Prosincoví kluci

Látka na hutné psychologické drama s dětskými hrdiny - výsledek: k uzoufání neoriginální rodinná selanka odehrávající se v idylickém prostředí, s postavami bez poskvrnky na duši. Vyřešit útržkovitě podaný konflikt mezi adepty na adopci deus ex machinou v podobě pádu jednoho z chlapců do rozbouřeného moře je vskutku ryzí ukázkou scenáristické nemohoucnosti, což ještě korunuje halucinogenní vize matičky boží. Pár momentů dokáže zaujmout úsměvnou poezií, například velmi "horká" zpověď v autě, ale většinou se vrší jen jedno povrchní klišé za druhým (a ten černý kůň lovící ryby už je skutečně daleko za čárou). Za druhý klad lze považovat i uměřený výkon Daniela Radcliffea, který již zde dokázal, že Harry Potter jeho hereckou kariéru jen tak nepohřbí. (23.09.2013)

Film se snaží seč mu síly stačí o vyvolání sladké-retro-nostalgické nálady. To by v důsledku vůbec nevadilo, ale scénář není dostatečně silný a vykreslení postav je podprůměrné, spousta věcí je jen nastíněných a bez výsledku. Mám ovšem pocit, že sázky na herectví Daniela Redcliffa jsou předem prohrané, jeho toporné herectví mě štvalo celý film. Prosincoví kluci ovšem nejsou tak špatní jak se vám snažím namluvit. Na jedno pochmurné odpoledne je to ideální film. A na konci se i při pohledu na pobíhající staříky zasmějete..50% (20.03.2008)

Tak tohle je hodně velký trapas. Prosincoví kluci se toho snaží říct tolik, až nakonec neřeknou nic. První hodinu příběh ještě jakž takž funguje, ale posledních 30 minut je hotové peklo. Poetika, o kterou se film pokouší, vyznívá úplně doprázdna. Divoký kůň a velká ryba mě holt o nějakém vnitřním významu nepřesvědčí. Okořeňte to Radcliffovým zaraženým neherectvím a vysledný produkt můžete rovnou hodit do koše. (21.07.2011)

Melancholický příběh o sirotcích, kteří se narodili v prosinci a společně tráví zimní prázdniny u moře. Dětský hrdinové skutečně hrají perfektně, přičemž nejvíce pozornosti na sebe strhává samozřejmě Daniel Radcliffe. Romantická linka příběhu není moc silná, zato převládá linka spíše působící melodramaticky. To nemyslím jako kritiku. Příběh je vyprávěn pohledem již dospělého chlapce, který na tuto dobu prožívá, tak ona melodramatičnost přidává na příběhu onen subjektivní dojem něčeho pro onu postavu jedinečného, co se již nikdy neopakovalo. Závěr pak trochu sklouzává do slaďáku, ale díky bohu je film ukončen dříve, než to přejde do neúnosné meze. Prosincoví kluci jsou příběhem, kde pocity tvoří děj. Pár dramatických okamžiků se zde stane, ale i tak zde prioritní roli sehrává vztah čtyř dětí, které spojuje nejen to, že jsou sirotci, ale že jsou i přátelé a... prosincoví kluci. 75% (13.12.2013)

Příjemný civilní film, kterým však prostupuje neustálý pocit deja vu, většinu reálií, typů postav a zvratů jsem viděla už jinde, když ale pominu toto, některé křeče scénáristy a až přelíbivý háv (riziko diabetického šoku vysoké), zůstane čtveřice fajn kluků (ačkoli při sledování Radcliffova výrazového rejstříku jsem bohužel nedokázala zapomenout na Pottera, změny a zlepšení nulové) a fotogenické australské pobřeží. Za tu hodinu a půl se v podstatě nic nestane, ale i to nic je velmi příjemné na koukání, pokud se chcete odreagovat a vypnout. PS: Logiku v závěrečném "zvratu" jsem hledala dlouho... Bez úspěchů. (18.05.2008)