Kruhy

Z tohohle kousku budete mít tak maximálně kruhy pod očima, protože dokoukat tenhle průjem dá docela fušku. Už úvodní pasáž v letadle naznačuje, že to bude velkej průser. Tenhle film je prostě ztráta času a nic na tom nezmění ani šukadelická hlavní hrdinka ani Johnny Galecki, kterej se do téhle role absolutně nehodil. (05.11.2017)

Kruhy pod očima, letokruhy, kruhy v obilí. To máte jedno. Kruhy jako kruhy. Hlavní pointou je, že jak číslo sedm dokázalo v minulosti politikům zruinovat jejich kariéru, osudová sedmička, čili sedm dní, čili týden, dává divákovi prokletého videa též pramalou naději, že se ode dne zhlédnutí dožije osmého dne. Dá se proti tomu podniknout jediné, a sice sedmkrát v týdnu souložit, jste-li fikaní, video zkopírovat a přeposlat je "náhradníkovi", nejlépe z řad politiků. Nechcípnete, budete z toho venku, ošklivý politik náhle zmizí ze scény a médií, tím pádem jste ulevili nejen sobě, ale i na chvíli jste z naší země udělali zase jednou zemský ráj to na pohled. Pokud se chcete na tohle cvičení s kruhy dívat, doporučuji dopolední čas. Tenhle film zrovna není energetickým nápojem, večer, případně pozdě v noci se u něj dá spolehlivě usnout. A to se v něm straší nepřetržitě, ale neúčinně. F. Javier Gutierrez neuměl udržet diváckou pozornost po celou dobu stopáže. Málo mordů, navíc krátce po úvodu se děj filmu přesune do zapadákova, kde se bude intenzivně pátrat po původu osudu Samary, pochvičky z prokletého videa, ocitneme se u kostela, zavítáme mezi hroby, navštívíme slepce. Film náhle ztratí dobře nastavené tempo z úvodu. Casting by si zasluhoval hodit za Samarou do studny a zavalit balvanem, zajímavě odpudivý byl jen Vincent D´Onofrio, který jaksi nakynul po každodenní párty u Hamburger Hill. V podstatě není koho chválit. Z filmu se postupně stane monotonní záležitost, která vyústí v nenápadité finále, dost uhozené finále, co nemá dlouhého trvání. Neználci prvních dvou dílů nepochytí určité souvislosti, současně jim ale báchorka o vraždící videokazetě jen těžko zrychlí tep. Dá se ovšem ocenit zajímavý kontrast mezi archaickou technologií videopřehrávačů a dívkou lezoucí ze "čtyřkáčkové" televize. Jenže Samara dostala jen minimální prostor projevit své vražedné choutky. Tři scénáristy, kteří ji takto odlifrovali, by měla rozsápat a pak povolat režiséra, který umí děsit ve skutečném významu tohoto slova, ne v tom výsměšném. I tak film není na odpis. Je zde několik pasáží, které jsou vydařené. Kdyby si film s nimi více vyhrál, dotáhl by to možná na lepší než jen nevyrovnaný a vesměs průměrný opus. 6/10 (05.05.2017)

Kruh s Naomie Watts pro mě představuje nezapomenutelný zážitek, protože jsem asi týden po shlédnutí klidně nespal. Dvojka byla už zapomenutelná. V roce 2017 mě ovládla zvědavost, zda se dá nějak na původní příběh a megaúspěch navázat. V dnešní době je filmový svět, zvláště ten americký chudý na nové a originální příběhy, proto se musí neustále recyklovat jednou osvědčené. V tomto případě se to příliš nepovedlo, až těch posledních cca třicet minut včetně závěru stálo za to. (23.10.2017)

Tak po tomhle budete koukat na dvojku jako na docela dobrej horor. Její pokračování je totiž jen smutnym odrazem hollywoodské sterility. Lekačky absolutně nefunkční, atmosféra se utopila asi někde ve studni a napětí se smrsklo na jedinou palčivou otázku: nedojde si profesor Leonard Hofstadter pro radu k profesoru Sheldonovi Cooperovi? Jenže nedošel, a tak je divák, počítající počet hlav v poloprázdnym sálu, svědkem toho, jak je Samara degradovaná na pouhou oběť v nepříliš funkčních family vztazích. Jediné, co zbylo, je známý hudební motiv a celkem mrdatelná hlavní hrdinka. "Ale no tak, Blooďáku, přece to nemůže bejt až tak zlý!" Ale ono to je, ty vole, ještě horší! Však uvidíte sami... (03.02.2017)

Uznávám, že ani jednička mě moc nebrala, ale po tomhle si jí začínám víc a víc vážit. Kruhy se zasekly někde mezi pokračováním a remakem, takže sledujeme prakticky totéž, jen místo výborně zahrané a napsané milující matky dostaneme tupými očky zírající tupou puberťačku a místo neslepého Briana Coxe se odvážíme do poustevny Vincenta D'Onofria (který tam jako jediný něco hraje). Celé se to vleče jako by to mělo přes dvě hodiny, atmosféra nefunguje, úmrtí rozesmívají, děj nám protáčí panenky o 180 stupňů a lekačky uspávají. Navíc jsem se asi omylem dostal na projekci pro slepce, protože cokoli se na plátně dělo, mi vždy nějaká postava popisovala jako bych byl totální idiot. (09.02.2017)