Okrídlené bytosti

Většinou, jakmile je člověk svědkem jakékoliv tragické události, ta potom změní jeho život. Tihle lidé si mysleli, že trauma pro ně skončí oním děsným ránem, kdy se stali svědky několikanásobné vraždy v restauraci a které jim už tak změnilo život. Jenže drama pokračuje dál. Jsou tu následky, které je třeba překonat, a tíživé psychycké momenty efektně působí i na diváka. Do rolí všech zůčastněných není v tomto snímku problém nahlédnout, pochopit, a snad se i trochu vžít. Příběh v takovém dramatu by dozajisté stoprocentně neobstál bez přesvědčivých hereckých výkonů, a za sebe musím říci, že všichni zůčatnění ze sebe viditelně dostali maximum. (30.03.2009)

Chtěl jsem se tu točit na posttraumatické stresové poruše, ale ten pitomej Subjektiv už to tam samozřejmě má. Takže co teda. Film se příjemně veze na dvoukoláku s nápisem nezávislý filmový festival a hned ze začátku chytne za divácké oko. V dobrém. Pak se TO stane a divák si říká, že je to hezky bez patosu, ale najednou to oko začne utíkat. Když už to trvá moc dlouho a už si to říká o nějakou změnu, divák zjistí, že běží teprve dvaatřicátá minuta. Film pořád tvrdí, že ještě, ještě, ještě chviličku a už se to všechno ukáže, ale nakonec je z toho hlavně citové vydírání a trvání na faktu, že se z tak hrozné události všichni zblázní. Chtělo by to nějaký kontrapunkt. Neustálá oscilace mého ocenění mezi Odpadem a nehodnocením se po očekávatelném závěru kvůli jakés takés naději a pro jistou uvěřitelnost filmu i většiny hereckých výkonů ustálila na relativně smířlivé dvojce. Vyvolávat si vzpomínky a znovu a znovu bilancovat, co jsem mohl udělat lépe, můžu v pohodě i bez takových filmů. (13.09.2011)

Režiséra vůbec neznám, ale s ohledem na vcelku hvězdné obsazení jsem čekal o dost víc. Námět není vůbec špatný a vlastně kvůli němu jsem si film pustil. Bohužel je to slabé. Dost dobře jsem nechápal ani jedno chování přeživších občanů, snad jen kromě postavy Foresta Whitakera, která mi přišla nejvíce ,,logická,, a taky nejzajímavější. Navíc se tam odehrává spoustu emocí, což je správně, ale ty emoce působí povrchně a ke mě jako divákovi se absolutně nedostali. (03.12.2011)

Absolutně nechápu, co mělo tohle znamenat. Tak ploché, tak nudné, tak suché... Jenom jediná scéna obsahovala emoce - když se ten chlápek na konci počural strachy. Ale jednu hvězdičku dám, Dakota totiž tu svoji bláznivou a děsně špatně napsanou roli zvládla - ostatně jako zvládla zatím všechno. 10% (01.01.2014)

Zajímavý pohled na následky jednoho zločinu, který ale trpí stejnou neduhou jako třeba Úhel pohledu (těch "flashbacků" je tam pak už prostě moc a diváka spíš časem otravují). Některé momenty ve scénáři mi taky připadají takové nemastné neslané a každý si tu asi najde tu svojí dějovou linii, která mu sedne nejvíc a zbytek je jenom taková kulisa.. Herci tu hrají na vysoké úrovni, to ale asi neni divu, když člověk koukne na ta jména.. (02.08.2009)