Code Geass: Hangjaku no Lelouch

"Japonci jsou zjevně naštvaní na Američany, že jako okupační mocnost na ně byli po druhé světové válce příliš hodní a snaží se nalézt svou ztracenou hrdost a pomstu v tom, že je ukáží jako zlotřilé mocichtivé vetřelce a krvemilné ďábly," chtělo se mi napsat po prvním díle. Nicméně je možné, že motiv seriálu je takový jaký je bez nějakého hlubšího záměru, případně těží z módního antiamerikanismu. Upřímně řečeno, je mi to vcelku jedno a dále se tím zabávat nebudu. Geass je poměrně zdařilou dobrodružnou záležitostí, která kombinuje romantiku, mecha-válčení a osudovou dramatičnost - to vše v hávu CLAMPovské kresby, kresby velmi líbivé. Seriál má spád, obsahuje nečekané zvraty, umírá se v něm, postavám je vlastní charisma, potud žádná... Přesto má v mých očích Geass několik zásadních vad. Ty hlavní se týkají směřování děje. Kdo by čekal, že události, ke kterým v seriálu dochází, jsou výslednicí motivací postav, logiky a zákonů pravděpodobnosti, mýlil by se. Naopak, vše je podřízeno tomu, aby docházelo k emotivním střetům, srdceryvným setkáním, vášnivým přím a osudovým náhodám. Pravda, touhle vadou netrpí Geass zdaleka sám, překročil však hranici, kdy to dokážu blahosklonně ignorovat. Tak se proti sobě postaví dva nejlepší přátelé, milovaní a milující se budou mezi sebou zabíjet, přizabíjet, či jinak si z donucení osudu ubližovat, dojde i na ztrátu paměti (a jejímu návratu v nejvhodnější či nejnevhodnější chvíli) atd. atd. A proč? Protože je to přeci tak strašně moc romantické! V tomto anime totiž vše musí působit romanticky, i za cenu uvěřitelnosti. Romantika je to však jak z červené knihovny. Seriálu nemohu odpustit ani jeho hodnotící přístup k činům postav. Činy nehodnotí podle činů samotných, ale podle toho, kdo je koná. Pokud špatný čin páchá osoba překrásná, je to vždy tragédie, smutný osud a pro onu osobu musí divák mít pochopení, pokud nějaký čin páchá osoba ošklivá, seriál tlačí diváka k pohrdání a odsudku. Nezmínit nelze ani nelogičnost jednání postav. Např. Zero je několikrát v situaci, kdy by mohl být velmi snadno odpráskut, vykuchán či demaskován, ale nedojde k tomu. Předposlední výtka vede k zobrazení bojů. Divák naprosto nemá přehled o strategické situaci, přehled taktický je mělký. Proto se vývoj válečné situace a záměr bojujících naprosto nedá odhadnout, což, domnívám se, "militantní" frakce otaku příliš neocení. Rovněž ani to, že vše záleží jen na dvou nebo třech mechách, ostatní jsou tak akorát do počtu (pamatujte ale, že je to romantické). Výtka finální: císař Británie evoluci příliš nerozumí :) Slabší ****. (30.07.2008)

Nádherně promyšlený plán jednoho školáka na ovládnutí světa. Po psychologické stránce naprosto dokonalé (ooo ano, myslím, že se to klidně vyrovná i Death Notu), co se týče akce tak tam sem slintal blahem. Ale u tohoto seriálu jde opravdu spíš o tu psychologii než nějaké super obrovské bitky mechů. Já si to užíval a téměř nedýchal, zkrátka úžasná podívaná, která by se bez své nádherné animace neobešla. Postavy super a příběh... No, to je jiná liga;) Za mě 100% + 5* navíc (18.11.2010)

Doufal jsem, že stihnu shlédnout do svého tisícího hodnocení a stého komentáře něco, co za to stojí a v tomto případě jsem se skvěle trefil. Nedostatků je opravdu mnoho, ale bez patřičné tolerance by se nedalo dívat na nic. Vždy záleží, jestli dá seriál k hledání slabin prostor. Scénárista mi připomíná démona, který byl sto let uvězněn ve sklepě nějakého hradu a z ničeho nic mu někdo uvolnil řetězy a podal pero. Výsledkem je zběsilá jízda, kde mozek časem musí vypustit všechny požadavky na seriózní podívanou a pohodlně se oddat vysokému tempu, které obzvláště s koncem první série ještě nabírá obrátek a je nejlepší možnou (proklínanou) reklamou na další sérii. Démon se také nepáře s vysvětlováním faktů a motivací, protože nad vším přemýšlel již tak dlouho, že mu některé části přijdou zjevně nepodstatné. Proto takže doporučuji vnímat, co je ve vašich silách. Vše je opatřeno kabátkem, který mi plně vyhovuje v podobě ušlechtile nakreslených postav, které se pro aristokraty perfektně hodí. Nejvíce na mě zapůsobily postavy, jeden z nejlepších soundtracků a již zmíněné tempo, co nedá příliš času na zamyšlení se. Při druhém shlédnutí jsem si vyvrátil těch několik nelogičností, co mě před spaním napadaly a tak mohu sám kritizovat jen dostatečně nevysvětlenou taktiku při delších soubojích. Osobně jsem se bavil po celou dobu a kromě seriálu samotného musím doporučit i krátké epizody z picturebook, které seriál doplňují a vysvětlují některé motivace postav. Druhá série je zpočátku ještě lehce předějována, ale postupně je to zase to pravé s o něco lepší hudbou, animací a především s ještě silnějším příběhem. Nikdy bych nečekal, že to řeknu u anime, ale rozmělnění do více dílů by prospělo. Každopádně mám nově nabouraný top. (15.09.2008)

Podmanivý seriál, nemohl jsem se odtrhnout, kdybych nemusel spát (kdy vlastně oni spali? Lelouch spal při hodinách, ale tam pak ani nechodil), tak bych to viděl v jeden den. Charismatické hlavní postavy mě vtáhli do děje a příběh pro mě neměl žádné místo, kde bych si řekl, že tenhle díl je zbytečný. Těšim se na druhou sérii, ale zároveň se jí hrozně obávám, jestli to nemělo skončit, tak jak to skončilo. Uvidíme. 90% (16.04.2012)

Po první sérii chápu, proč se to srovnává s Death Note - a mě osobně to i přes mechy vychází z toho srovnání líp. Po druhé sérii je to určitě lepší než dn, zvlášť konec. A to i přes to, že pro dějové zvraty to občas obětuje přehlednost, logičnost i konzistenci některých postav. Stačí prostě obsadit Noria Wakamota do role, která se v seriálu objeví víc než jednou, a je vymalováno. (07.10.2008)