Marley a ja

Prvý film, kde som nebral J.Aniston ako "tú", čo hrala v Priateľoch". Sedelo jej to a celkovo som mal z filmu príjemný pocit. Nie som na romantické komédie, aj keď toto nie je typická romantika. Prežijete niekoľko rokov dobrého i zlého s jedným manželským párom a hlavne celý život jedného labradora. Vadilo mi trošku, že tvorcovia psa ukázali v prvej polovici alebo takmer v celom filme, ako beštiu, ktorá vám zdemoluje celý dom a v závere, keď má pár rokov navyše, ako poslušného, starého psa, čakajúceho na deti vracajúce sa zo školy. Napriek tomu sa v závere ťažko ubránite slzám a trúfam si povedať, že tí, ktorí psa majú alebo mali, preplačú ešte aj hodinu po filme. 80%. (09.11.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)

film som si všimol vzhľadom na prepálené hodnotetenie v cineme (100%).keď som však ho zhliadol bol som úplne nadšený. je to síce len hollywoodsky rodinný film ale s nesmierne sympatickými a veľmi dobre zahranými postavami,kvalitným prevedením a na žáner s veľkou dávkou realizmu.inak som nesmierne šťastný, že konečne v americkom filme niekto ukázal, že manželia majú byť najlepšími priateľmi opačného pohlavia a nie navzájom priťahujúci sa muž a žena.Nečakať ďalšieho beethovena!je to niečo ako keď si harry a sally kúpili psa. hodnotenie musím prepáliť aj ja, ale robím to s kľudným svedomím (03.04.2009)

Zainteresovaný divák by už neveril, že komerčný Hollywood dokáže ešte niekedy vypľuť tak jednoduchú, nenásilnú a citlivo natočenú komédiu, ktorej tvorcovia dokázali presne vybalansovať gýčovitosť obsiahnutú vo väčšine filmov tohto typu, pridať tú správnu štipku sentimentu tak, aby divák nemal pocit, že ide o čisté citové vydieranie a zároveň okoreniť množstvo scén vtipnými momentami. A herecké zloženie ich v tom značne podporilo. 85%. (03.08.2010)

"A dog has no use for fancy cars, or big homes, or designer clothes. A waterlogged stick will do just fine. A dog doesn’t care if you’re rich or poor, clever or dull, smart or dumb. Give him your heart, and he’ll give you his. How many people can you say that about? How many people can make you feel rare, and pure, and special? How many people can make you feel...extraordinary?"... Nečekaně upřímný a chytrý film o tom, že život není vždycky peříčko. Tvůrci postupují od kytky přes psa k dětem a během toho reflektují všechny maléry a radosti, které s tím souvisí. Žádný zbytečný patos, žádné laciné vztahové hrátky, čistá pravda, která vás pohltí a na konci nechá v slzách. I přes laciné plakáty nejde o snímek typu "pes se chová jako člověk na čtyřech nohách a je vtipné třeba to, že umí nastartovat auto". Marley a já není ničím víc, než věrným otiskem každodenních problémů, se vším "dobrým i zlým, dokud nás smrt nerozdělí". Zcela bez debat nejlepší vztahový mainstreamový americký film posledních let. P.S. Herci jsou fantastičtí. Owen Wilson nikdy nepůsobil tak „herecky vyspěle“, Jennifer Aniston je k pomilování i v okamžiku absolutního vyčerpání, charismatický Eric Dane potvrzuje komiksový potenciál a Alan Arkin je v roli šéfa, který „se nikdy nesměje“, jednoduše okouzlující. A Marley… pohled do těch očí jen tak nezapomenu (ano, byl to podraz, ale k životu to patří). (25.03.2009)