Amazing Spider-Man

Doufam jsem, že po vzniku nových dílů Batmana a restartu celé serie, jejíž staré díly byly v podstatě v tu chvíli zapomenuty, nebo v nejlepším případě hozeny do ústraní, konečně tvůrci pochopili jak točit komics. Bohužel nikoliv. Přičemž Spiderman by mohl mít velice podobné atributy rozevraného hrdiny jako Bruce Wayne. Narozdíl od milionáře tu máme prostého kluka, který má zase ty své problémy proč se nedokáže ztotožnit se svým alteregem. Ovšem osudovost tady naprosto chybí a čím dále jde divák filmem, tím více jsou zde cítit neduhy z předešlých dílů - sentiment, "správní hrdinové", zase ta pomoc na poslední chvíli, jak se ze špatného klučiny stal správný klučina, starostlivá teta a správný strýc - mimochodem vynikající Martin Sheen. Vážení, je to nuda. Akce je slušná, first person záběry inovativní (jinak překvapivě technická stránka od starších filmů v podstatě k nerozeznání), ale není tu žádný hlubší přesah, žádná kulervoucí scéna. Film nejlépe funguje (záměr?) jako příběh o seznamování dvou teenageru - strhující chemie mezi Garfieldem a Emmou Stone. Čekal bych více a restart se určitě nekoná. Možná ten komerční jedině. (21.07.2012)

Jako malý jsem Spider-mana miloval. Především pak první díl, ten jsem viděl nesčetněkrát. S napětím jsem tedy očekával jak dopadne ten nový. Zprvu jsem si říkal : Restart série. Proč? Mám rád původní herce, nechci si zase zvykat na nové a nechápal jsem, proč prostě neudělají čtvrtý díl (alespoň s jinými herci, ale ne reboot). Musel jsem se s tím smířit a přijmout Andrew Garfielda za, pro mě charismatického, Tobey Maguire. Jelikož jsem nikdy moc neměl rád představitelku Mary Jane, tak mi Emma Stone v roli Gwen Stacy připadala jako parádní volba. Teď ale k samotnému filmu. Peter Parker je zde osobitější a uvěřitelnější než v původní trilogii, je to zkrátka normální drzý kluk, který jakmile získá superschopnosti, má problémy ve škole a vůbec se zvládáním svého života. Také jsou zde začleněni do příběhu Peterovi rodiče, což jsem uvítal, protože jsem alespoň neměl pocit, že se koukám na ten samý starý film s novými herci...Co mě ale naopak trošku zklamalo byl hlavní "záporák," Lizard. Když to přirovnám k Venomovi z třetího dílu, tak zas tak zlé to nebylo, ale prostě jsem od něho čekal víc. Je to asi jen můj subjektivní pocit, ale mně se prostě jeho vzhled nelíbil. Film je povedený, na 3d se opravdu vyplatí zajít do kina, jen mě prostě zklamalo, že je to restart. Ovšem i tak se těším na další díly...80%...[14.07.2012_Cinestar_Plzeň] (28.08.2012)

Středoškolský úvod připomene, kde má Webb kořeny a s nimi pevnou půdu pod nohama. V momentě, kdy se z Petera Parkera stane Spider-Man, naplno se projeví tvůrčí bezradnost, která nefunguje v hláškování, motivacích a hlavně ne ani v akci, která sice vyždímala mnoho procesorových jader, ale virtuální kamera může lítat sebevíc, opravdového fyzična tam není ani bit. Že v tom pekle vlastně zafunguje ta nejkýčovitější věc na kilometry komiksových políček široko daleko, tedy jeřábníci v akci, je už jenom bizarní třešničkou na tomhle přebujelém a přitom dokonale prázdném dortu. (15.07.2015)

