Persepolis

Málokdy se stane, že bych se na nějaký film podíval bez předchozí přípravy. U Persepolisu jsem to riskl a risk se vyplatil. Musím říct, že především první polovina filmu mě nadchla. Během prvních dvaceti třiceti minut se divák v působivé a hlavně nenásilné zkratce dozví něco málo o Islámské revoluci, o nadějích které přinesla i o krutém vystřízlivění které následovalo. V závěru film sice ztrácí tempo (možná to byl tvůrčí záměr?), ale i tak se jedná o velice kvalitní film. Dodatek - výtvarná stránka filmu je naprosto luxusní! (21.07.2011)

Prehustenosť. Do 95 minút totiž ťažko napcháte dejiny Iránu a životopis, ktoré by mali problém pri 4-násobnej stopáži. Film je pozliepaný ako keby z vrcholných okamihov pôvodného comixu (ktorý som nečítal). Všetky najlepšie ingrediencie nahádzané do jedného poháru a podávané len z najnutnejšími väzbami. Koktejl, ktorému aj cez príliš výrazné chute dám 5*. 90% (23.04.2008)

Představte si, že je rok 1979, vám je deset let a jako osoba ženského pohlaví musíte nosit šátek. Ulicemi otřásá demonstrace a vy sníte o tom, že budete prorokem. S ostatními dětmi si hrajete na revolucionáře a nechápete, proč se to rodičům nelíbí. Ať chcete či nikoliv, brzy se vám zamlžené brýle dětskosti rozostří a vy na vlastní kůži ucítíte, že pravdu v učebnicích nenaleznete. Přátelé vaší rodiny mizí ve vězení a vy chcete zjistit proč. Animovaný film Persepolis je autentickou výpovědí v undergroundovém black-and-white stylu malé rebelky s velkými sny, která se ocitá v zajetí politiky, ale rozhodně se nehodlá vzdát své svobodomyslné individuality. Autorce komiksu a spolurežisérce filmové verze se podařilo popsat politické události rodné země a svou proměnu v ženu s nadhledem a působivou ironií. Snímek totiž není jen o politice, ale především o dospívání. O dospívání iránské slečny, která poznává sama sebe v kontrastu s okolním děním. Autorka nesklouzává ke skepsi, ale vypráví i ty nejsmutnější události s důvtipem jí vlastním. Je vtipná, ironická, kousavá, cynická... a kouzelná. Přestože nejsem fanouškem animovaných filmů ani komiksů, tento výplod mě zaujal, a to zejména svou vizuální stránkou. Stylizovaná komiksová kresba nahrazuje prostředky filmové řeči vyloženě excelentním způsobem – vyjadřuje i to, čeho se v hraném filmu dá jen těžko docílit. Ve výsledku tak „plochá“ Marjane a její rodina a přátelé působí lidštěji než mnozí její „trojrozměrní“ kolegové. Hořkosladký nádech dodává filmu ten správný punc, komiksová struktura originálnost, komentář hrdinky v retrospektivním stylu vyrovnává rovinu humoru a vážnosti, jednoduchá animace podtrhuje autorčin nadhled. Pro svou originálnost, otevřenost, sladkou naivitu a hořké zrání jsem si Persepolis zamilovala. (24.10.2008)

BAFTA Awards - 2 nominacie: Najlepsi animovany film / Najlepsi cudzojazycny film ________ Michael Jackson, Bee Gees, Abba a dalsi interpreti ako upadok zapadnej civilizacie z pohladu fanatickych moslimskych extremistov, vecne iranske demonstracie, ktore nic nepriniesli, striedanie jedneho diktatora s dalsim, napriklad utok Saddama Husajna na Iran a podobne. Mozno sa to zda, ako politicky film pre dospelych, ale v hlavnej ulohe je v prvej polovici filmu mala Marjane, ktora toto vsetko musela zazit, aby nakoniec musela odist do bezpecnej Europy a tam i vyrast. Priznam sa, ze pri prvom pozreti tohto animaku na mna tvorcovia vysypali tolko informacii a postav naraz a rychlo hned na zaciatku, ze som to vobec nestihal vstrebat a nejako som sa v tom stracal, ale po druhom pozreti to uz bolo o nieco lepsie a preto ma pri prvom pozreti prave ta druha polovica filmu bavila trosku viac. Boli tam miestami aj humorne vsuvky, co som v tomto animaku len privital, takze myslim si, ze nominacia na Oscara za najlepsi animak je na mieste. Pod produkciou je podpisana aj Kathleen Kennedy, ktora casto spolu s manzelom Frankom Marshallom produkuje aj Spielbergove filmy. _______ Francúzska / anglická verzia hlasov: Chiara Mastroianni - (Marjane Satrapi ako tínedžerka a žena) +++ Catherine Deneuve - (Marjanina matka) +++ Danielle Darrieux / Gena Rowlands - (Marjanina stará mama) +++ Simon Abkarian / Sean Penn - (Marjanin otec) +++ Gabrielle Lopes Benites - (Marjane ako dieťa) +++ Francois Jerosme / Iggy Pop - (Strýko Anouche) +++ Produkcia: Kathleen Kennedy +++ Hudba: Olivier Bernet +++ (21.09.2010)

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny (24.05.2009)