Bátoryčka: Krvavá grófka

Hrůzostrašná legenda, rozprostřená kolem osoby Alžběty Báthoryové, je lákavým námětem pro filmaře. Julie Delpy pojala svou Čachtickou paní ambiciózně v žánru historického dramatu. Výsledkem je zajímavý subjektivní pohled na jednu možnou alternativu. Silnou stránkou jsou kulisy a nejednoduchá a ponurá atmosféra vznešenosti a zkaženosti. Zaujmou a ponoří do zobrazované doby intrik a vraždění. Díky tomu film dostatečně pobaví až do svého patetického konce. Nálada vrhá svou stísněnost, každý se dle svých schopností a urozenosti dere k vrcholu a bohatství. Krutost, přetvářka, účelová spojenectví, zrady, úchylky a zneužívání jsou nezbytné ochranné známky v dravém světě, který vládne, dobývá a porobuje. Hlavní postavou příběhu je pochopitelně uherská hraběnka a předpokládaná masová vražedkyně Erzsébet Báthory (šarmantní Julie Delpy, jako malá Ella-Maria Gollmer a jako nejmenší Paula Hartmann) v podobě vzdělané, zábavné a atraktivní ženy, která elektrizovala jednotlivce již svou přítomností v pokušení a ušlechtilým podmaňujícím se gestem rafinované koketnosti. Vzbuzuje obdiv a strach, a přesto je zasažena osudovou láskou více, než by se na její povahu slušelo a patřilo. Hlavní mužskou postavou je Alžbětin příbuzný a mladý hrabě István Thurzó (zajímavý Daniel Brühl) se svou rozpolceně osudovou rolí v legendě. Podléhá, bezhlavě miluje, poslouchá, provinile miluje a neochotně poslouchá. Důležitou postavou je Istvánův otec György Thurzó (dobrý William Hurt), nenasytný mocný muž s pokoutní praktikou. Výraznou postavou je Alžbětina pravá ruka a čarodějka Anna Darvulia (výrazná a elegantní Anamaria Marinca) s potlačovanou žárlivostí, oddanou láskou a snahou o zachování zdravého rozumu. Poslední důležitější postavou je urozený kníže Dominic Vizakna (velmi zajímavý Sebastian Blomberg) s nakažlivě našeptávající temnou stranou duše, prodejnou a všehoschopnou. Z dalších rolí: Alžbětina vídeňská teta a styčný bod Klara Báthory (Adriana Altaras), Alžbětin manžel a udatný vojevůdce Ferenc Nádasdy (zajímavý Charly Hübner, jako malý Jack O. Berglund), mocný a pragmatický uherský král Matthias (Jesse Inman), přísná Alžbětina matka Anna Báthory (Jeanette Hain), poslušný Alžbětin služebník Janos (Frederick Lau), další věrná sloužící Dorothea (Katrin Pollitt), opatrný reverend Matej (Felix Vörtler), či Istvánova bývalá milenka Kati von Kraj (Nora von Waldstätten). Není to žádné převratné dílo, ale svému zábavnému účelu poslouží a zaujme svým vykouzleným prostředím. (01.02.2017)

„Prečo keď zasadím do zeme semeno, vyrastie strom a keď tam dám človeka, nič sa nestane?“ – „Lebo semeno je živé, kým človek ide do zeme mŕtvy.“ – „A keď ho tam dám živého?“ He-he-he. No. Takto. Učili ma, že správne použitý vulgarizmus niekedy povie viac, ako sto básní. Takže. BATHORY (2008) Juraja Jakubiska bol kurva film. Kontroverzný, rozporuplný, škandalózny. Ťažko nechal niekoho ľahostajným. V ére všedných politikov, všedných televíznych staníc a všedných moderátorov, to bolo v slovenských vodách nevídané. O rok neskôr prišla so svojou verziou o Čachtickej pani sympatická Francúzka Julie Delpyová (PRED ÚSVITOM, PRED SÚMRAKOM): režírovala, napísala si scenár, produkovala, verte neverte zložila hudbu a zahrala si hlavnú rolu. Pribrala do medzinárodnej koprodukčnej bandy Williama Hurta ako Turza (Oscar za BOZK PAVÚČEJ ŽENY) a mladého Daniela Brühla (GOOD BYE, LENIN!, DÁMY V ROKOCH) ako jeho ušľachtilého syna a výsledkom je... štandard. Tam, kde opulentná BATHORY dýchala atmosférou, sa teraz do pekných historických kostýmov oblečení pekní herci prechádzajú v pekných interiéroch a občas povedia niečo zaujímavé („Čo je väčší hriech? Vražda alebo chamtivosť?“ – „To sa čoskoro dozvieme. V pekle.“). Delpyová vlastne robila, čo mohla: dobrí herci podávajú dobré výkony (Hurt ale dostal skôr cameo, v ktorom nemá šancu vyrovnať sa monštruóznemu Rodenovi, dokonca i skúsená nahá Delpyová ma bavila menej, ako neskúsená oblečená Anna Frielová), niektoré zábery na lesy/hrady pekné (dva tri možno dokonca veľmi pekné) a príbeh už z princípu silný a nesmrteľný. (29.03.2010)

