Darjeeling s ručením obmedzeným

Správná pakárna. Road movie jsou téměř vždy dobré, Darjeeling nevyjímaje. Celé je to tak správně barevné a i když ten humor je teď už opravdu hoooodně minimalistický, prostě vás to baví. I kvůli triu výborných hlavních herců. Nikdo z nich nevyčnívá a jsou všichni tak správně trhlý. A hlavně nejen, že se na ten film dobře kouká, ale on se i skvěle poslouchá! Výběr skladeb je supr. Natalie Portman je tam asi vteřinu a ještě k tomu oblečená, takže titul femme fatale filmu získala ta indická průvodčí s velkejma očima. (18.10.2008)

Wese Andersona mám celkem rád, nepatřím sice mezi jeho zaryté fanoušky, ale jeho tvorba mi nevadí. Andersonovy filmy jsou pro mě něco jako hamburger od McDonalda. Zasytí mě, zachutná mi, vím co od něj čekat a jeho pozření netrvá příliš dlouho na to, aby mě z něj začaly bolet žvýkací svaly, navíc se z něj nepřejím a klidně si jich můžu dát hned několik. S Darjeelingem je to to samé, spirituální train movie o sebenacházení s humorem, který sem odněkud jakoby zabloudil stejně, jako zabloudil samotný vlak (jediná scéna, která bude připadat vtipná i "obyčejným" divákům), který nenudí a uběhne strašně rychle. Já osobně bych bral vícero podobně pohodových filmů. (29.03.2009)

...a nie len preto, že wesa andersona a všetky jeho filmy mi učarovali, že má čuch na výborných hercov, že filmový obraz plánuje do posledného detailu, že dokázal spojiť do dokonalej symbiózy formu s obsahom, vlastnú imagináciu s filmovými odkazmi a citáciami, že s témami pracuje na podobnej báze ako Lynch - a síce, že využíva základné, kmeňové, bazálne, ba priam banálne témy a námety americkej kinematografie (ktorým dominujú rôzne variácie na vzťah otec - syn a rozkladad aristokratickej americkej rodiny, prienik západu a východu a jedinci, ktorí pozbavení existenčných trápení - boháči, ľudia z lepšej spoločnosti - sú o to viac sužovaní problémami existenciálnymi, vlastnými démonmi, démonmi minulosti, rôznymi neurózami a komplexami) a dokáže k nim pristupovať bez hollywoodskeho patetizmu či patriotizmu, dokonca ich dokáže ukázať v celkom inom svetle, tak, že si z nich urobí srandu - no nie parodickú, nezhodí ich, len si z nich "milo utiahne", a nie len preto, že Bill Murray nestihne(?) vlak, že detaily fungujú, že v mozaike indických reálií, kolorite figúrok a situácií, aké dokáže priniesť len život (a wes anderson) sa dá nájsť pekná, jasná a jednoduchá myšlienka (a nie jedna: bratská súdržnosť, falošná mystika), nie len preto dávam najvyššie hodnotenie, ale predovšetkým preto, ze je do nádherný film! (pár rád na záver - wes anderson NETOČÍ komédie, film sa dá pozerať aj bez znalosti jeho predošlých diel, ale oveľa bohatší zážitok vás čaká, keď poznáte zvyšnú andersonovu kinematografiu); (28.09.2008)

A Spiritual journey. Ano, to vskutku je, ale pro její příjemný prožití je potřeba nastavit smysly na maximum. Pokud nemáte rádi hypochondry a vlaky, tak to není film pro vás. Po Yumě už druhý vlak, do kterýho bych s chutí naskočila a do sluchátek si pustila song u závěrečných titulků. Let's take a look at the itinerary. -Fuck the itinerary! (05.02.2008)

Zvednout se po skončení tohoto filmu z kina a vrátit se z báječně absurdního světa, plnýho barev, krásné hudby, rozloučit se s nejpodivnější, ale určitě i nejokouzlující trojicí filmových bratrů, nespatřit už tu překrásnou Indku jako průvodčí ve vlaku, nekochat se nádhernými záběry Indie, nesmát se nad bláznivýma situacema, jako že zabloudí vlak, nebavit se nad vynikajícímy dialogy a především přestat mít ve tváři připitomělý obličejový výraz zvaný "marihuanové absolutní štěstí ", zkátka opustit krásně ujetej svět mistra Andersona a vrátit se zpět do hnusně pravdivé reality, bylo pro mě víc bolestné, jak kopanec do koulí. (29.01.2008)