Darjeeling s ručením obmedzeným

Nádherný film o duchovní cestě za změnou, která spočívá v tom, že se smíříte s tím, jací jste... Poetika Wese Andersona je skutečně úžasně osobitá a jen stěží jde vlastně popsat, čím mne tak oslovuje. Ty až kýčovitě pastelové barvy (možná až popart), ten zvláštní kamerový filtr, jeho typické vertikální záběry shora a horizontální jízdy, jeho oblíbené nahlížení do nitra věcí (v Životě pod vodou to byla loď, teď kamera zase horizontálně putuje kolem průřezu osobního vlaku), prokládání snímku zpomalenými záběry, nesoucími si uvnitř zvláštní kouzlo a význam, ten ryzí humor rezignující na běžné vnímání komična, ale hledající humorný rozměr jaksi pokorně, tiše a vlastně jen tak mimoděk, jako vedlejší produkt... K tomu patří i prazvláštní hudba - velmi milá, ale v podstatě raritní, francouzské hity dávných let jako i indické ethno, hodně nostalgická a emocionální, podbarvující klíčové scény a tvořící třetí plán scény. Důležitou roli tu hraje i místo - Indie. Genius loci je vůbec pro filmy Wese Andersona podstatný. Darjeelingský expres tvoří rámec celého příběhu, žánrově vlastně jakéhosi train movie. Nepřehlédnutelný je satirický prvek - tentokráte zaostřeno na duchovní turistiku a módní východní mystické trendy, vše je ale podáváno velmi decentně a gentlemansky. Zcela samostatnou kapitolu tvoří herci - Wes Anderson si utvořil stálý okruh svých oblíbenců, ke kterým přidává několik dalších výjimečných tváří a dociluje tak harmonie. Iniciuje scény obvykle masové se zvláštní choreografií a většina záběrů často vypadá jako detailně promyšlené v podstatě statické živé obrazy. Vtipem samým o sobě je herecká úloha Wesova favorita č. 1 Billa Murrayho, jeho působení ve filmu mě skutečně rozesmálo. Wes Anderson je tvůrce vybočující z běžných norem a ukrývající pod slupku komedie příliš mnoho trpkého a nostalgického, než aby byl masově oslavován. Je to však tvůrce skutečný, hledající, tázající se, sdělující, kritizující západní společnost, mající svůj styl... Díky za něj, díky za jeho filmy, díky za Darjeeling s ručením omezeným... Podobné filmy: Život pod vodou, Taková zvláštní rodinka, Jak jsem balil učitelku, Prosíme přetočte (16.07.2008)

Televize Prima opět ukázala svou genialitu, neboť ve zdejším obsahu uvedený "předfilm" s Natalií Portman jaksi úplně vypustila (asi nebyl tak důležitý). Čili film začíná až scénou, kdy Bill Muray dohání vlak, který ovšem nedožene, a tím jeho účast v tomto filmu (až na jeden němý záběr ke konci) skončí. Zůstanou nám tak pouze tři bratři, cestující po Indii. V Indii jsem (zřejmě na rozdíl od scénáristy tohoto filmu) byla, takže mohu porovnat realitu s filmařskou fikcí. Zvlášť v interieru vlaku se tvůrci vyřádili, obávám se však, že takovýhle vlak v Indii nikdo nikdy neviděl. Celé to vůbec bylo takové hezké a barevné, jako z katalogu cestovní kanceláře. Režisér mě zaujal svým dřívějším filmem Život pod vodou, čekala jsem tudíž něco podobného. O ději se tu prakticky mluvit nedá, většinou se řeší vztahy mezi bratry navzájem, mezi bratry a otcem, mezi bratry a matkou, případně mezi bratry a jejich manželkami či přítelkyněmi. Takže než takhle prezentovanou Indii, to už snad raději toho Milionáře z chatrče. A nebo si tam zajeďte... A abych taky něco pochválila, tak nesmím zapomenout na výběr hudby, ten byl opravdu povedený. (09.09.2012)

Wes Anderson nemluvit řečí mého kmene. Jeho takzvaná poetika se mi jeví prázdná, vypočítavá a banální, melancholické podtóny zanechávají kyanidovou pachuť a jestli tam bylo něco alespoň k pousmání, bravurně mi to uniklo. Utahaná hodina a půl (subjektivní vnímání času: cca 240 minut) barvotiskové nudy s jasnou dřendou těch správných rodinných hodnot. Třeštění nad páně režisérovou genialitou upřímně nerozumím, asi jsem málo hipster. Ode mne dostává Anderson jednoznačný Seal of Disapproval a jeho další filmové autoterapii se z Daleka vyhnu. (27.08.2013)

Musím se přiznat, že dlouhou dobu jsem nevěděl, jestli filmu dát čtyři nebo pět hvězdiček. Nakonec jsem se vrhl po té první možnosti a důvodů je tu hned několik. I když je Darjeeling opravdu hodně příjemný výlet do Indie za poznáním klidu a míru v duši každého ze tří bratrů, je to také opravdu neobvyklá všehochuť komedie a dramatu. A právě tady mám ten pocit, že toho humoru tam přeci jenom chybělo trochu víc. Bratři jak se patří zahráli opravdu dobře, s tím si nemůžu v žádném případě stěžovat. Vyvyšují film výše a spolu s příjemnou hudbou přidávají na příběhu dále na kvalitách, které tolik potřebuje. Ale vždy je nějaké to ALE. A tady hlavně to, že se příběh nakonec nikam nedopracuje, skončí, tam kde začal a to je možná chyba, teda u mě určitě. Každá cesta má mít určitý začátek a určitý konec, ještě když je tak duševní jako právě v tomto filmu. Přesto jsem byl ale potěšen. Takovou všehochuť jak dobrých tak smutných scén jsem dlouho neviděl. (12.05.2008)

"We... haven't... located... us... yet." Klasická poetika Wese Andersona naroubovaná na vlakovou road-movie, která je sice horší Života pod vodou, ale zase lepší Tenenbaumovi rodinky. Podstatné je to slovo "klasická". Ano, Wes Anderson je stále úplně v jiných sférách tvorby než kdo jiný. Jenže v té své sféře tak nějak povážlivě začíná vykrádat sebe sama. Tentokrát mu to ještě bez větších problémů prochází, ale docela se obávám, že pokud nezkusí také něco jiného, tak se jeho styl brzy přejí. Což by byla tragédie větších rozměrů než snězení Estebana. A že byste chtěli vědět taky něco o filmu samotném? No, odpověď ale přeci máte hned na začátku tohoto komentáře. (25.02.2008)