Sněženky a machři po 25 letech

Příjemné překvapení. Zatímco se očekává trapná stařecná řachtanda, je to docela obstojná, velice dobře a profesionálně natočená stařecná depka. Chytrý scénář si dělá legraci z postav a jejich představitelů (kdo ví, zda to Jeníčková vůbec pochopila), vlastně i sám ze sebe ("Neopakujeme se trochu?" "Oni si snad pamatujou každou větu, která tehdy padla!"). Ačkoliv je pár momentů zbytečně zabitých, pár postav dost nedůležitých (i když jedna má alespoň zajímavou sviňáckou pointu), byl jsem až nečekaně překvapený, jak je to zajímavý film. Není to legrace jako původní Sněženky. Je to spíš film o tom, že když je vám přes 40, váš život už je úplně jinde a můžete se snažit jak chcete vrátit se do mladých let, nebude to fungovat. Jak říkám, depka. (11.12.2008)

Jednoznačné zklamání! Mé očekávání nebyly bůh ví jak velké, ale výsledek mě zklamal ještě více! Pokud očekáváte humor, tak se vám téměř žádný nedostane. Většinu vtípků jsme slyšeli v původním díle a zde na ně aktéři jen nostalgicky vzpomínají, což mi nepřijde příliš vydařené. Z herců se mi nikdo do paměti nevryl, snad trochu Michal Suchánek. Dvě hvězdičky a ani o kousek víc!! Jedno vím jistě, že podruhé bych to vidět opravdu nemusel....... (21.02.2009)

Sněženky po těch letech neuvadly, ačkoli nikdy nebyly zcela svěží a voňavé. A že tu mají nezaslouženě podprůměrné hodnocení, zaokrouhlím svých 70% nahoru. Skluznice tedy nemají bez šrámů, ale jezdí jim to dobře i tak. Nejvíc jsem skřípal zuby nad Johnovým scénářem, který zarytě tlačí na nostalgickou strunu, (a dělá to neustálým připomínáním prvního dílu a jeho citovaním) obsahuje pětníkovou společenskou kritiku a co do motivů v něm převládá kvantita nad kvalitou. Naopak atmosféru a schopnost nakazit diváka melancholií Taušově filmu nikdo nesebere. Prsty v tom bude mít zvládnutá audiovize, obyčejnost a tedy i blízkost postav (najdete v nich určitě nejen jejich představitele, ale třeba i pár osob ze svého okolí) a asi i moje irracionální slabost pro Veroniku Freimanovou. Každopádně tu máme co dočinění s nejlepší českou (ne)komedií od Vratných lahví. Dřepkins. (17.06.2009)

Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost. (20.12.2008)

Nejčastěji jsem se setkala s názorem, že by se mi tento film mohl líbit právě pro to, že mi nijak zvlášť neučarovala "jednička". Ale ono ouha, ono to nefunguje ani tak. Dokázala bych najít sotva pár minut, při kterých jsem nekroutila nesouhlasně hlavou. Poměrně vydařená byla práce s jemnými pastelovými barvami, které obklopovaly zejména lyžující Mariku, ale to je asi tak všechno, když nepočítám jednoduchý, ale sympatický nápad plakátu. Naopak jsem si výrazně ťukala na čelo při reminiscenci kariér "Jeníčkové" a "Suchánka" a považuji za vyloženě trapné, jak málo si s jejich osudy dokázal scénář poradit. A vedlejší linka o současné mládeži? Scestná... Bohužel očekávám, že podobně špatně dopadne i pokračování Saxany. (03.03.2009)