Na jednu stranu je příjemné zase vidět Spider-Mana v akci - akční scény svižné a povedené, na druhou stranu k dějové linii o civilním životě Petera Parkera skoro nemá smysl se vyjadřovat, tak moc je vyloženě blbá. Tvůrci jsou až moc v zajetí toho, že relativně "nedávno" vznikla trilogie Sama Raimiho, kterou nechtějí přesně kopírovat, ale některé prvky ze Spidermaního kánonu prostě použít musí (proslov o zodpovědnosti, smrt strýčka Bena, vymýšlení kostýmu a pavučinometů, hledání Benova vraha), takže to celé nuceně trochu pozmění, a tenhle jejich rozpor je na filmu zatraceně (negativně) poznat. A není to tím, že bych nějak nostalgicky vzpomínal na Raimiho triologii, ačkoliv si ji samozřejmě pamatuju. HERE BE SPOILERS: Problém je už v tom, že Peter Parker není žádný outsider. Je to cool geek (ne nerd), který jezdí na skateboardu. A v jakém vesmíru musí Gwen uhánět Petera, místo toho, aby Peter byl ňouma, kterej s ní ani nebude schopnej promluvit? Jo, a taky je najednou v tomhle světě všechno až moc propojené, až moc "perfektně", třeba že Peterův otec zkoumal pavouky... suuure. Takovýchhle náhod je tu přehršel, občas je to fakt otravné, jak všechno se vším souvisí. Gwen Stacy pracuje v Oscorpu?! To si to scenáristi fakt ulehčili. "Musím ho zastavit... Protože jsem ho vytvořil." UAAA! Jeřábníci... Duel kapitána Stacyho a Lizarda si bere dost z Terminátora 2. ___ Výborný Rhys Ifans, ale hnusně ztvárněný Lizard. Příšerný soundtrack. Celkový vzhled kostýmu je ok, samotná struktura jako u basketbalového míče je ale omyl. (23.02.2013)

Ať už je ten film jakkoliv klišovitý a bez sebemenší známky nějakého režisérského rukopisu, chcete-li gulí, abychom použili slovník Mirka Topolánka, nedá se mu upřít jeden geniální postřeh týkající se akčních scén. V zásadě se nám tu říká poměrně zásadní věc, že ať už je akční scéna stříhaná rychle v krátkých záběrech, anebo pomalu v delších záběrech, působí na diváka zhruba stejně intenzivně a není v tom až takový rozdíl. Konkrétně v tomhle filmu jsou jednak různé rychle střihané rvačky s pobudy, ve škole či s ještěrem, a vedle toho ony slavné POV sekvence bez střihu připomínající videohru Mirror's Edge. A i když jsou ty POV sekvence jistě atraktivnější, fakticky vzato nejsou o moc intenzivnější než rychle stříhaná akce, minimálně pokud se jí zhostí talentovaní lidé stojící kupř. za sérií Bourne. Amazing Spider-Man v sobě tak pojí dva přístupy, jak se dneska dělá exkluzivní akce ve filmu. Na jedné straně je to Greengrassův či Bayův shake & cut styl, na straně druhé dlouhé záběry známé z Potomků lidí či Spielbergovy Války světů. Vtip je ovšem v tom, že oba ty přístupy dosahují vzdor své odlišnosti u diváka velmi podobného vtahujícího účinku. Závěr z toho je ten, že tady prostě není nějaká binární opozice mezi krátkými záběry pro zobrazení duševních stavů hrdinů a dlouhými záběry pro nějaký objektivnější popis situace, ale funguje tady spíš cosi jako trinární model - krátký záběry pro vtahování (Greengrass, Bay), středně dlouhý pro objektivnější popis, a dlouhý záběry opět pro vtahování (Potomci lidí, Válka světů). Krátké záběry jsou se svou snahou podat divákovi na místo prostorového spíše emocionální zprostředkování akce skutečně velmi subjektivní, ovšem i dlouhé záběry se po určitém trvání jaksi překlopí z objektivity do subjektivity. Třeba Sokurova Ruská archa natočená v jednom záběru u mě navodila velmi intenzivní okamžiky, byť to už je velmi speciální případ záběru bez střihu, totéž některé Tarrovy sekvence. Objektivita naopak jako by připadala pouze záběrům o délce kolem 3-10 sekundy někde mezi těmito dvěma případy subjektivnějších záběrů. Úplně tentýž trinární model, kde spolu dva krajní prvky vzdor své odlišnosti souvisí a jen ten prostřední se odlišuje, nacházíme ovšem i v přírodě - kulička na pružině kmitající ve třech polohách (dva kraje a jeden střed), těleso nacházející se ve vodě (kraje, kdy se těleso potápí či stoupá, a střed, kdy se vznáší), nebo tep srdce (malý a velký tep značí potíže, střed klidový stav). Je v tom prostě něco velmi univerzálního, ačkoliv lidé jsou odpradávna přesvědčeni, že náš svět stojí na dualitě (rozumu a citu, života a smrti, černé a bílé…). Tato dualita je ovšem falešná. (30.10.2012)