Môj najlepší priateľ

Film pobaví, Daneček je tradičně k nakousnutí, jen je škoda, že film taky neříká, že i kámoš umí posrat co se dá. Třeba Filip by o tom mohl vyprávět. Asi před dvaceti lety jsem byl o víkendu sám doma, holku se mě tradičně sehnat žádnou ostatně jako vždycky, na kluka nemám žaludek a zvířata nemaj smysl pro romantiku. Vybaven krabicovým vínem, VHS Rocky 1, 2, 3, 4, 5 a dokonalou samotou jsem se rozhodl, že si ten večer v rámci "možností" pořádně užiju. Už, už zasouvám první díl Rockyho do videa, když v tom zvonek a za dveřma Filip "Čau já jsem dneska sám doma, přijde ke mě Míša a plánuju šukačku. Co ty máš v plánu? " Já : Neprovokuj, Filipe, jdi šukat a nech mě si užívat noc s boxerem." Filda: "Aha, hele něco bych od tebe potřeboval." Já: "A co? Filip" Ona přijde s kámoškou, tu taky znáš a já bych jí potřeboval odblokovat, aby Míšu nebrzdila a ty jako kámoš by si to pro mě mohl udělat." Já" a kdo je ta druhá holka?" Filip "Ropucha." Já: "Tak na to seru, jako sorry Filipe, ale od tý doby co jsem se s ní nachcanej jak kráva líbal před tvým barákem a ona mě těsně po skončení líbačky řekne, že se před chvílí u Akropole poblila, mě docela dost odpuzuje. Filip "Jo to chápu, ale já po tobě nechci, aby si s ní píchal.... "Já: "Nestraš Filipe, nestraš, prosím Tě, nebo se mě zase zdvihne kufr" Filip: „Jen prostě že já mám jedinečnou možnost sbalit Míšu, ale bez tebe jsem bez nároků." A já jak starej dobrák a kámoš teda kejvnul. Za střízliva jsem Filipovi pomoct nedokázal a tak jsme šli do hospy kde Filda nechal na svoje náklady nalejt do litr a půl velké PET láhve výčepní rum. Do příchodu holek jsme flašku úspěšně zkolili. Při pomyšlení na noc s ropuchou jsme začal přemýšlet, že by možná bodly nějaký halucinogení drogy, ale už bylo pozdě. Holky zvonily. Chvilka společné konverzace a Filip si už vleče Míšu k sobě a já plním svou kamarádskou povinnost a zabavuju ropuchu. Nejdřív jí navrhuju, že by jsme si mohli zahrát na Viléma Tella. Ona bude mít jablko na čele a já si jí ho budu snažit sestřelit z hlavy, chvilku váhala, ale pak to k mé lítosti zamítla. Tak jsem jí navrhnul, že by jsme si mohli zahrát na Vinnetoua, že bych jí strčil roubík do pusy a jestli by to vydržela díl jak Old Šetrhend ani to, ale u ropuchy neprošlo, za to od ní přišel nečekanej úder "podívej Pavle já vím, že se mnou chceš vyspat, kdyby si se trošku snažil..." Dál nic nevím, protože jsem hrůzou omdlel a vzbudil se, až když byl Filip sám doma ! Ptám se ho jaký to bylo a on mě řekne, já s ní nespal. Tak v tu chvíli jsem měl chuť ho zabít čili tenhle film mě skutečně nemusí říkat jak je důležitý mít dobré kámoše ! (11.08.2009)

