O dívce, která proskočila časem

Já prostě musím maximum. Protože tohle je pro mne první animovaná romance, která je ve své pravdivosti stokrát reálnější, než cokoliv hraného, co vylezlo z Ameriky za posledních deset let. Ten konec mě jednoduše položil, protože jsem čekal pohádkově sladký happy-end. A filmům, které překvapí, já rád trochu nadržuji, protože ve 21. století jich začíná být stále méně... Navíc je to takový "komorní" animák, protože děj se v podstatě točí pouze okolo tří postav a skoro vůbec se zde nemění prostředí - veškerou zábavu tu obstarává perfektní animace, dabing, a bláznivé hrátky s časem. A ta hudba! Sice jsem trochu nepobral karaoke část (japonci jsou asi zpěvavý národ), ale atmosféru nemohlo nic pokazit. Po shlédnutí jsem se dozvěděl o chystané hrané verzi (Japonsko), na kterou jsem pořádně zvědavý. Mimochodem, narazit na podobný příběh v podobě sci-fi povídky ve sborníku třebas Gardnera Dozoise, asi bych byl po dočtení hodně naměkko. (02.04.2010)

Osobitá a ryze originální adaptace klasického románu pro dívky od Jasutaky Cucuiho se namísto převyprávění předlohy vydala cestou volného pokračování, které ovšem dokonale aktualizuje prvky původního díla pro dospívající dívky z nového tisíciletí. Ostatně sám Cucui ji v jednom rozhovoru nazval vyloženou druhou generací své knihy. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (24.02.2013)

Pro mě depresivní film. Kluk z budoucnosti se slzou v oku nejvíc vzpomíná na to, jak úžasné zábavné a krásné bylo, když si celé odpoledne líně házel s kamarády míčkem... No nazdar. Ta budoucnost musí být pěkná nuda. A navíc tý holce valí pěkný nesmysle do hlavy. Prý že na ni v budoucnosti počká... Cheche, to určitě. V budoucnosti on bude mladík a ona stará bába, takže jí tak maximálně pustí v tramvaji sednout, to bude tak to nejvzrušivější, co se mezi nima odehraje. (08.04.2012)

Toki wo kakeru šódžo je skutečně blesk z čistého nebe, jelikož režisér ani scénárista na svém kontě nemají příliš známých a uznávaných děl (a značná část hereckého ansámblu ani nemá záznam na ANN). Na druhou stranu Jasutaka Cucui, autor mangy, dle níž byla Dívka skákající časem natočena, je rovněž autorem původního příběhu Papriky a to už naznačuje, že by mohlo jít o cosi velkého. A stejně tak činí dosavadní pozitivní ohlasy. Hlavní hrdinkou je Makoto Konno, lehkovážná středoškolačka, která jak název filmu napovídá, získá schopnost vracet se v čase (realita se šmrncem nadpřirozena je přesně to, co mám rád). V duchu své nátury toho začne využívat především ku svému pobavení a ve svůj prospěch, ovšem čas nejen že na nikoho nepočká, ale také nikoho nenechá, aby si s ním zahrával. Makoto totiž není na světě sama a kauzalita je neúprosná. Příběh je skvělý, velice zajímavý, místy opravdu působivý a výborně zakončený. Oděn do krásného kabátku (velmi dobrá hudba a nádherně nakreslená pozadí) je hlavním pilířem tohoto úžasného anime, jež může zavdat několik podnětů k zamyšlení. Je tu ale pár maličkostí (nelogická jednání, podcenění zranění), která dojem lehce kazí. Skutečně jde o drobnosti, ovšem není jich málo a v jinak takřka dokonalém díle naneštěstí více vyniknou. 9/10 (17.05.2007)

Je to takový ten japonský mišmaš, kterým chtěla autorka nejspíše sdělit příliš mnoho a tak se nesoustředila ani na jedno pořádně. Zábava střídá romantická klišé, které následně střídá jímavá scéna k hlubokému zamyšlení nad člověkem samým, osudu, přátelství a lásce. Vše je zaobaleno do pěkného, avšak místy docela odfláknutého klasického anime stylu, na který jsme zvyklí třeba ze Zámku v oblacích, nebo Cesty do fantasie. Rozhodně stojí vidět a pro fanoušky anime obzvláště, ale jednou to myslím docela stačí a jsou zde i lepší kusy. 70% (03.11.2016)