Pevné puto

Už během čtení knihy mne nejednou napadlo, jak obtížné by bylo její zfilmování. Vševědoucí vypravěčka (v rámci vymezeného prostoru všechno ví a všechno vidí), která přirozeně přechází mezi minulostí a přítomností a nenápadně naznačuje, k čemu dojde, existence přibližně tří různých světů s vlastními pravidly a střídání naturalistických pasáží s polosnovými. ___ Prvního prohřešku se film dopouští, když nám ukazuje počínání pana Harveyho před Susiinou smrtí. Kolik je tedy těch vševědoucích vypravěčů? Kdo nečetl předlohu, mohl by mít pochybnosti, jak moc toho Susie vlastně vidí. Pro knihu tolik důležitý dojem, že zůstává svým blízkým nablízku po celou dobu, nedokázal Jackson navodit. Celá emocionálně-vztahová rovina je poněkud odbytá a lze spekulovat, jestli by režírující žena nebyla zárukou více citů. Jackson nepřekvapivě akcentuje více vztah mezi dcerou a otcem než dcerou a matkou, která je zbrkle odklizena (ne tak v knize) a navíc připravena o milostný románek, jež její počínání v knižní podobě lépe ozřejmuje. Přesto třeba uznat, že scény vyjevující pevnost pouta mezi Susie a jejím otcem patří k těm nejsilnějším a dávají zakusit, jak hluboko do mezilidských vztahů dokázala Seboldová nahlédnout. ___ Jackson ke škodě filmu upřednostňuje bezpečné klouzání po povrchu. Nedokázal odolat těm horám vizuálních laskomin, jimiž posmrtný svět všechny imaginativní filmaře láká. Scény jsou to krásné, třebaže trochu ve stylu reklam na Coca-Colu, ale zoufale prázdné a nepodřizující se absolutně žádným pravidlům. Alenku ti bohužel přebral Tim, Petere. V opozici k tomuhle donebevolajícímu (resp. „znebevolajícímu“) kýčaření stojí sugestivní hororové scény, připomínky Jacksonových blahých začátků. Pro děti film kvůli nim v žádném případě není, proč tedy oproti knize výrazně ubylo sexu a násilí (nejenže nevidíme znásilnění, ona o něm ani nepadne zmínka)? ___ Ze dvou autorů, jež měli na drsně-krásný styl Seboldové nepochybně vliv (Truman Capote a Harper Leeová) je přítomen pouze jeden, nadto symbolicky („Holly Golightlyová“). Odchylek od knihy by se našla ještě celá řada: některé situace, vzdálené od sebe v knize desítky stran, se zde nevěrohodně protínají v jednom bodě, funkce pár vedlejších postav (zejména karikatury lehkomyslné babičky v podání Susan Sarandon, která je výborná, ale nemá moc co hrát) zůstávají nejasné… k prospěchu věci bylo snad pouze přemístění dvou vět ze samého konce knihy o kus dříve, čímž se „návrat“ stává srozumitelnějším. ___ Jacksonovo Pevné pouto je podivně nekonzistentní film. Střídá příliš mnoho žánrů a obsahuje příliš mnoho vizuální krásy. Proto jej považuji za nepodařený a proto jsem v něm zároveň našel dost scén, které se mi opravdu líbily. Ke čtvrté hvězdičce film s vypětím všech sil dotáhli typově přesně obsazení herci v čele s roztomilou – nikoli oním otravně dětským způsobem – Saoirse Ronan. 75% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, Psema, Madison, Niktorius, Desperado, Tayen, swed.83, Antek (24.03.2010)

