Páni v cylindrech

Ja mam proste tieto stare muzikalove komedie rad. Maju smrnc a kuzlo, ktoremu sa v dnesnej dobe moze vyrovnat len maloktory film, muzikalove cisla, ktore dokonale bavia a pesnicky, ktore lahodia usiam. Pani v cylindroch sice nedosahuju dokonalosti Singin´ in the rain, no svojim kvalitami su len velmi tesne pod vrcholom. 4,5/5* (29.11.2010)

85% - Nedávno jsem viděl Felliniho "Ginger a Fred", a po dokoukání Top Hat začínám mít skutečně pozitivní vztah ke stepujícím lidem :o) Tento film je v podstatě komedie klasického střihu, s ústředním zamilovaným párem, spoustou omylů, a jedním chytrým sluhou. V celku klišé, ale to zde však ani jinak nejde. Jde o kochání se tancem a hudbou, obdivování scén, a k tomu sem tam nějaký ten steak na oko rozhodně přijde vhod... Veškerou jinou kritiku mi rok vzniku filmu neumožňuje, ale i tak bych asi nebyl ochodný hledat nedostatky na této "srdcovce". (25.05.2008)

Je to fajn snímek a Fred Astaire je neskutečný tanečník, ale stejně zůstává u toho, že je to prostě jenom fajn. Ten příběh je takový blboučký, hezký, ale nijak mě moc nedostal. Hudebně je to stejně dobré jako tanečně... no dobře, tanečně je to ještě lepší, ale přece jen jsem čekal trochu větší vyváženost všech složek, nejen těch muzikálních. (07.08.2014)

Tyhlety muzikály s Ginger a Fredem jsou krásné na pohled, ale tak STRAŠNĚ předvídatelné, jednoduché a povrchní, že mi nezbývá než zvolat: Kam se hrabe Disney! Někdo možná odvětí, že taková prostě byla doba, ale to neberu jako argument - vždyť filmy typu Zrůdy, Kabinet doktora Caligariho či Noc v opeře jsou ještě staršího data a po laciném sentimentu v nich není ani stopy. Vrtá mi hlavou, proč chtěl kdokoliv doplňovat taneční čísla Ginger a Freda příběhem, stejně ho nikdo nevnímá a jde jen o to, kdy znovu zazní hudba (povedená) a pár se roztančí (skvěle). Měli vydat celovečerní film jen tanečních čísel, jedno za druhým, a neobtěžovat diváky vysoce nepravděpodobnou a nepříliš vtipnou zápletkou. (06.07.2009)

Príbeh je opäť na vedľajšej koľaji, respektíve až niekde v treťom, štvrtom pláne filmu. Tými dôležitými aspektami sú tanec, step, spev a chémia medzi Astairom a Rogerskou. Toto poradie sa v priebehu deja mení. Nedá sa nemať rád film, kde sú Benátky zobrazené takým gýčovým spôsobom, aký by nedokázal vytvoriť ani Baz Luhrman a mám taký pocit, že základy jeho Paríža môžu siahať až niekde k Top Hat. Nedá sa ani nemať rád film, kde sa cíti hlavný hrdina ako v nebi. Postavy sa vážne rozprávajú, alebo sa hádajú, potom prejdú znenazdajky do tanečného čísla, kde sa na seba usmievajú, zazu zastavia a hašteria sa ďalej. Áno, takto má vyzerať poctivý gýčový muzikál z 30. rokov. (28.07.2014)