Réžia:
Petr ZelenkaKamera:
Alexander ŠurkalaHudba:
Jan A.P. KaczmarekHrajú:
Ivan Trojan, Igor Chmela, Martin Myšička, David Novotný, Radek Holub, Lenka Krobotová, Michaela Badinková, Lucie Žáčková, Marek Matějka, Jan Kolařík (viac)Obsahy(1)
Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. V divadelním dramatu, nabitém emocemi - láskou, žárlivostí, nenávistí, se řeší otázky víry, nesmrtelnosti a spásy lidské duše. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců a režiséra. Do děje zasahuje i osobní tragédie jednoho z diváků, který projeví nezvyklé přání: poprosí herce, aby zahráli jenom pro něj. Zkouška se promění ve strhující představení, kdy herci vystupují pro jediného diváka. Náhle největší drama neprobíhá na jevišti, ale v hledišti... KARAMAZOVI jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (3)
Recenzie (759)
"Nebudu mrdat MUDr. Drdovou z Otorhinolaryngologie." Tak tento rozmlouvací jazykolam mě pobavil ze všeho nejvíc, což je jednoznačným důkazem toho, že na české divadelní předvedení ruského dramatu v polské ocelárně nejsem dostatečně duševně připraven, A domnívám se, že asi ani nikdy nebudu, ale přesto mě pobavilo, jak ti diváci v montérkách do hry krásně zapadli. ()
Pan Zelenka pěkně vzkvétá... od mozaiky knoflíkářů přes příběhy obyčejných lidí a jejich šíleností až k bratrům Karamazovým. Pro mě se tento snímek jednoznačně stává úchvatným výplodem současné české kinematografie, který mě svým podáním zcela ohromil a jméno Petr Zelenka se nyní stává symbolem jednoho z největších zjevů dnešního filmu. Jednak jsem vášnivým milovníkem Dostojevského, jednak jsem hlubokým obdivovatelem divadla, jednak jsem nenapravitelným divákem netypických filmů. A Karamazovi mě naplnili nevídanou dávkou emocí včetně všech jejich vedlejších účinků... Divadlo ve filmu? Divadlo v továrně? Divadlo v životě? Ano, ano, ano! Vynikající nápad natočit divadelníky, jak se připravují na vystoupení v polské továrně, jak se poddávají svým postavám, jak se vžívají do života velkého hříšníka a jeho synů, jak procítěně inscenují realistický román velkého myslitele a jaký to může mít dopad na obyčejného člověka, kterým zmítají jeho osobní problémy (a nutno podotknout, že se jedná o člověka věřícího). Zásadně nesouhlasím s tím, že postava dělníka, který během "zkoušky" přišel o syna, nezapadá do kontextu - právě naopak. On se svými pochybnostmi, který se zničehonic ocitl před osudovou zkouškou a zcela bezbranně stojí tváří tvář otázce, zda-li je bůh či není, a kterému se před očima rozehrává filosofie Dostojevského a vidí důsledky, právě on doplňuje a stvrzuje onen mrazivý pocit, který ve mě snímek vyvolal. Jinak by to byla "jen" báječná podívaná na divadelní představení odherávající se na filmovém plátně... Ale je to mnohem víc. V mých očích jsou Zelenkovy a Schormovy Karamazovi odkaz, odkaz dnešní společnosti o odpovědnosti za své činy. "Žijeme jako zvířata, ale chceme se modlit." Nejde jen o nadčasovost Dostojevského či o otázku víry, to vše jen podtrhuje reálnou situaci: ztrátu syna. A otec sleduje herce, ovšem vidí hříšníky, vidí kněze, ďábla, pochybnosti, naději, vidí osud... naprosto úchvatný, ohromný a silný filmový zážitek! Kromě výtečného nápadu Petra Zelenky a Evalda Schorma musím zmínit také excelentní výkony všech zúčastněných (zejména Trojan, Holub a Myšička zazářili), malé představení Dostojevského-mončičáka v podání loutkaře Solce bylo také báječným vstupem a mě jen mrzí, že Lucie Žáčková opět měla malý prostor k tomu, aby předvedla, co v ní dýmá, protože zrovna tenhle kus by ona vybrousila k zářícímu lesku. Ovšem i tak jsem rozžhavena z téhle hluboké sondy a nechám ji v sobě pěkně doutnat... ()
