The Cake Eaters

Tenhle snímek jsem měla v merku už hodně dlouho a čekání se vyplatilo. Nevšední příběh zabalený do citlivého obalu. M. S. Masterson si s režií poradila vskutku dobře a z herců vytáhla přesvědčivé výkony(zvlášť Kirsten Stewart). Jen by nemusela tak často odbočovat od hlavní linie příběhu, ničí tím atmosféru. Sečteno podtrženo, jsou to jasné 4*. (03.04.2009)

Moc se mi líbilo, jak citlivě je tento film natočený. Jen je obrovská škoda, že je příběhově tak strašně omezený. Vždyť by se z toho dal natočit výrazně komplikovanější a bohatší film, který by dokázal lépe využít fantastické Kristen Stewart. To mě dost mrzí. Navíc, když se režisérce podařilo vtisknout filmu takovou přirozenou atmosféru, ale úplně zapomněla, že film musí mít taky nějaký příběh. Škoda, ale 3 hvězdy si určitě zaslouží. (30.08.2013)

Každý komentář tady velebí výkon Kristen Stewart - a právem! Čím se ale odlišuje Cake od jiných "smrtelných" dojáků, je právě ona intimita, která fungovat může, ale taky nemusí. Mary namíchala pocitově poctivý driják a nenutila diváka tahat kapesníky a "depkovatět". Georgia je obyčejná holka, a právě proto je ta pubertální problematika, navíc obohacena právě o onu nemoc, tak skličující. Mělo tedy cenu větvit už tak košatý příběh i tam, kde to nebylo vůbec třeba? (21.08.2010)

...aneb jak chtěla smrtelně nemocná holka přijít o panenství. Romantické asi jako čtrnáct dní nošené ponožky a dramatické jako vaření čaje. Film je nechutná polévka bez chuti. Neříkám, že ubulené americké klišé by bylo lepší, ale nechce se mi dívat na divné postavy, hrané divnými herci, hrající divný pseudoromantický nudný film. Postava hrající Kristen Stewart tomu dodala korunu, když si nechala odstříhat ty nádherné dlouhé vlasy a vypadala jako špatně oškubané kuře. Což mi připomnělo účes Moniky z Přátel, když ji stříhala Phoebe a spletla si Demi Moore s Dudley Moorem. (21.02.2020)

Životní, smutné, i úsměvné, krátké a stručné. Důvodem pro tento film byla Kristen Stewart, která hlavní roli postižené dívčiny zahrála velmi věrohodně. Děj je více méně smutný, po smrti maminky se vrací po třech letech syn z NY, nejmladší syn se dozvídá o dlouhodobém poměru otce a babičky jeho slečny Georgie, který začal ještě za maminčina života. V závěru dojde ke smíření a urovnání vztahů mezi bratry a syny. Sice obyčejné téma, ale nebylo nabobtnalé, přehnané, neslazené. (04.11.2009)