Agent v ohrození

Clive Owen je nejlepším dekadentním hrdinou, kterého světová plátna kdy zažila, takže mi jeho póza jako agenta, který čekuje v televizi Jamese Bonda a hraje si na něj, moc nesedla. Snad až závěr je v jeho stylu, ale i ten dopadá zbytečně sentimentálně. __ Naomi Watts je pouze na okrasu, hrát umí, ale tady nepředvedla nic, ale ono hrát druhé housle a jenom na nich škvrdlat šmitcem by se mi za ty prachy taky líbilo :-) __ Chyběl mi pořádný záporák a lépe vykreslené bankovní "zlo", takže ani nechápu, proč to hodnotím tak vysoko, asi z lásky k tykwerově Lole běžící o život nebo True :-)) (23.04.2009)

Kdyby režíroval Saul Bass, takhle nějak by to dopadlo. Rada, jak přistupovat k tomuto "narativními filmu faktu", abyste si ho co nejvíc užili: přistupte na to, že architektonická stránka filmu může být nositelem významných i významových informací nejenom ohledně vnitřku postav, ale i o jejich úspěšnosti ve vyprávění -> je velice důležité, jakým směrem se pohyb v záběru či pohyb záběru vykonává, jestli horizontálně, nebo vertikálně (především závěr je v tomto příznačný), popř. dokonce i diagonálně! Nepožadujte odpovvědi na všechny otázky, protože minulost hlavního "hrdiny" zůstává neodkryta, do příběhu jsme vhozeni v jeho průběhu a závěr je neuspokojivý, protože na místo částečného odkrytí pravdy a nápravy zůstává pachuť dalších nezodpovězených otázek -> nesmírně komplexní a inteligentní konspirační thriller. Jeho přelomovost vidím především v tom, že evropským přístupem intenzifikuje "americký žánr" a sedmdesátkový "talk and walk" spojuje s bourneovskými a bondovskými vyprávěními, ale konec je anti-tezí samotného Bonda -> Owenova téměr nehybná tvář se k postavě snažící rozprostřít "ekonomické" mechanice perfektně hodí. Tempo určuje hudba, požitek pak práce se zvukovými efekty. Jediná akční scéna, která ve filmu je, je tím nejnápaditějším, co zde bylo možné vidět od třetí matrixácké (přestřelka ve stavu beztíže) a bourneovské (pohyb po horizontálech i vertikálech) části (pohyb po diagonálách, vertikálech a horizontálech). Nesmírně opojné a důsledné, akorát je nutné si zvyknout na to, že řeč čísel, faktů či grafů nebo hypotéz nahradila řeč budov. 9/10 (05.04.2009)

Tom Tykwer, evidentně nadšen z posledních ‚Bondovek‘ i ‚Bourneovy trilogie‘, se rozhodl pro vlastní příspěvek k tematice osamocených agentů stojících proti mocichtivým nadnárodním organizacím a výsledkem je velmi netradiční, ale přesto působivá podívaná. Ač jsou hrdinové v neustálém pohybu, mění se lokace a děj svižně odsýpá, Tykwer vypráví překvapivě úsporně, lehce odtažitě (téměř až fetišistický důraz na moderní architekturu) a v relativně pomalém tempu (vyjma té unikátní přestřelky, která nemá široko daleko obdoby). Přesto to, světe div se, funguje. Nabývat po takovém filmu dojmu, že banky jsou učiněným zlem tohoto světa, může leda tak ten, kdo zapomněl na fakt, že současnou hospodářskou krizi zavinily právě ony. :) PS: Odkaz na Šakala potěšil. Moc. (20.06.2009)

Tohle je Tykwerův první modrák, přesto je to film celkem chytlavý (alespoň v první polovině) a jednou dokonce i zábavný a to během akční přestřelky v galérce, která je přerušena vyzvánějícím mobilem s hlasem temného Yody. The International je takovým mixem thrilleru pojednávající o hrozbě konspirací bankovních institucí a jejich skutečných zájmů, které zrovna nepředstavují hlavní prvek, jejímž jsou peníze. Díky charismatickému a dostatečně odhodlanému Owenovi se na to dobře kouká, ale jak se děj filmu postupně vyvíjí, jeho kvalita naopak pozvolna klesá a konec je tuplem neuspokojivý (až si člověk říká, že ani autor scénáře sám nevěděl, jak to celé zakončit nebo to přinejmenším značně odbyl). Naomi Watts je tu opravdu zbytečná a vynechání její postavy by ničemu vůbec neuškodilo, spíše naopak. Decentní a pěkně natočený thriller, který však výraznější dojem neudělá a to z toho důvodu, že diváka nedokáže dostatečně strhnout na svou pro-tikorporační/bankovní jízdu. (6/10) (24.05.2009)

Vítejte ve výkladní skříni Toma Tykwera, který se svým zlatým řezem nesoustředí ani tak na hlavní hrdiny jako spíš na své milované památky a moderní umění. International v jeho rukou nabobtnal do sterilní jednorázové podívané, která nenudí ale nadšení vzbuzuje jen párkrát, přičemž je příjemné sledovat přetavení zavedených klišé ale i když je snímek dlážděný evidentně dobrými úmysly scénáristův um nebo spíše ne-um podráží Tykwerovi nohy. Jediné co po skončení snímku zůstane divákovi v hlavě je vynikající přestřelka v Guggenheimově muzeu, díky níž dávám třetí hvězdičku. Naomi Watts se v příběhu ztrácí, aby z něj nakonec zmizela úplně a Clive Owen bezprecedentně hází otrávené pohledy na všechny strany. Škoda promarněné šance. International není vyloženě špatným filmem ale na Tykwera je to přeci jenom podívaná nemastná, neslaná. 5/10 FEBIOFEST 2009 (30.03.2009)