Mister Lonely

Bizarné správanie sa zvláštne smutných postáv. Problémom Pána osamelého je, že postavy neprekonávajú žiadny vnútorný vývoj, o ich motiváciách a živote sa divák nedozvie nič. Výnimkou je sčasti postava Michaela Jacksona (nahráva si myšlienky na diktafón) a Charlie Chaplina so stupňujúco tyransko-dikatátorskými rysmi správania sa, najmä k manželke Marylin. Z čoho by Federico Fellini spravil parádny film, tam Korine ponúka sériu stále viac nudnejších scén. Len ukázanie postavy v podivnom kostýme bez pridanej hodnoty prestáva byť smiešne i zaujímavé po pár minútach. Ak teda nebolo zmyslom filmu ukázať, že žiť životy niekoho iného je pekelná nuda. Pritom začiatok vyzeral veľmi nádejne - presnejšie, do odchodu na farmu dvojníkov. WTF bola paralelná dejová línia s mníškami, lietajúcimi v rytme taktovky kňaza Wernera Herzoga. (14.09.2020)

Režisér, prevažne, nezávislých filmov Harmony Korine si ma absolútne získal snímkami ako Gummo (1997) a Last Days (2005) a keďže ho dlho nepoznám, tak rovnako ako aj pri ostatných tvorcoch ktorých nemám napozeraných, raz za čas si pozriem nejaký film náhodným výberom. Takto isto som natrafil aj na snímku Mister Lonely. A poviem vám, je to dosť bizarné a čudné. Čo tomuto tvorcovi hanbu nerobí. Grom toho celého je, až nemožná, sociálna skupina imitátorov, ktorí sídlia na malom opustenom ostrovčeku a tam prežívajú svoje životy. Avšak dalo by sa povedať, že rozhodne nie úplne svoje. Ústrednou postavou je imitátor Michaela Jakcsona ktorý síce tanečné kreácie svojho životného vzoru ovláda perfektne, uživiť sa s nimi mu však robí ťažkosti. Ďalšie charaktery ako sú utláčaná Marylin Monroe a jej záporný manžel Chaplin, tiež zohrávajú dôležitú úlohu. Celú tú nereálnosť, to snové podhubie som si užíval na 100%. Neskutočne ma bavil aj side príbeh mníšok, ktoré zoskakovali z lietadla bez padákov a svojou vierou sa im podarilo pristáť na zemi bez jediného škrabanca. Ide o také tragikomické podobenstvo hľadania samého seba. (27.04.2016)

Dvojníci známých osobností se setkají kdesi na nějakém hradě a tam se snaží uspořádat představení pro obyvatele blízké vesnice. Skrz kostýmy a líčidla se sem tam proderou skutečné osobnosti, které se svůj zpackaný život snaží ukrýt za masku Michaela Jacksona, Marylin Monroe, Chaplina atp. Postupně se tedy pod idylickým make-upem objeví první trhliny. A tím celým se ještě prolína vskutku vtipná (bez ironie) rovina o jepiškách, které skáčou z letadla bez padáku. Jak to souvisí s výše popsaným dějem netuším. Celkem zajímavý příběh je hlavně v druhé polovině dost zdlouhavý a v touze působit jako zajímavý experiment dost chaotický. (18.07.2007)

Korine se v tomto filmu po tvůrčí pauze, kterou strávil konzumací heroinu, a ze které podle vlastních slov málem nevyšel živý, pokusil o výpravný film s lineárním dějem, ve kterém se asi - soudě podle jeho minulých filmů - ocitl trochu na neznámé půdě. Film sleduje dvě narativní linie, obě mají zajímavou výpravu a felliniovsky žoviální mise en scene, jdou však paralelně vedle sebe a nikde se nestřetávají, což působí neuměle. Jedna linie je jakousi vtipnou groteskou o létajících jeptiškách, druhá je o imitátorovi M. Jacksona, který se ocitá v komuně dalších imitátorů a okolnosti ho donutí reflektovat o svém životě stráveným napodobováním pop-ikony. Bohužel "Michaelův" niterný vývoj nemá psychologickou hloubku a celkově bizarní postavy imitátorů ve filmu zůstávají pouhými plytkými figurkami. Ačkoli snovost scén je někdy prvoplánová, najde se přesto občas odlesk geniality Korineovi vlastní. Nemůžu říct, že by mě film nezaujal. Trochu si ho srovnávám s Felliniho posledním nepovedených filmem La voce della luna. Rozpočet 8mil$, tržby 300 00$. (30.03.2012)

Moje první schledání z Korinem se docela povedlo. Mister Lonely je zvláštně natočený film. Do posledních minut jsem nevěděl co si vlastně myslet, co režisér sledoval když převlékl Lunu do obleku Jacksona a protáhl ho bandou dalších imitátorů kdesi ve vlastní komunitě. Nakonec z toho však dokázal pěkně vybruslit a přidat pár zajímavých myšlenek. V tomhle hledisku jsem moc spokojený. Co se týče zbytku, zase tak slavné to nebylo. Mám pocit, že Korine má největší problém v tom, že toho chce divákovi říct ve 112 minutách strašně hodně. Musí to však balit do filmového prostředí, přidat nějaké asurdní fórky ("pseudo") a ještě si zachovat image. Kdyby se však zaměřil jen na ústřední linku a věnoval se jí detailně, mohla z toho vyjít pěkný a docela chytrý kousek. Takhle se však jedná o jeden velký guláš, ve kterém si sice ústřední linku a myšlenku vezmete (pokud si dáte oba příběhy dohromady), ale zbytek zůstane v zapomnění. Ne nadarmo se říká, že míň je někdy více. "Papež smrdí. Papež smrdí." "Myju se, jen nepoužívám mýdlo." (11.11.2008)