Útek zo Sibíri

„Stalin nemá rád cudzincov.“ V rokoch 2000 – 2010 vznikli pravdepodobne tisícky filmov. Weirov MASTER AND COMMANDER ale patrí z tohto obdobia k mojim najobľúbenejším. Bohužiaľ, z ÚTEKU ZO SIBÍRI sa (napriek vážnej, serióznej, ľudskej, smutnej a závažnej zápletke) stala dvojhodinová nuda. Nevýrazní hrdinovia (okrem Farrella a Harrisa, ale aj tí mohli byť lepší) zdĺhavo  a najmä bez emócií a kultových, výrazných scén putujú prekvapivo mdlou krajinou, ktorá pravdupovediac nevyzerá na to, že v nej nočné teploty klesajú k mínus 40. Nechcem historicky tragickú tému zľahčovať, ale nebudem sa tváriť, že z nej povstal dobrý film, keď nepovstal. (10.05.2011)

Sedm let v Tibetu dovedených k dokonalosti. Přes jistou prvoplánovost celého projektu se tahle adaptace knihy Slawomira Rawicza povedla vskutku nevídaně, režisérský nestor Peter Weir natočil strhující příběh, který je, bez v Hollywoodu téměř nemyslitelného patosu, skutečnou poklonou oněm polozapomenutým hrdinům. O přístupu tvůrců hovoří nejlépe už jen ten prostý fakt, že se v gulagu mluví rusky, jen polština je nahrazena angličtinou (je to výhra jen napůl, ale díky bohu za ni). Weirovi se podařilo na americký film nevídaně udržet autenticitu ruských reálií, což bylo podpořeno vynikajícím castingem i mnohým odpozorovaným (kostýmy, tetování, typologie herců...). Útěk ze Sibiře je složen ze dvou částí - gulag a odysea z něj, přičemž samo téma gulagu vlastně teprve čeká na své filmové objevení. Sekvence ze sovětského lágru svou až didaktickou konotací trochu skřípe, ale záměr je jasný. Připomnělo mi to analogii literární, a totiž novelu Jeden den Ivana Denisoviče, v němž šlo také především o nutnost sdělit jistá fakta světu, což Solženicyn realizoval prostým soustředěním se na detaily. Skutečné filmové demaskování zrůdného systému gulagu teprve na své ,,souostroví" čeká. Jestli je něco k vyzdvižení zvlášť, pak především herecké mistrovství většiny zúčastněných herců - od zkušeností Eda Harrise až po křehkost Saoirse Ronan, kongeniální byl ale především výkon bravurního Colina Farella. Poláci mohou být právem na co hrdí - mají své hrdiny. Nezapomínejme, že i my máme podobné, už by někdo (a klidně zase americká produkce) mohl konečně zfilmovat osudy bratrů Mašínů a Milana Paumera a jejich legendární útěk přes celé východní Německo do západního sektoru rozděleného Berlína (třeba jako filmovou adaptaci strhujícího románu Jana Nováka Zatím dobrý), příběh je to stejně neuvěřitelný... (12.04.2011)

Útěk ze Sibiře zachraňují jeho řemeslné kvality a schopní herci, byť ani jeden nemá z důvodu následující výtky prostor vykvést. Weir se totiž na této poutavé cestě neobtěžuje ani jednou zastavit a rozvést nějakou situaci či vznikající konflikt, namísto toho děj pořád poskakuje vpřed a film se člení na stovky velmi krátkých, o postavách a jejich vývoji nic nevypovídajících úseků. Postavy jsou díky tomu velice ploché a nedozvíme se prakticky nic určitého o útrapách (hladu, zimě a únavě), jakým museli hrdinové čelit ani o vztazích mezi nimi. Útěk ze Sibiře je s ohledem na jméno tvůrce překvapivě velmi nesouvislý a až na pár světlých výjimek (odchod některých postav ze scény) neosobní film, který vzhledem k řadě zajímavějších alternativ nemá výraznějších důvodů ke sledování. (05.04.2011)

Nesmyslně sestříhaná první polovina, která nenechá rezonovat jedinou scénu, se bije s překrásně rozmáchlou druhou půlkou, která ždíme limity širokoúhlé kamery na maximum, ubírá Weirovu filmu ve finálním hodnocení body i přes to, že své hrdiny dokáže představit několika slovy a donutí vás je mít rád i bez toho, aniž by nějak razantně dramatizoval scénu; na to si vystačí se skvělými herci, pár omrzlinami a opuchlými rty od sucha. (13.10.2011)

Výborný snímek o touze přežít, kterému dominuje silná mužská sestava, v čele s Jimem Sturgessem, Edem Harrisem a Colinem Farrellem. Později se k nim připojila také Saoirse Ronan, která v čistě mužské bandě působila se svým panenským vzhledem jako křehká květinka. A je škoda, že na scéně příliš dlouho nepobyla. Atmosféru filmu výborně dotváří nádherná hudba. Ve scéně, kdy se v závěru dostanou k Velké Čínské zdi a do toho začne hrát ona úžasná melodie, mně docela mrazilo. "Co Amerika?" - "Svoboda, to není nic pro mě, ani bych nevěděl co s tím", "Vy chcete přejít přes Himaláje, jak, na létajícím koberci?", "Já budu spát do jara, jako medvěd v jeskyni a ty klidně studuj buddhismus a staň se mnichem." (11.06.2013)