Neprávem opomíjená verze příběhu kruté středověké vražednice Erzebet Bathory. Okamžitě se nabízí srovnání s verzí Juraje Jakubiska, která doplatila na své přebujelé umělecké ambice a neukočírované tvůrčí ego. Julie Delpy zastala ve svém projektu hned několik funkcí: vedle režie a scénáře si navrch přibrala i hudbu. A pochopitelně se obsadila do hlavní role, a je moc fajn, že se ze sebe nesnažila dělat (středověkou) sexbombu. Nabídne něco málo ze svých odhalených tělesných partií a nebrání se naturalisticky vyznívajícím scénám. Šikovně maskuje nižší rozpočet, takže z výpravného hlediska toho mnoho neposkytne, film tak mnohdy inklinuje k televizním parametrům. Rozhodně důležité bylo, že svůj film nijak složitě nestaví, neuchyluje se ke zbytečným dějovým odbočkám a celý příběh pojala v optimálním tempu. Do jisté míry, poměrně nenápadně, bortí zaběhané mýty panující kolem zvrhlé ženštiny, což byl osvěžující prvek. Určitě se dalo zapracovat na scenériích, které příliš oko diváka neuchvátí. Kamera ovšem byla plně vyhovující, osvětlovači svoji profesi zdatně zvládali, takže se snímek moc často neutápí ve své tmavosti. Pochmurné tendence mohly být ovšem ještě hutnější. Herci ve vedlejších rolích sice nepředvádějí mimořádně působivé herectví, ovšem k dispozici byl osvědčený William Hurt a Daniel Brühl. Výsledkem snažení je, že v Čachticích zase jednou pustili náležitě žilou. A výrobci omlazujících krémů nebudou mít co žrát. 8/10 (06.12.2020)

Nečekala jsem žádnou perfektní podívanou - ostatně nejen hodnocení ale také celkový obsah tomu podprůměru sám napovídá. Vždy mě zajímalo jak by to asi s Alžbětou Bathory mohlo být doopravdy, ale jedno vím jistě - tento film je mnohem horší než Bathory Juraje Jakubiska. V Bathory od Jakubiska se alespoň někdo spolehl na rozmanitější a smysluplnější scénář, pravděpodobný sled událostí či na historickou podobu nejen kostýmů, ale také všeho ostatního. Zde jste svědky toho, že se hraběnka chová jako lesba, megera, domina, lehká žena, násilnice, masochistka a jako zářný příklad na psychiatrii. Podobně jako se mi nelíbilo celkové zacházení s fakty kolem celého "případu" se mi nezdálo zobrazení Nádasdyho jako tlustého čuněte, který se občas objeví na bitevním poli, ale v ruce stále třímá jablko nebo jinou pochutinu, chodí navštěvovat lehké děvy a prahne po ranci peněz. Nepochybně bude zrnko pravdy na tom, že tato žena se stala jednou z největších záhad historie podobně jako pyramidy v Gíze, ale pravda zemřela s ní(podle skutečnosti ale uhořela). Musím ovšem pochválit dva herce bez kterých by film ode mě pravděpodobně dostal ještě horší hodnocení: Julie Delpy a Daniel Brühl."Pravda byla zazděna za cihlovou zdí, a nás ostatní již brzy pohřbí čas." (23.02.2013)

Celkově je to nějaké nemastné neslané, idiotsky se tu vražedné běsnění lokalizuje pouze do Čachtic a okolí (přičemž ve skutečnosti právě zde Báthoryová až tak často nepobývala, když jen na Slovensku vlastnila další čtyři výstavnější hrady a valná většina jejích obětí byla zabita na jejích maďarských a rakouských sídlech Sárvár, Keresztúr - dnes Deutsch Kreutz a Léka, nynější Lockenhaus) ale na druhou stranu se Julie Delpy docela podobá hraběnčiným dobovým portrétům a Nádasdy požírající jabko při rozhovoru s panovníkem je celkem zábavný. Vzato kolem a kolem, žádná velká sláva, ale pořád je to lepší než Jakubiskova srdceryvná pohádka o zrazené dobrodějce a jejích bylinkových koupelích. (31.10.2013)