Scenár:
Vincent ParonnaudHudba:
Olivier BernetHrajú:
Chiara Mastroianni, Catherine Deneuve, Danielle Darrieux, Simon Abkarian, Arié Elmaleh, Sean Penn, Iggy Pop, Gena Rowlands, Stéphane Foenkinos (viac)Obsahy(1)
O Zlatou plamu v Cannes bojoval tento celovečerní animovaný film francouzské režisérky původem z Íránu, Marjane Satrapi, která napsala a nakreslila první íránský komiks všech dob, a na jehož základě pak vznikl tento celovečerní film. Autobiografický příběh s lehkostí popisuje její krušné dětsví a dospívání v Íránu za dob islámské revoluce, války s Írákem a následného režimu. S humorem a lehkostí znázorňuje rozdílné vnímání kultury v evropském a arabském světě. A protože je to příběh umíněné dospívající holky, která si vždycky prosadí svoje a která žije v tuhém ideologickém režimu nesnášejícím odlišné názory, je to samozřejmě i příběh rebelantství a svobody.
Originální film byl oceněn cenou poroty. Komiks vyšel snad ve všech evropským zemích a těší se velké oblibě. U nás jej vydalo vydavatelství BB art. Do českých kin bude film uveden v listopadu tohoto roku. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (6)
Recenzie (445)
NAKONEC BUDEME MÍT SVOBODU A ROVNOPRÁVNOU SPOLEČNOST...... /// Tak za prvý: tady nejde o animaci! Fandové ,,dob ledovejch“ ať jdou rovnou k ledu (nebo k šípku? nebo někam úplně jinam...) Tohle je totiž POLITICKEJ ANIMÁK. Třeba jako ten Izraelskej. POUZE NACIONALISMUS NEBO NÁBOŽENSTVÍ LID SJEDNOCUJÍ. (kurva, líp bych to nevymyslel!) Irán (a jeho politickej vývoj) pohledem malé (dospívající... dospělé...) Marjane Satrapi, která díky svým názorů měla od mala našlápnuto na popraviště (aspoň to říká...). Každá (lehce) nevážná věc je okamžitě přebitá vážnou, třeba strachem z represe či udavačství. Vyjádření OSOBNÍCH pocitů z nesvobody, zmatenosti.... se sklony k anarchismu v zajetí islámu vážně i nevážně. Několik zajímavejch i vtipnejch nápadů, ale nějak mě nenapadá důvod k opětovnýmu vidění. Zřejmě nejsem žádnej velkej revolucionář, ani iránskej politickej aktivista. Jednoduše řečeno: zajímavej pohled na věci skutečné a nevyhnutelné.... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Furt nevím, proč jsem ve škole dostal plastovej klíč. 2.) Zjistím, jak se paří (pařilo) v Iránu. 3.) Myslím, že je to známka punku. 4.) Thx za titule ,,Nigel“ a ,,Ferry". /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * ()
Bezskrupulózní slovník spolu s několika drsnými a upřímnými scénami (není těch upřímných filmů poslední dobou nějak hodně? - naštěstí); to jsou dvě věci, které si v souvislosti s Persepolis zapamatuji. Hlavně zpovědi a rady hrdinčiny babičky patří k tomu nejvýraznějšímu, co snímek nabídne. Dále mne překvapilo, že jsem čekal mnohem hlubší politický podtext a temnější atmosféru - místo toho je tento svěží černobílý animák jen obyčejným životním příběhem "holky z Íránu". A je to poctivý příběh se vším všudy, tj. první zklamání, první láska, první rozchod, první hořké pravdy, setkání s realitou... Když se na to podívám zpětně, tak mě pouze trochu mrzí, že barvičky byly použity jen na konci a na začátku filmu, jenže s nimi by pravděpodobně celá stopáž získala zcela jiný rozměr (více candy) a dopad na diváka by nebyl tak silný. A to tvůrci (komiksu) nechtěli. ()
Populismus atakuj se zaťatými zuby přímo na solar a s nadhledem. Bude to bolet, né že né. Chce to ale udržet si svojí vnitřní integritu. Můžeš se zbláznit, můžeš bejt prodejná děvka, můžeš se nechat zabít. Buď to ale Ty, proboha. ___ Hodně silný, upřímný a hořkosladký výlet životem holky výjimečné, ale příjemně pozemským způsobem. Chytrá hra obrazu beze slov. Zábavná spratkovská nasranost. Rezignovaný nadhled i neskrývané slzy tam, kam patří. Černobílé provedení silně kontrastuje se všemi odstíny šedi, které nabízí obsah (Ikdyž subjektivní pohled na věc převažuje. Aby taky ne). Miluju schopnost některých lidí vypíchnout titěrný (=nejdůležitější) blbůstky života a jakoby nic je zakomponovat. Krása. ()
Tento film pro mě byl velmi příjemným překvapením - animací, příběhem, vyobrazením hlavní hrdinky i historických souvislostí Iránské revoluce a následné íránsko-irácké války. Dvojrozměrná po většinu filmu černobílá animace působí v teď už rigidním a nenápaditém světě počítačových 3D trháků velmi osvěžujícím dojmem a navíc je podpořena velmi silnou osobní zkušeností autorky a současně hlavní hrdinky znepokojivého příběhu. Zážitek je o to silnější, že navzdory černobílému zpracování, vidění tehdejšího světa je podáno velmi komplexně - nic nemá rub a líc. Ani hlavní hrdinka, jakkoli je nám sympatická, není prototypem bezvadného nadčlověka. Má své vlastní chyby, které občas způsobí nepříjemnosti i náhodnému nevinnému přihlížejícímu. Persepolis je vynikající reflexí politických změn v Íránu, které vpodstatě trvají dodnes. Šáha Pahlavího nahradil Chomejní, autokratickou diktaturu nahradila další, tentokrát teokratická, jež i v dnešním Ahmadínedžánovském Íránu má k idylce daleko.. P.S.: Neznal jsem původní komiksovou předlohu, ale i kdyby, srovnávání filmu s tištěným médiem mi bylo vždycky proti srsti... ()
Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... ()
Galéria (24)
Fotka © Sony Pictures Classics
Zaujímavosti (12)
- Historické vsuvky jsou zpracovány ve stylu orientálního stínového divadla. (DaViD´82)
- Persepolis bylo hlavním městem Persie a leží na území dnešního Íránu. (Facillitant)
- Ve filmu jsou v barvě vyvedeny pouze scény ze současnosti (myšleno z pohledu snímku). Tedy na úplném začátku a poté až na konci. (DaViD´82)
Reklama