Klub poslednej nádeje

Ron Woodroof je dělník a fanda do rodea, ale především milovník života, který si ho umí užívat a ničeho si přitom neodříká. Drogy jsou snadno k mání, chlast teče proudem a holky, co se motají kolem jezdců rodea, jsou obvykle svolné někde v přívěsu věnovat příjemnou chvilku ctiteli a rozptýlit nudu. Jsou raná 80. léta, pryč je doba ropných šoků, hořkosti vietnamské porážky a občanského aktivismu. Přišla éra reaganomiky, yuppies a nového sebevědomí. Nic se nezná nemožné a heslem dne je zábava. Jako blesk z čistého nebe zapůsobí po ošetření úrazu zpráva lékařů o tom, že Ron má rozvinutý AIDS a podle jejich zkušeností mu zbývá 30 dní života. Dosavadní životní styl i všechny hodnoty, které Ron vyznával, jsou rázem pryč. Jenže místo aby pasivně vyčkával na smrt, rozhodl se s ní poprat. Nejen s ní, ale i se systémem, který nemá rád ty, co vyčnívají a hledají postranní cestičky mimo vytyčenou trasu. Ron se stane propagátorem neschválených léčebných metod a nepovolených léků. Z 30 dní se stávají stovky a poté celá léta. Mění se přístup k AIDS, mění se společnost a mění se i hrdina příběhu. Z jižanského neotesance a homofoba v člověka, který pochopil nutnost tolerance a umí se pohybovat mezi příslušníky sexuálních menšin. Klub poslední naděje je drama založené na silném příběhu a kontroverzním nepřehlédnutelném hrdinovi. Řekl bych, že volbou nepříjemného tématu o lidském strádání a umírání, nelíbivého způsobu vyprávění (dalo se mnohem výrazněji pracovat se sentimentem nebo naopak použít cynický černý humor) a především výkonem Matthewa McConaugheye a Jareda Leta v hlavní a vedlejší mužské roli se řadí Klub k nejzásadnějším filmům sezóny. Honza Tříska kdysi na adresu amerických herců prohlásil, že v zájmu role a pověsti jsou ochotni podstoupit prakticky cokoli, a McConaughey dokládá, že Tříska nenadsazoval. Z hezounka, který ještě nedávno okouzloval v romantických komediích, se transformoval do chodící reklamy na krematorium, které byste z fleku spočítali každé žebro na hrudníku a které z vyzáblé tváře poznamenané stresem dál planou oči odhodláním. Tohle je bez nadsázky špičkový herecký výkon hodný oskarového klání. Celkový dojem: 90 %. (19.02.2014)

Boj so systémom je behom na dlhé trate, ale netreba ho vzdávať, pokiaľ je v stávke váš život. Ron Woodrof bol synonymom ultramaratónca, ktorý nehodil uterák do ringu, a aj keď skorumpovanému systému podľahol, zvíťazil (aspoň na chvíľku) nad smrťou a ukázal, čo to znamená chuť žiť. Film, v ktorom prekvapivo chýbajú typické črty amerického dojáku, ale ktorý je naopak senzitívny, dojemný a zároveň si neberie servítku pred ústa ani v tých najcitlivejších situáciách. Téma je jednoznačne útokom na nominácie filmových cien, jej prvoplánové zneužitie vylúčite počas prvých pár minút a budete si užívať výnimočný a komplexný príbeh, plný nevšedných charakterov a záživných dialógov. Valée sa vyhol akémukoľvek klišé, netlačí na pílu a hlavne nekalkuluje, ako to býva s témami podobného charakteru zvykom. No a divák sa mu odmení potleskom, priaznivou recenziou, akademik soškou. Soška sa ušla ale hereckej dvojici v hlavných úlohách, k čomu je nutné len poznamenať, že zaslúžene. McConaughey je už nejakú dobu mojim čiernym koňom a odkedy svoju kariéru nesústredí len na úlohy umelých šašov a nebehá po pľace iba hore bez, tak je naozaj na čo pozerať. 90%. (04.03.2014)

No, uznávam, že Matthew McConaughey a Jared Leto tu odviedli kus dobrej práce. Keď si to porovnám s Tomom Hanksom a jeho Filadelfiou musím konštatovať, že si s prípravou na filmovanie a samotným filmovaním nedal toľko roboty ako títo dvaja. Pritom za ten film dostal oskara. To ako sa dokázali vyhladovať mi na filme prišlo najzaujímavejšie. Ale príbeh nebol zlý, osloví veľa ľudí, rovnako ako oslovil aj mňa. Nemôžem sa však zbaviť dojmu, že celé to tiahne hlavne McConaughey, ktorý tu bol proste famózny. To, že farmaceutickým spoločnostiam na ľudskom živote záleží asi tak ako upratovačke na švábovi je stará známa vec. Človek si musí dať sakramentský pozor aby nepadol do chamtivých pazúrov kolotoča lekári-farmácia, a.s. To či prežije a ako si prežije svoj život záleží hlavne na každom z nás, príklad Rona Woodroofa ukazuje, že sa to dá, len je treba, aby si svoj život riadil každý sám so svojim rozumom a neuvážene sa nezveroval do inštitúcií, kde ani tak nejde o ľudské zdravie ako o peniaze. A hlavná pointa filmu? Ľudská chamtivosť nemá hraníc. 75/100 (27.01.2014)

Klasickej film-manifest. Poslední roky Rona Woodroofa (1950-1992) a Oscary pro Matthew McConaugheyho a Jareda Leto. Každej velkej příběh, kde hraje hlavní roli AIDS, láme srdce. Podobně lze prožít Angels in America, Milk, Bohemiam Rhapsody... (10.03.2024)

Nepozdáva sa mi označenie indie, ani mainstream, je to niečo medzi a to niečo prekvapivo funguje. Bude to asi tým, že Valieé dobre vie ako narábať s tak ošemetnou látkou akou je boj s AIDS. V prenesenom zmysle slova to znamená schopnosť nezachádzať do zbytočných extrémov a radšej nechať bez nemiestnych predsudkov i prehnaných sympatií voľne plynúť to čo si tak nejak nepriamo vyžaduje byť voľné (fabula) a naopak atmosfericky zosilovať to, čo si každý priaznivec filmu-katarzie praje mať zosílené (syžet). To sa odráža hlavne v používaní jednotlivých vyjadrovacích prostriedkov, ktoré sa už naďalej nesnažia na seba samoúčelne vzťahovať pozornosť a svojou nestrojenosťou a nedoslovnosťou sa podriaďujú samobytnému fikčnému svetu v ktorom sa ide jak do tuhého, tak sa príhodne odľahčuje. Najzaujímavejšie na "Dallas Buyers Club" potom teda nie sú ani tak bezpochyby brilantné metamorfózy McConaugheyho a Leta, ale skôr ono umné balancovanie medzi príjemnou človečinkou o nádeji a trpkou existenciálnou spoveďou. (26.08.2014)