Pevné puto

Dobře to dopadlo. Tedy ani ne tak tento snímek, protože jeho konec považuji za mizerný, ale já jsem to přežil. Jako rodič, který dosud nepřerazil hůl o hlavy svých dětí, jsem měl obavu sledovat film o vraždě dítěte, ale nějaký přehnaně přímočarý útok na city se naštěstí nekonal. Papírový kapesník mi sice při každém použití uslzeného smyčce zvědavě vykoukl z kapsy, ale když viděl mé suché oko, tak se smířil s tím, že důvodem jeho použití nebude dojetí, ale cosi z dutiny nosní. Viděl jsem tedy cosi vizuálně působivého a tak emocionálně nevyrovnaného, že jsem to původně chtěl spláchnout alibistickými třemi hvězdami, ale Tucciho přívětivě odporný výkon mne donutil ještě jednu hvězdu přihodit. (02.10.2011)

Kýč jak prase. Jsem opravdu zhnusen. Zatímco knihu jsem dvakrát odložil už u vraždy kvůli přílišné depresivitě a intenzitě líčení, Jackson si vytváří kýčovité krajinky a kašle na vyprávění. Fuj. Esoteričtěji založení jedinci se slabostí pro kýč, kteří slintali třeba u Fontány, si to asi užijí. Dobře jim tak. (03.01.2010)

Pevné pouto je "slátanina", která sice nabízí několik silných momentů, ale jako celek vůbec nedrží pohromadě. Zatímco část odehrávající se v realitě má slušnou atmosféru, snové scény se utápějí v kýčovitých obrázcích a prazvláštní poetice. Film má sice v první třetině slibný rozjezd, ale nakonec se jeho sledování stává značně ubíjejícím zážitkem. (08.04.2010)

Mrazilo v kostickach... Z hudby, z Rachel Weisz, z uzasneho Stanley Tucciho, z tej ubijajucej atmosfery, ktoru musi vnimat kazdy rodic (a to este rodicom nie som), z vymenuvania dievcenskych mien na konci a co si budeme klamat, pri pohlade na placucu Rachel som sotva dychala, ako som mala stiahnutu hrud. Kazdopadne potesila Susan, jej hlaska: "Vies preco sa mi nic nestane? Lebo si kazdy den davam svoju medicinku" ma sundala od smiechu do kolien, potesil Christopher Moltisanti alias Michael Imperioli a velku herecku nadej vidim aj v mladej Rose McIver ako drzej sestre Lindsey... Ja som maximalne spokojna, jeden z mala filmov, ktore som ochotna pozerat aj viackrat. (03.01.2010)

Peter Jackson pouští divákům dvě různá představení. Nezajímavý příběh zdrcené rodiny a velice nudný pohled na život sériového vraha, s pár zajímavými momenty (vloupání a), tak vlastně jen s jedním zajímavým momentem. Druhé představení je snad ještě horší. Na každém záběru minimálně dva kýčovité obrázky a hraní si s vizuálními efekty. Může mi někdo vysvětlit, co na takové taškařici stálo TOLIK peněz? Se stejným rozpočtem se dají dělat sakra divy (Danny Boyle se svou cestou ke Slunci) a letos v tomhle směru Jacksona zadupal do země dokonce jeho samotný chráněnec s "invazí" vetřelců a zvládl to s polovičním! rozpočtem. Z výsledného díla jsem byl hodně zklamaný. Více na etparadise. (05.03.2010)