4 mesiace, 3 týždne a 2 dni

Interupce není pro žádnou ženu jednoduchá záležitost a pokud se ještě děla potajnu v dobách, kdy byl potrat zákázaný je to o to těžší. Přesně o tom pojednává toto tématem i zpracováním drsné rumunské drama, které před ničím nezavírá oči a nebojí se ukázat i to co divák vidět nechce. Film je natočen tak jako většina "malých" festivalových snímků a využívá dlouhých záběrů ať už při sledování hlavních postav či při jejich debatách. Takové snímání dokáže diváka více vtáhnout do děje a díky tomu je atmosféra i celkové vyznění o dost autentičtější. Je samozřejmostí, že tyto filmy stojí hlavně na hercích a v tomto případě film vyhrává na plné čáře. Zde totiž nesledujete herce ale jejich postavy, protože herci jsou tak skuteční a uvěřitelní, že chvílemi zapomínáte, že sledujete film a ne dokument o tom co se stalo. Nedá se říct, že by se mi film líbil, protože na něm není nic hezkého ale zaujal mě a to hodně a nebýt pár pomalejších scén dal bych bez zaváhání plný počet, protože něco takového se nevidí každý den. (02.05.2010)

Exemplárna ukážka toho, ako sa má národ vysporiadavať na umeleckom poli kinematografie so svojou problémovou (v tomto prípade komunistickou) minulosťou. Až vtedy, ak natočíte takýto film, kde je natvrdo zobrazená atmosféra v spoločnosti určitej doby a autentické chovanie sa postáv v nej, môžete začať točiť konverzačné tragikomédie s komickými figúrkami. Česi išli na to opačne, ale už sa spamätávajú, slováci radšej vôbec nereagujú. TOP 20. (25.05.2012)

Mistrovsky zaranžovaný teror dotýkající se optikou Triera a Hanekeho. Dílo, při kterém se vám zatahuje dech a cítíte tísnivý pocit na hrudníku, všechno peklo nezobrazené na plátně cítíte na duši. Bezprostředně po zhlédnutí se cítím, jako by mě Cristian Mungiu rozdrtil na malé kousky, protože ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení teroru, který se stále zvyšuje do závěrečných minut. (15.03.2015)

Po estonské Třídě - Klass, zpracováním moderním filmu plném barevných filtrů, zrychlovaček, zpomalovaček a bleskových střihů, přišel pravý opak. V 4m3w2d je kamera často statická, běží minuty a minuty bez střihu - a herci stále mluví, chodí.. - líbilo se mi, když Otilia(?) šla přes most, po schodech dolů zmizela ze záběru a objevila se opět dole, nastupujíc do autobusu. Nebo dlouhá scéna narozeninové oslavy na jeden záběr.. možná právě to způsobilo, že mě tenhle konverzační film vtáhnul. Zde rozhodně neplatí, že konverzace = nuda, hutnost některých scén by se dala krájet. (01.07.2007)

Potrat v socialistickém Rumunsku - vše je zachyceno syrově, dokumentárně, bez příkras... ale i bez odsudků vůči hlavním aktérkám. Tím více vynikne hrůza věci samé. Hrůza, kterou zdůrazní prostředí, kde se všechno odehrává, a která se pod hávem oficiality v dnešních nemocnicích ztratí. Film není prvoplánovou "pro life" ani "pro choice" agitkou, ale nezastírá, že to, o co se zde děje, je něco z podstaty strašného, co musí být nejprve přikryto nocí a na co pak zúčastnění marně chtějí zapomenout. Vedle tíživého svědectví o potratu je snímek i svědectvím o době všeobecné neochoty a nedůvěry, o aroganci a vulgaritě, jejíž dědictví nezmizelo u nás v bývalém Východním bloku ani dvacet let po pádu komunismu. "Já pán - ty pán" bohorovná mentalita tu leckde dosud přežívá. Tenhle film je dobrým doplňkem k pelíškovské sentimentalitě: obnažuje se tu ve vší bídě socialistické duchovní prázdno, které pan Hřebejk halí do laskavého humoru (nic proti duchu smířlivosti v naší kinematografii, ale není to celý obraz) (16.06.2010)