Sněženky a machři po 25 letech

Až na extrémně depresivní koncovku, která je a) dementní, b) vykalkulovaná, c) úplně zbytečná poměrně vydařený kousek, jenž se nemá ve světle Takové normální rodinky a jiných katastrof letošního roku za co stydět. Opakování vtipů je naštěstí umně strháváno na úroveň uvědomění si, že co fungovalo tenkrát dnes nemůže z mnoha důvodů fungovat znovu (viz. reakce Václava Kopty aka Radka Převrátila), nové, spíše jednorázové frky zapadají do celku hlavně díky famóznímu Suchánkovi a překvapivě příjemnému (i herecky) Prachařovi a osobně mě hodně potěšily linie mladých a Převrátila s profesorkou Hankou. Takhle nějak bych chtěl vidět Sněženky po celou dobu. Jako vyváženou hořko-sladkou komedii, kde se pracuje s oběma generacemi, přičemž chodí okolo unavený Suchoš a píše "něco vtipného". Vyhodit většinu scén se stále stejně přímočaře idiotským Duchoslavem, všechny detailní záběry na Botoxem a plastikami zlikvidovanou Jeníčkovou a zbytečně velkou deku nenaplněných snů, a mohlo to být na úrovni jedničky. I tak ale vládne spokojenost. (20.12.2008)

Sněženky a machři sú presne taký, akých som očakával a aký sa "predstavili" v teasery. Obdobie 25-tich rokov sa prejavilo nie len na výzore hl. hrdinov, ale hlavne na ich životoch, pádoch či úspechoch. A presne o tom to celé je. Zatiaľ čo boli prvé/ý Sněženky a machři komédia o lyžiarskom a o všetkom čo sa tam dá zažiť(dva čaje, štyřy rumy) dvojka sa uberá iným smerom. Názov ...po 25 rokoch je viac než výstižný a samotné zobrazenie tejto myšlienky je žiaľ pravým opakom toho čo sa dialo pred spomínanými dvadsiatimi rokmi. Smiech a komédiu vystriedala depresia a zobrazenie tej druhej strany (krutej)reality. Čas plynie a s nikým sa nezahráva.. a ani sa našimi hrdinami. Dalo sa očakávať a nikto nič iné asi ani nečakal, než takýto film. A preto, že som dostal to čo som čakal i keď trochu viacej depresívne som spokojný. Cabadaj, Převrátil a Mácha sú späť, sú rovnaký a pritom tak odlišný. Určito to nie je film pre celú rodinu a nestane sa z toho hit. Ale to melancholické rozprávanie príbehu o onej generácie pôsobí skvelo. Ach tá nostalgia(a to som v dobe vzniku jednotky nebol ani v pláne :) (23.02.2009)

... aneb kterak se čtyřicátníci chovají jako teenageři a není to vtipné, jen trapné, a kterak v mezičasech smutně filozofují o svých víceméně podělaných životech a taky to není vtipné (trapné o něco méně). Pro mě 30 minut koncentrované nudy (potom jsem vypnula TV a vzala si knížku) a plivnutí na můj oblíbený film. Když slyším slovní spojení "hořká komedie", obvykle mě chytne kopřivka a tohle je vyloženě prototyp hořké komedie. Děkuji, nemám zájem. Zklamaná nejsem, prostě se naplnila má nulová očekávání. 39% (24.11.2009)

Před pětadvaceti lety kultovní komedie, po pětadvaceti letech smutná zimní deprese, ve které se zoufale motá několik stářím zkroucených duší. Bylo by to odvážné ohlédnutí, kdyby Radek John nesklouzával k bezkrevnému deklamování původních hlášek (tvoří minimálně půlku dialogů!) a posunul hrdiny trochu dál. Bohužel dochází jen k tomu, že všichni zjišťují, že jim dávno není dvacet let a vlastně už ani dvacet pět. Pokud se v tom mají duševní důchodci v publiku poznat, je to příliš chabá náhražka, kterou nezamaskují ani jako vždy kvalitní Brzobohatý a Freimanová (ostatní zjišťují, že odválet teenagersky rozjíveným stylem pár hlášek už prostě v padesáti nejde) nebo sentimentem nadopovaný soundtrack. Jediné co zmatenému divákovi zbude jsou ozvěny originálu, dostávající v opuštěné chatě, po které bloumají zapomenutí hrdinové a ztracené iluze, nečekaně hořkou příchuť. Osobně jsem docela zvědavý, jestli tahle filmová variace na třídní srazy po pětadvaceti letech někoho osloví. A věru to není o zavírání očí před realitou nebo požadavkem na příjemný český film, který pohladí. Je to o přístupu. Vážně by nás mělo bavit sledovat, jak milovaní hrdinové pláčou nad životními strastmi, aby si je pak odjeli dál pěstovat na konci filmu? Zestárli jsme. Všichni. S tím rozdílem, že autoři se toho, čeho se na nich dopustil zub času, na stříbrném plátně vyrovnat nedokázali. (13.12.2008)

Úlet. Takový celovečerní zdramatizovaný dokument , který by mohl posloužit jako bonus na dvd k původnímu filmu. Čekal jsem, jaká na mě z toho sedne depka, jak všichni píší, ale vůbec mi to nepřišlo. Viděl bych to na přímou souvislost s tím, že jsem žádné z postav prostě nevěřil, i když ta jejich autobiografičnost je velmi zajímavá. Plusem budiž snad až moc dobře vystižená atmosféra topornosti, marnosti a trapnosti srazu po letech a kvalitní technická stránka. (09.06.2009)