Film mě zklamal. Auteuil je jistě výborný herec a seč mohl, snažil ze sebe dělat člověka, jehož veškeré styky se děly přes obchodní transakce, ale ve skutečnosti neměl žádého přítele. Po delších peripetiích, v nichž se snažil dbát na rady jednoho řidiče taxíků, který byl ve společnosti velmi oblíben a jeho jedinou "vadou" byla tréma, která mu znemožňovala vytěžit něco z jeho velkých vědomostí. Nakonec byl dotlačen do "Milionáře",v němž mu právě Francois dopomohl svou radu "přítele na telefonu" k výhře milionu eur. Celým tím filmem se táhlo trapné Francoisova hledání nejlepšího přítele, přičemž vše směřovalo k mravokárnému poučení, že za peníze si přítele nekoupíš, že v přátelství je něco mnohem vyššího. Nu, a opět mě nezklamala skutečnost, že se Francoisova společnice přiznala, že je lesba...Takže asi ještě ta jedna hvězda dolů. (22.06.2019)

Spolumajiteľ galérie François Coste (Auteuil), jeden z tých existencialisticky osamelých v dave, impulzívne kúpi na aukcii starú grécku vázu s vyobrazením Achylla a Patrokla . Jeho obchodná spoločníčka s ním uzavrie o ňu stávku. Má desať dní na to, aby predstavil svojho najlepšieho priateľa. A tak stretáva taxikára Bruna (Bonn), ktorý sa zdá byť jeho presným opakom... Leconteho komédia stojí (a rozhodne NEPADÁ) na výkonoch Daniela Auteuila a Danyho Boona. Auteuil je francúzskym národným pokladom, dokáže zahrať skutočne kohokoľvek a Boon mu neustále šľape na päty. Skrátka, jednoduchý a očarujúci film o priateľstve, resp. o ceste k objaveniu priateľstva, čo sa skrýva za naším sebectvom, workoholizmom a nevšímavosťou. (06.09.2010)

„Zajímáš se někdy, co dělám mimo zaměstnání?“ - „Respektuju tvé soukromí.“ - „Ty se nestaráš o jiné lidi.“ - „Vážně si to myslíš?“ - „Ano, ale na tom nesejde.“ Aneb není jednoduché vyhrát sázku vyžadující reálného nejlepšího přítele, když jsou pro vás ostatní jen klienti, kolegové, cizinci a vy si vystačíte sám…anebo ne? Bylo milé pozorovat nesourodou dvojku v podobě odměřeného, snobského sběratele uměleckých kousků a vřelého, zvídavého taxikáře, kteří procházejí lekcemi, jak navazovat přátelství (výborní Auteuil a Boon). Film není až tak vtipný jako spíš úsměvný. Přesto mě při očekávání pohodové, odlehčené komedie trochu překvapilo, že nemalou část projekce jsem sledoval hlavně tragikomedii, hořkou a smutnou (u „Kde jsou slzy?“ až mrazí). Pasáž soutěže byla samozřejmě dost naivní (zvlášť překročení časového omezení), přesto to filmu nedokážu vyloženě vytknout. Za mě slabší 4*. „Nejsem tady, abych si půjčil peníze.“ - „Nebylo by to poprvé.“ - „Vždy jsem ti je vrátil. Dobré účty dělají dobré přátele.“ - „Dobré účty dělají dobré účty.“ (25.04.2021)

Úsměvné a lehce dojemné. 1) Udělat kvalitní film o přátelství dvou mužů středního věku je tanec mezi vejci. Z jedné strany hrozí nevěrohodný patos, z druhé na vás jukají homosexuální konotace a za bukem čeká na svou příležitost faleš. Zkušený 59letý režisér Patrice Leconte se všem nástrahám úspěšně vyhnul, byť i za cenu jisté naivity a prvoplánovosti. Výborný 56letý Daniel Auteil (obchodník Francois) a stejně tak dobrý 40letý Dany Boon (taxíkář Bruno) zvládli své role na jedničku. 2) Spoiler. Tak trochu jsem očekával, že Bruno po výhře nabídne peníze Francoisovi k úhradě jeho dluhu, čímž by se příběh pěkně završil. Ale chápu, že množství cukrkandlu, které divák musí během promítání spolykat, je už tak velmi vysoké a při použití mnou navrhovaného konce by obezitologové mohli sledování filmu úplně zakázat. (03.07.2011)