Silné látce, která by se utáhla ‚sama‘, vtisknul Zelenka velmi specifickou visáž, jenž se pohybuje na hranici mezi ryzím artem a čímsi ‚jiným‘, po čem tolik většina u českého filmu volá. Za to, jak se celá záležitost dokázala oprostit od divadelnosti – nenechat se táhnout od (jinak bez výjimky špičkových) herců, ale střihem, kamerou a hlavně hudbou tomu dát osobitý filmový tvar – Zelenkovi tleskám ve stoje. Jeden z nejlepších českých filmů za hodně dlouhou dobu nazpět. Bravo! ()
Něco podobného jsem v české produkci ještě neviděla a mám dojem, že dalších pár let v té záplavě tragikomedií z let šedesátých a teen komedií zase neuvidím. Kdo by vůbec očekával, že se někdo u nás ujme filmu o partě divadelních herců zkoušejících si svou hru ve staré továrně, kde se místy posouvají hranice mezi tím, co je ještě reálný život, a tím, co je už jen hra? K tomu si připočtěte výborný soundtrack (kdy se naposledy u českého filmu stalo, že by hudba tak dokonale podbarvovala dramatické scény?), úžasnou oddechovou část s mončičákem a trojici herců Ivan Trojan (šílenec-komediant, který mi v jedné své ďábelské scéně připomněl Al Pacina), Radek Holub (dokonale vyšinutý epileptik, z jehož smíchu mrazí), David Novotný (hrdý neústupný syn). Ne, že by ostatní hráli špatně, mizerného herce ve filmu neuvidíte. A ačkoliv někteří můžou tvrdit, že jsou Karamazovi zbytečně "přehrávaní", pro mě se jedná prostě jen o silně absurdní film, ve kterém musí být postavy zahnány do extrémů až karikatur, aby neztratily část svého osobního kouzla. Mimochodem, všimli jste si, že má Trojan podobný smích jako Tříska v Šílených? ()
Vlastním Идиот od Dostojevského, řadu gigantických zápisků o tomto pisalovi z hodiny češtiny, ale chybělo mi to nejpodstatnější. Zážitek, který by umocnil všechnu tu genialitu... Zelenka přiběhl s nápadem, který se na první pohled zdál jako totální krok vedle. Kdo by šel do kina na film, který představuje vlastně totéž, co návštěva Dejvic a navíc je všechno natočený v santusáckém prostředí ocelárny? Všichni. Zelenka rozehrál monstrózní hru, která se nedá popsat. Šílený na tom všem je, že herci se nesnažili předbíhat v hereckých záležitostech jeden druhého. Jen tam tak stáli, ukázkově gestikulovali a artikulovali, nechávali se unášet myšlenkovými pochody svých postav a vy jediné, co jste mohli udělat pro jejich povzbuzení ega, bylo, že jste civěli s otevřenou hubou. Popravdě, to nebyla nijak zvlášť namáhavá práce, protože "huba dolů" se naskytla už při prvních mrazivých tónech páně Kaczmarka. Odbočky? Ano v některých situacích mě sraly, ovšem ten zážitek těžko něco překoná. 95% ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (16)
- Režisér Petr Zelenka popsal, jak došlo ke spolupráci s oscarovým hudebním skladatelem Janem Kaczmarkem: "Film jsme původně měli točit v Polsku, ale protože jsme tam nenašli žádnou továrnu, která by nám šla tak na ruku, jak nám šli v Hrádku u Rokycan, tak jsme těsně před natáčením rozhodli, že budeme točit u nás. Poláci z toho byli otrávení a tvrdili, že jsme to udělali schválně a podvedli je, a o to víc trvali na tom, aby některé profese byly polské, například architektka nebo hudební skladatel. Já původně počítal s ruským skladatelem, ale když odmítl, tak jsem při opakovaných polských požadavcích, že to má být Polák, plácnul: 'Dobrá, ale když Polák, tak ale jedině pan Kaczmarek!' A oni: 'Tak jo, není problém.' Donesl jsem mu na DVD desetiminutovou ukázku filmu, jemu se to hodně líbilo a že to pro nás udělá. Navíc za dobrou cenu. Takže byrokratický tlak, aby všechno bylo opravdu půl na půl, přinesl nečekaně něco pozitivního." (NIRO)
- Na produkci se podílelo i Polsko, jež do filmu investovalo sedm miliónů korun (Češi pak o dva miliony méně). (Reiniš)
- Roli Kateřiny měla původně hrát Zuzana Fialová, která ale z projektu vycouvala. Týden před začátkem natáčení role připadla Michaele Badinkové. (Reiniš)
Reklama