Mister Lonely

Harmony Korine by byl nejraději dokumentarista, kdyby mu v tom formátu nechyběla ta míra kontroly, kterou poskytuje režie hraného filmu. Jak já ho chápu! Do úplného docenění mi chybělo jen silnější finále. Ale jinak je v tom (skoro) všechno. Anti-teze snů o stávání se celebritou, která je mnohem aktuálnější teď, kdy každý může aspoň na chvíli být v záři reflektorů, než v době vydání. Obdiv je samozřejmě lidský a určitá posedlost změnou sebe sama vlastně taky. Ale kde kreslime hranici, za kterou už nezdravě mažeme vlastní individualitu? Film o tom, jak nás filmy nutí chtít být jinými. Literally me snímek naopak a Ryan Gosling vlastně vůbec nechybí. „Sometimes when I look at you, you seem more like Adolf Hitler than Charlie Chaplin.“ (29.08.2023)

Moje první schledání z Korinem se docela povedlo. Mister Lonely je zvláštně natočený film. Do posledních minut jsem nevěděl co si vlastně myslet, co režisér sledoval když převlékl Lunu do obleku Jacksona a protáhl ho bandou dalších imitátorů kdesi ve vlastní komunitě. Nakonec z toho však dokázal pěkně vybruslit a přidat pár zajímavých myšlenek. V tomhle hledisku jsem moc spokojený. Co se týče zbytku, zase tak slavné to nebylo. Mám pocit, že Korine má největší problém v tom, že toho chce divákovi říct ve 112 minutách strašně hodně. Musí to však balit do filmového prostředí, přidat nějaké asurdní fórky ("pseudo") a ještě si zachovat image. Kdyby se však zaměřil jen na ústřední linku a věnoval se jí detailně, mohla z toho vyjít pěkný a docela chytrý kousek. Takhle se však jedná o jeden velký guláš, ve kterém si sice ústřední linku a myšlenku vezmete (pokud si dáte oba příběhy dohromady), ale zbytek zůstane v zapomnění. Ne nadarmo se říká, že míň je někdy více. "Papež smrdí. Papež smrdí." "Myju se, jen nepoužívám mýdlo." (11.11.2008)

Dvojníci známých osobností se setkají kdesi na nějakém hradě a tam se snaží uspořádat představení pro obyvatele blízké vesnice. Skrz kostýmy a líčidla se sem tam proderou skutečné osobnosti, které se svůj zpackaný život snaží ukrýt za masku Michaela Jacksona, Marylin Monroe, Chaplina atp. Postupně se tedy pod idylickým make-upem objeví první trhliny. A tím celým se ještě prolína vskutku vtipná (bez ironie) rovina o jepiškách, které skáčou z letadla bez padáku. Jak to souvisí s výše popsaným dějem netuším. Celkem zajímavý příběh je hlavně v druhé polovině dost zdlouhavý a v touze působit jako zajímavý experiment dost chaotický. (18.07.2007)

Podivný hybrid, který se chvílemi tváři jako komedie, chvílemi zase jako vážné drama o hledání vlastní existence. Pokud jde o komediální složku - fakující Abraham Lincoln, James Dean nahánějící kozy nebo smrdící papež jsou sice fajn, ale později začne unavovat, že většina vtipných momentů vychází z toho, že slavné osobnosti jsou v neobvyklých, dehonestujících situacích. Pokud jde o vážnou složku - jaksi jsem se nechytal... Přesto není Mister Lonely vyloženě špatný či beznadějný film, Korine umí pracovat s hudbou, herci jsou taktéž dobří, ale stále marně hledám smysl některých scén, smysl jeptiškovské linie (s dvojníky nijak nesouvisející) a vlastně smysl celého filmu... (11.07.2007)

Jestli si nějaký režisér může dovolit natočit film, ve kterém je imitátor Michaela Jacksona nejosamělejším člověkem na světě, je to Harmony Korine. "Jak je možné, že jeptiška dokáže létat?" ptá se Werner Herzog. Nevysmívám se zázrakům a Mister Lonely považuju za jeden z nejmelancholičtějších filmů, co jsem poslední dobou viděl. (13.01.2015)