El camino de los ingleses
Summer Rain
Réžia:
Antonio BanderasScenár:
Antonio SolerKamera:
Xavi GiménezHudba:
Antonio MeliveoHrajú:
Alberto Amarilla, María Ruiz, Raúl Arévalo, Cuca Escribano, Félix Gómez, Victoria Abril, Mario Casas, Miguel Guardiola, Tony Zenet, Antonio Garrido (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Miguelitovi je osmnáct, právě opouští nemocnici s dlouhou jizvou a s výtiskem Dantovy Božské komedie. Od té doby, co tuhle knihu přečetl, ví, že chce být spisovatelem. Zatím je ale léto a Miguelito se schází u bazénu s Babirusem, který má rád bojová umění, s Pakem, jehož otec je boháč, s malým Mortallem a s Luli, která sní o dráze tanečnice. Když léto skončí, parta se rozprchne na všechny strany a také románek s Luli pro Miguelita končí. Oba mladí lidé dospěli. „Můj film je o přechodu z doby dospívání k dospělosti,“ říká Antonio Banderas. „Sny mého mládí byly daleko skromnější, než byl potom můj život. Vždycky jsem chtěl být divadelním hercem, a ne hvězdou. Neztratil jsem nic z té energie, která mne kdysi pudila odejít z Malagy. Vzpomínám si dodnes přesně na ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že jsem se změnil. Kdybych se někdy vrátil do Malagy, bude to v kůži jiného člověka.“ Letní déšť byl uveden v sekci Panorama na Berlinale 2007 a získal tu cenu Europa Cinemas Label. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (38)
Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny. ()
3 a 1/2* Nevyvážená báseň v obrazech s pár opravdu uhrančivými výjevy a několika opravdu přihlouplými dialogy. Úvodní sekvence s metaforickým znázorněním operace a neuvěřitelně dobře vystavěná a nasnímaná závěrečná dvacetiminutová scéna s deštěm, by si zasloužily ne 5 ale rovnou 6 hvězdiček. Bohužel však tyhle úchvatné pasáže sráží nikterak originální příběh a pubertální žvásty většiny hrdinů. Ach jo. Taková škoda. Vzpomínáte si někdo na závěr Magnolie, kdy se z nebe snesly na zem stovky žab a divák téměř lapal po dechu? Tak tohle přesně se v závěrečné scéně podařilo i Banderasovi. Jen s obyčejným deštěm, skvělou hudbou a bez jakýchkoliv živočichů... ()
Antonio Banderas natočil tento film prý jako potcu těm, kdo se stali úředníky v bankách nebo dělníky v továrnách a nenaplnili své sny a nestali se slavnými. Letní déšť si hodně hraje s poetikou, s vizualitou, hodně se zde mluví vznešeně, o touhách, o básnictví... Ale film je to ve skutečnosti chladný. Přehnaná stylizace zabíjí emoce. Herci jsou moc toporní. Vše působí telenovelsky. Proto se mě Banderasův režijní počin nijak zvlášť nedotkl. ()
Taková zkušenost, jakou ve svém životě prožil Miguelito, člověka od základu změní. Lidé začnou svůj dosavadní život přehodnocovat a vidět v jiném světle. Jestli chtěl být básníkem, tak jím klidně mohl být. Tenhle film je pro mě velkým překvapením, protože až v úvodních titulkách jsem si přečetla, že ho má na svědomí Antonio Banderas. Banderase mám ráda, ale nepovažuju ho za nijak dobrého herce. On spíše všechny ohromuje svým charismatickým zjevem a mě samozřejmě taky. Po tomhle filmu si myslím, že by se měl přestat věnovat herecké kariéře a začít se věnovat pouze té režisérské. ()
Banderasův film mě neskutečně překvapil svou vizuální stránkou. Ne vždy, když se herec posadí do režisérského křesla, se zadaří. Antioniu Banderasovi se podařilo vytvořit velmi poetický snímek, který jako by v něčem navazoval na Kieslowkého Náhodu a v něčem na Schnabelovo Než se setmí. Propojení archetypálního a vizuálního s poezií povznáší celkové vyznění na úroveň velmi kvalitní filmařiny, že opět jen zvedám obočí nad zdejším nízkým hodnocením... ()
Reklama