Marley a ja

Psovi nezáleží na tom, jestli jste chudí nebo bohatí...šikovní nebo nemotorní, chytří nebo hloupí. Věnujte mu svoje srdce a on vám dá zase to svoje. O kolika lidech to můžete říct? Kolik lidí vám dá pocit, že jste vzácní a výjimeční? Kolik lidí z vás udělá jedinečného člověka? Velice příjemný film, který mne přesvědčil o tom, že psí lásku vám nic a nikdo nenahradí. Na komedii je to ale málo vtipné a na drama zase málo dramatické, je to opravdu spíš rodinný film skloubený s nějakou tou romantikou. Wilsona a Aniston nemám ráda, ale tady nebyli zbytečně křečovití a (ne)vtipní. Jen mi připadá, že když se Wilson směšně nepitvoří, tak neumí příliš hrát - ale nevadí. "Nejhorší pes na světě" Marley mi to vynahradil. A ta závěrečná slova na konec! Nádhera. Zkrátka o životě se psem, jaký opravdu bývá. A do toho nádherná slunečná Florida.. (30.03.2014)

„Zlato, ja sa síce smejem, ale myslím to vážne.“ Podobne, ako najlepšie športové filmy, ani najlepšie filmy o zvieratách nie sú o zvieratách: šport/zviera sú len šikovný prostriedok, ktorým tvorcovia hovoria o ľuďoch. Marley a ja nie je o psovi (napriek tomu, že je skoro v každom zábere). Je o nás, o tom. O tom, ako domáce zviera nenápadne (milimeter po milimetri) ovplyvňuje náš každodenný, stereotypný život. Našu súčasnosť. Našu budúcnosť. Bez toho, aby sme si to naplno uvedomovali. A keď umrie, umrie kus z nás. Výborne zrežírované TONY klišé, ktoré sú presne na tých miestach, na ktorých mali byť, aby to zapôsobilo (vrátane povinného, ale fantastického, finále). Rozpočet 60 miliónov, celosvetová tržba 244. (29.12.2010)

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-) (15.03.2009)

Takhle emotivní film o vztahu člověka ke zvířeti tu dle mého názoru ještě nebyl. Marley a já skvěle vystihuje veškeré radosti i starosti života se psem. Nejprve je Marley malinké roztomilé stěňátko, kterému Jenn dovolí snad úplně všechno. Owen lituje, že si ho vůbec pořizovali. S postupem času Marley roste a hlavní představitelé začínají řešit starosti ohledně hlídání a výchovy psa. Přijdou děti a Jennifer roli matky, manželky a chovatelky k tomu vůbec nezvládá. Owen má naopak pocit, že Marley je jeho jedinou oporou. Děti rostou, přichází stěhování, rodinná pohoda a z Marleyho je starý pes. Jednou to přijít musí..ztrátu pejska nese celá rodina. Napadlo tenkrát mladý pár, jak těžké bude se s Marleym loučit?...Oceňuji, že se film nedostal na laciný příběh o tom, jak pes působí jednu spoušť za druhou a nakonec je mu to odpuštěno. Naopak přesně vystihuje jeden psí, krásný život. PĚKNÉ. (28.10.2010)

Jsem rád, že ta dvě lidská dřeva nekazí dvaadvaceti představitelům Marleyho jejich štěkavé galapředstavení. Škoda ovšem, že jim nakonec všech osmaosmdesát pacek zákeřně amputují sami tvůrci závěrečným tlačením na citově vyděračskou pilu. Hollywood zřejmě v době finanční krize chce samaritánsky pomoci alespoň papírnám tím, že jim zvýší odbyt papírových kapesníčků. A funguje to, sám jsem několik slz rovněž uronil. Nad tím, jak lze citlivě natočený pravdivý film, který má především ve střední pasáži rozhodně blíže k Nouzovému východu než k čemu jinému (jen to vyznění je přesně opačné), spolehlivě poslat do kelu, když se nezná ta správná míra. Na druhou stranu jsem příjemně překvapen, že to docela i ušlo, jelikož původně jsem měl v záloze komentář: "Tady chcípl pes. Doslova." (12.03.2009)