevěděomosti, "jak to vlastně je". Ovšem nikoliv v dějové rovině, v příběhu, to by znamenalo jenom pozitivum, ale v charakteru hlavní postavy. Jestliže mi teprve v poslední čtvrthodině vyjeví, jestli jsem jí měl celý film fandit, nebo se jí obávat, jestli je hodna mé lítosti nebo odsudku, tak je něco špatně. Přinejmenším to, že mi neumožní jít pocitově s ní. Je to, jako by někdo vedle mne skládal Rubikovu kostku a nechtěl mi ji půjčit, ani nestál o mou radu. Můžu se pak dívat, jak mu to jde a přitom se ještě bavit se všemi okolo, protože, až se mu to nakonec podaří, tak na mě nejspíš sám zařve. (30.10.2009)