Poslední cesta

Američani jsou opravdu hodně zvláštní národ - vyšlou statisíce svých mužů do války (a je jedno jaké, ať je to Vietnam nebo Irák). A dokud jsou tito vojáci naživu, jsou to jen pouhá čísla - ale jakmile voják zemře, najednou získává své jméno, ale hlavně úctu - a je úplně jedno jak žil, ale stává se hrdinou. A Poslední cesta je přesně o tom, podplukovník Stroble (Kevin Bacon) doprovází jednoho z těchto vojáků na cestě úplně poslední. Pokud se oprostím od samotného příběhu, který mne - jako neameričana - nijak moc neuchvátil, tak po filmové stránce musím smeknout. Film je velmi citlivě natočený, až tak - že se mi nechce vůbec polemizovat nakolik je pravdivý, a i Kevin Bacon se vybičoval k extrémnímu hereckému výkonu... (07.09.2011)

Taktiež sa radím do skupiny ľudí, ktorým je ten prehnaný americký patriotizmus poriadne proti srsti a ani tento film ma o opaku nepresvedčil. Aj preto bude môj názor znieť trošku protichodne. Totiž tento príbeh ma hlboko chytil za srdce, to s akou úctou sa americký ľud správa k osobám, ktoré v mene národa (je jedno je je z Minessoty, Montany, Colorada či Wyomingu, všetci sú Američania) položili svoje životy, je skutočne obdivuhodné. Scéna, kde si postupne autá na znak úcty rozvecujú svetlá, mi vyrazila dych. O tom, že Kevin Bacon je PÁN HEREC, som sa presvedčil už veľmi dávno, preto ma potešila táto snímka, kde sa tomuto umelcovi dostáva naozaj veľký priestor. (26.05.2009)

Pokora,úcta a vlastenectví - to je to, co vás napadne po shlédnutí toho filmu. Můžeme Ameriku milovat, můžeme Ameriku nenávidět, ale jedno upřít nelze: v žádné jiné zemi nejsou občané hrdí na svou vlajku a své válečné hrdiny jako právě tam. A právě ta hrdost a zároveň i úcta na nás dýchá z každé sekundy tohoto filmu. Najednou nevnímáme, že je to film, máme pocit, že jsme uvnitř děje a máme chuť taky vznést holt mladému muži na jeho poslední cestě zpátky domů. Bravo HBO, bravo Kevin Bacon...mé oko nezůstalo suché.. (18.10.2009)

Úcta, smutek a vděčnost doprovázejí na poslední cestě tělo mladého muže. Tentokrát perfektně zvládnutý americký patriotismus, protože je neokázalý, nepředvádí se velkými gesty, jen důstojnými rituály, které vedou mrtvého domů. Jsou nesmírně důležité, dávají jistotu, jak se vypořádat se situací, která by mohla být na člověka příliš. Pevná šablona pravidel a postupů je oporou a pomáhá přeživším a to včetně těch, kteří mladého muže v rakvi za živa neznali. Přesto mu při jeho smutném návratu prokazují respekt. Pro ně i pro nás se tak z tisíců anonymních padlých ve válce v Iráků najednou vynořuje konkrétní lidská tvář, která tak dává tvář i všem dalším obětem. Skvělý nápad, jak i v době otupení z tolika zpráv o mrtvých a padlých, ukázat, že to není nějaká jednolitá masa neznámých vojáků, ale že jeden každý z nich byl individualita a člověk. ____ Ten film je pomník, který nedrtí mramorem, ale dojímá nenápadným prokázáním poslední úcty. Vlastně je to téměř dokumentární cesta důstojníka, který doprovází do rodného města mrtvého vojáka v rakvi. Přesto mezi nimi vznikne, no, přátelství asi ne, ale určitě spříznění. (08.09.2015)

Velmi příjemný snímek, který je možná víc dokumentem než vojenským dramatem. Jde především o poctu americkému vojákovi, a přestože i mně se leckdy zdálo přehnané vlastenectví a režisérovo citové vydírání trochu příliš, vlastně mi to ve výsledku ani tak nevadilo. Vůbec jsem totiž nepředpokládal, že by šlo natočit o cestě ostatků jednoho vojáka napříč Amerikou tak citlivý film, jenž mě upoutá bez dutání na hodinu a půl k televizi. Musím se přiznat, že na mě Taking Chance zapůsobil. "Na motivy skutečné události" dávám stranou, jako u pacifisty by to stejně příliš nevyznělo. Nicméně nejde o první film, kde bych si všímal, jak jsou Američané hrdí na svoji vlajku, na svůj národ a na lidi, kteří jim slouží. Z tohodle pohledu jsem až trochu záviděl a došlo mi, že ne jen tak pro nic za nic mají nejlepší armádu na světě a vůbec se za považují za řekněme světovou elitu. Třeba to není nejlepší pohled na sebe samého, ale ono to někdy stačí a já díky za další nahlédnutí do americké psychiky. (70 %) (18.08.2012)