P.S.: Milujem ťa

První scéna, která předchází úvodní titulky, byla jako pročítání fejsbuku náctiletých nevybouřenců. Nechybělo málo a spláchla bych film do útrob hluboko pod zem. Vyčkala jsem a pak jsem se nechala unášet kýčovitým slzeprolitím. Krásné okamžiky byly v cuku letu smeteny těmi lacinými. No co dodat? Snad jen, že závěr dělá film a tohle zakončení bylo opravdu nešťastné! Nějakým záhadným způsobem má však snímek v sobě nějakou zvláštní přitažlivost, a tak ho škatulkuju trochu výš, mezi ty průměrné. (02.09.2011)

Tak si říkám, teď to skončí, bude to dojemné, ale celkem pěkné - a následuje jedna z největších WTF scén roku - ne nebude to láska, ale přátelství. Ehm ehm. Tim vyhoděj půlku filmu oknem ven a William, na poměry americký romantiky docela normální chlap, se s tim spokojí. Co to jako tento??? Půjdeme na to přes plusy a mínusy. +: Hudba, několik vtipných scén (na jezeře), docela civilní, Hillary byla k sežrání (vzpomínka na vystoupení na pódiu - málem jsem slintal až na plátno). -: Docela dlouho mi trvalo se do filmu nějak pořit (asi prvních 30 minut mě skoro nechytlo), už zmíněný konec, několikanásobná připomínka teploušů (asi je to teď předepsaný), poznatek, že v americkym filmu se chlap musí vždycky omlouvat ženský, aniž by za něco mohl, Butlerovy ozdoby (na chlapy s řetězama a náramkama jsem alergickej). P.S. Přátelství mezi chlapem a ženskou neexistuje. (23.12.2007)

Těžké si stěžovat na film, který už svým názvem jakoby varoval „nejsi-li vysoce citlivá, zhruba třicetiletá žena, které sleduje Poštu pro tebe z jiných důvodů, než je sebetrýzeň či sociologický výzkum, miň mě“. K dobrovolnému zhlédnutí jsem se rozhodnul po zkušenostech s jinými, převážně jihokorejskými plačtivými melodramaty, jimiž vyvolané slzy měly příjemně očistný efekt. Peesko je bohužel přitažené za vlasy buď příliš, nebo nepříliš. Příliš precizní načasování záhrobních dopisů… pominu. Jestli Gerry před smrtí prodal nějaký orgán, aby na celou záležitost měl peníze… pominu. Že jsou všichni (dva) Irové podáni jako věčně nezadaní zoufalci, vyčkávající poslušně příjezdu princezny z Ameriky… pominu. Ale nemohu pominout nefér přístup k ženám, o nichž a pro něž by to celé mělo být. Závislost hrdinek na jejich mužských protějšcích je výsměchem slovu emancipace. Holly (Hilary Swank víc sluší vážnější role) se otrocky řídí příkazy možná milého, leč zesnulého, její dvě kamarádky bez výhrad akceptovaly, co se od nich čeká – najít si partnera a zplodit dítě – pročež hledají partnera/plodí děti. Největší tragédie Holly tedy spočívá v jejím osamocení a s tím související nemožností zachovat rod. Ad absurdum je fixace hrdinek na muže dohnána na loďce, kdy jsou po ztrátě vesel schopny jenom sedět a křičet, dokud neumrznou, nebo se pod vlivem „ponorky“ vzájemně nezardousí (zvolené řešení je samozřejmě humánnější a filmovější). Od většího cynismu mne dlouho odrazovala atypicky dlouhá otevírací scéna filmu, kdy o ústředním páru vtipně a bez zábran zvíme většinu podstatného. Celou ji završuje vystřelené oko a nakopnutý palec, s krásnou nenuceností narušující v jiných filmech nenarušitelnou atmosféru, jež předchází dokonalému milostnému aktu. S vyhlídkou více takových momentů jsem se dobral konce a zjištění, že nakonec vážně jde jenom o sladce malinovou červenou knihovnu. P.S., Nezlob se, ale víc než tebe miluji Můj život beze mne. 65% Zajímavé komentáře: k212, mm13, ScarPoul, PetaBlack, Skleni (07.10.2010)

Popravdě jediné, co mě na tomto filmu ohromilo je příběh (ne však jeho zpracování) a Gerard Butler nebo Jeffrey Dean Morgan. Asi přeci jen nejsem romantička jak jsem si myslela, protože nějak nedokážu pochopit, na co většina lidí potřebovala kapesníčky. Představa , že bych přišla o celoživotní lásku je sice jako ta nejhorší noční můra, ale když si odmyslím právě to téma filmu, tak mi z toho vychází úplně průměrná romantika. Obávám se, že většina diváků za sebe nechala hodnotit emoce. Se mnou to popravdě moc nehlo už proto, že se film až moc okatě snažil diváka rozbrečet. Co mi vyloženě vadilo, tak byla Hilary Swank, která možná umí zahrát kluka, ale truchlící manželku rozhodně ne. Ten její žal chvílemi působil až směšně. Nemluvě o občasných scénáristických WTF ("Nedělej, jako bys byla jediná vdova ve městě!"????). Obdobné filmy mám ráda, ale tenhle podle mě patří k těm slabším, nedá se nic dělat.. (19.08.2012)

Zvláštní příběh, který začíná hodně smutně a pak se to s ním veze po celou dobu. Škoda toho, že je tak dlouhý. Nebýt tak mocného smutku, možná bych u toho vydržel. Fakt je, že jsem se ale od půlky nesnesitelně nudil, ale byl jsem zvědavý na to jak takový film vlastně dokáže skončit. Začíná totiž tak ranitelně, a pak se to s ním nenápadně vezlo až do samotného konce. Nejhorší je, že se těžko hledají dobré stránky na takovém filmu. Jediné co mohu potvrdit, že herci zahráli výborně a občas jsem se nějakým narážkám nenápadně pousmál. Každopádně bych do toho znova určitě nešel. Je to takový film na který se jednou podívám a i přes silné výkony mě ani tak nezaujme i když má dost silný příběh, který stojí za to sledovat od samotného začátku. --- P. S. I really love YOU (15.06.2008)