Výmena

„Nikdy se s nikým nebij, ale když si nezačneš, bojuj až do konce.“ Angelina Jolie bojuje úplně jinými prostředky, než jsme u ní zvyklí (v čerstvé paměti mám její abnormální akrobacii z Wanted) a i pokud bychom se shodli, že nakonec vítězí, určitě ne nějak drtivě. Na filmech Clinta Eastwooda, potažmo na Eastwoodovi samém, oceňuji neochotu přijímat kategorické soudy. Nic není jednoznačné, každé rozhodnutí může být zpochybněno. Byl jsem dokonce ochoten akceptovat, že Christine, představena jako trochu tajemná, samotářská žena, ve skutečnosti nikdy syna neměla, že šlo pouze o výplod její fantazie. Vnímám to jako důsledek režisérovy šikovné hry s více žánry, z nichž ani jeden nezaujímá dominantní postavení a – co potěší – „povinná“ romantická podzápletka chybí docela. Muset mermomocí škatulkovat, přijde mi nejpříhodnější označit Výměnu za „caprovský“ film. Eastwoodův silně humanistický souboj jedince proti mnohem mocnějšímu, zkorumpovanému systému, vyznívá podobně rozporuplně jako u Capry a ani kladná hrdinka není zosobněním ryzího dobra (dává přednost práci před synem). Ryzí zlo oproti tomu představuje policejní kapitán Jones, jenž mi byl v podání Jeffreyho Donova krajně nesympatický a jehož hloupě zákeřné chování mi přišlo takřka úsměvné. Útrapy, jimž je kvůli němu Christine vystavena, lze společně se zvratem ukončujícím druhou dějovou linii sarkasticky označit za expozici zaručeně oscarových témat. Osobně bych to viděl spíše jako snahu vytřískat ze silné dramatické látky co nejvíc. Bohužel, s přivěšováním dalších těžkých ozdob se větve zpočátku pevně stojícího stromu ohýbají až k zemi. Film nakonec nemá dost síly zasadit stejně přímý úder jako komornější Million Dolar Baby. Mít Výměna o třicet minut méně, anebo (při její výpravnosti spíše) o třicet minut více, asi bych v kině zůstal sedět ještě dlouho po doběhnutí závěrečných titulků. Konec, který jim takto předchází, stejně zůstává skvělým důkazem Eastwoodovy vyzrálosti – osobní i filmařské. 85% Zajímavé komentáře: Mahalik, Jordan, Phillo, Antek (12.01.2009)

Zklamaný určitě nejsem, dostal jsem přesně to, co jsem očekával. Eastwood ovládá řemeslo spolehlivě a vybral si tak atraktivní námět, že představuje v rámci USA, ale i světové kinematografie tak říkajíc sázku na jistotu. Ztráta dítěte, korupce a neschopnost úřadů, stejně jako šikana policie vůči křehké bezbranné ženě, řádění psychopatického násilníka, občanský aktivismus a očekávané vítězství spravedlnosti a demokracie nad prohnilými jednotlivci. Systém je opět zachráněn, jedeme dál. V první půli, kdy je hrdinka drcená tlakem událostí a člověk se podivuje nad absurditou poměrů v Americe konce 20. let, to funguje velice dobře, a mé hodnocení tomu odpovídalo, jenže poté, co se drama přesune do soudní síně, se z toho stává standardní typicky americká předvídatelná podívaná podle mnohokrát vyzkoušeného vzorce. Celkově je to u mě za 3,5* s tím, že u tak oceňovaného filmu se podle své tradice přikloním k nižšímu hodnocení. Hraje v tom určitou roli i obsazení Angeliny Jolie do hlavní role. Příliš ji totiž nemusím. Celkový dojem: 65 %. (01.03.2013)

i obyčejný příběh, kde si sedne scénárista, zapojí všechnu svoji fantazii a napíše strhující drama, mě dokáže silně rozhodit, ale příběh podle skutečných událostí dokáže víc.. Výměna je jeden z těch, který nenechá chladným nikoho.. pohřešovat své dítě, je nejhorší noční můra každé matky.. tady zoufalou matku stvárnila Angelina Jolie a můžu tvrdit, že to byl její nejlepší výkon, co jsem viděla.. každý moment jsem ji věřila a byla čím dál více zoufalejší, jako bych já přišla o syna.. Clint Eastwood opravdu ví, jak získat diváky... 95% (05.06.2009)

Angelina Jolie nosí 140 minut divný účes a klobouk, za což si hlasitě říká o dalšího Oscara. Příběh Christine Collins možná vypadal silně na papíře, ale Eastwoodovo rozmáchlé zpracování na mě spíš působilo jako citová vydíračka, které jsem nemohl podlehnout už kvůli tomu, že některé zásadní scény vyznívaly nechtěně humorně. Většinou za to mohla nepasující Angelina a často něco působilo hrozně na efekt: "Hele, ty lidi byli fakt svině a chudáka holku zatlačili do kouta. Ale ona bojovala dál, protože vážně chtěla zpátky vlastní dítě!" A proč je vlastně celý ten příběh výjimečný? Protože se Christine policie pořád dokola ptala, kdy už jí vrátí jejího syna, a tak dlouho jí trvalo přednést od začátku zcela jasné důkazy? Mnohem víc se mi líbila druhá dějová linka s odlehlou farmou, která mohla být v samostatném filmu vynikající. Kdepak, Clinte, tentokrát ti víc než technické kvality neuznám, promiň. 7/10 (08.12.2008)

Oceňuju, jak Clintova pomalá, ale soustředěná režie, dokáže plně sloužit příběhu, vyprávět ho z pozice nezaujatého pozorovatele, a přitom nechat diváka, aby se s tou emocionální smrští vyrovnal sám. Co už oceňuju méně je fakt, že poslední čtvrtina je tak trochu apendixem – místem, které prostě je, ale tak nějak se bez něj divák obejde, možná proto, že karty jsou již dávno rozdány a nic ho už nemůže překvapit, a Angelina, byť skvělá, je stále a pořád jenom ‚Angelinou ™‘, jíž nezakryje ani apartní klobouček a dobový účes i make-up. Ale první cca dvě třetiny filmu mě semlely solidně, to nepopírám. (03.03.2009)