Jako první prostě musim vyzdvihnout audiovizuální stránku, ta je prostě úžasná, kameraman i všichni ostatní, co se podíleli na vizuálu odvedli perfektní práci plnou kreativity a nápadů, k tomu film skvěle kombinuje a přechází mezi rodinným filmem, hororem, chvilku i komedií, detektivkou, thrillerem, fantasy a i když to né vždy kombinuje v plynulým tempu, tak to je skvělý, navíc herci jsou naprosto perfektní, obzvlášť mě překvapil Mark Wahlberg, kterýho prostě mam zafixovanýho mimo nějaký charakterní role, ale tady potvrzuje svůj hereckej vzestup a je báječnej, stejně jako Saoirse Ronan, Rachel Weisz nebo výstřední babička Susan Sarandon a nebo úchylnej Stanley Tucci, kterej přesně plní to, že má působit jako milej soused, ale pod tou dobráckou slupkou je něco shnilýho, herecká sestava je tady prostě fakt skvělá a potvrzuje všechna očekávání. Tenhle film bude určitě spousta lidí hodnotit přísněji, protože to je od toho legendárního Petera Jacksona, co má na kontě jedno z nej fantasy všech dob, ale já tomu těch 5* dám, i když bych chyby určitě našel, kdybych chtěl a asi né zrovna málo. (06.01.2010)

Kvůli vymazlenému vizuálu (i nejobyčejnější záběr má tzv. LOTR treatment) a klinicky čistým kulisám dochází k paradoxnímu jevu, totiž že napětí či strach se ne a ne dostavit. Někdo by mohl říct, že u thrilleru o vraždícím sousedovi, mrtvé teenagerce a citově strádající rodině je to problém, ale Jackson si najde okliku, jak fincherovsky potemnělé scény s vynikajícím Stanley Tuccim obehnat plotem sitcomových vložek se Susan Sarandon, nebo karlíkovských úletů Saoirse Ronan. Problém je v tom, že jen tvůrčí sebevědomí nestačí. Žánrová rozpolcenost, ještě posílená knižní předlohou, tak film postupně žere zevnitř. Naštěstí kromě pohledné slupky zůstává i neodpáratelná snová atmosféra, budovaná vynikajícími herci a dobře načasovaným přepínáním mezi jednotlivými rovinami děje. Pro většinu lidí bude taková polovičatost nepřijatelná. Ten zbytek kvůli ní snímek po několika týdnech vypustí z hlavy. Tak či onak prohra mainstreamového Jacksona, ale zároveň důkaz, že v něm pořád ještě hoří duše rebela. Snad ji při črtání celovečerního Tintina zužitkuje líp. (70%) (09.02.2010)

Daleko lepší než Tarsemův Pád, ale už to, že pro tohle srovnání musím sahat (těžce pokulhávající scénář má zachránit hodně moc barviček), není dobrá vizitka. Po super úvodu nastupuje pocit, že Jackson a spol. vyházeli z určitě brilantní předlohy všechno zajímavé, a zbyla jim tak hrstka za sebe nalepených sekvencí (Susie objevuje nový svět, tatínek pátrá, babička likviduje domácnost atd.), které bez náznaku atmosféry nebo emocionálního dopadu jen plují kolem vás. Občas se sice vynoří skvělá scéna nebo záběr (který na 90% znáte z traileru :), celý film ale drží pohromadě spíš na dobré slovo. Samozřejmě Jacksonovo, každopádně jsem doufal, že si zakřičí daleko víc. P.S. Upřímně bych ocenil tak dvakrát delší Director's cut, třeba by to do sebe nějak zapadlo... (04.01.2010)

Mrazilo v kostickach... Z hudby, z Rachel Weisz, z uzasneho Stanley Tucciho, z tej ubijajucej atmosfery, ktoru musi vnimat kazdy rodic (a to este rodicom nie som), z vymenuvania dievcenskych mien na konci a co si budeme klamat, pri pohlade na placucu Rachel som sotva dychala, ako som mala stiahnutu hrud. Kazdopadne potesila Susan, jej hlaska: "Vies preco sa mi nic nestane? Lebo si kazdy den davam svoju medicinku" ma sundala od smiechu do kolien, potesil Christopher Moltisanti alias Michael Imperioli a velku herecku nadej vidim aj v mladej Rose McIver ako drzej sestre Lindsey... Ja som maximalne spokojna, jeden z mala filmov, ktore som ochotna pozerat aj viackrat. (03.01.2010)