Světlušky v zahradě

Rodinné setkání po letech zasáhne nečekaná tragédie a poté už nasléduje rozplétání spletitých a komplikovaných vztahů a vazeb jedné nepříliš pospolité rodiny zakončené ve stylu: "co jsme si, to jsme si". Díky hvězdnému obsazení perfektně zahrané, při čemž citlivá režie a solidní hudební podkres tomu navíc dodávají i potřebnou atmosféru. Silná první půle stažena do vod průměrnosti nevýraznou druhou polovinou a zejména možná až křečovitým závěrem, přesto se jedná v rámci žánru o lehký nadprůměr, který rozhodně stojí za vidění. (17.01.2011)

Světlušky v zahradě jsou rodinným dramatem tematizujícím oidipovský komplex, zároveň se ale dotýká motivu výchovy, generačních konfliktů, nevěry a dalšího, přičemž živnou půdou pro všechna témata jsou jednotliví členové rodiny, ve které má každý ten svůj problém. Vývoj příběhu pak směřuje k vypořádáním se každého se svým problémem. Vyprávění spojuje dvě časové linie, přičemž flashbacky postupně odhalují příčinu podoby jednotlivých charakterů a vzájemných vztahů, které v diegetické současnosti kolidují při cestě k „očisťujícímu finále“. Film oplývá velmi kvalitním hereckým obsazením – hlavně Ryan Reynolds zde opět dokazuje, že teen komedie byly pouhým odrazovým můstkem v jeho kariéře a s lehkostí zvládá zahrát i nejednoznačné a vrstevnaté charaktery. Druhým tahounem filmu je bezesporu Willem Defoe, kterému jeho postava dokonale sedla. ___ Ačkoliv se jedná převážně o drama zabývající se závažnými tématy, Světluškám v zahradě není ani humor cizí a právě scény oplývající lehkým vtipem jsou pro celou podívanou velmi osvěžující. Je to výtečně zahrané drama, které sice na pole kinematografie nepřináší nic nového (někdo ho může označit za „další vztahové drama“), vybrané téma ale zpracovává dobře, vyvolává zájem o postavy a do konce dokáže udržet divákovu pozornost. 80% (22.02.2010)

Název tohoto filmu pro mě byl absolutně neatraktivní, takže jsem toho příliš nečekal, ale co jsem viděl mě dost příjemně překvapilo. Tento film se po celou svou dobu věnuje řešení rodinných vztahů a velice zajímavá je určitá parafráze mezi osudy hlavního hrdiny Michaela v době dospívání a jeho bratrance Christophera, který nyní prožívá v mírnější formě podobné věci a pocity, jako Michael v jeho věku. Rozhodně byl zajímavý nápad zobrazovat ve filmu dva časové úseky, a to sice Michaelovo dětství a poté už dospělého Michaela, který přijíždí po delší době domů. Tenhle film je určitě kvalitní a velice rád podotýkám, že jsem byl opravdu upřímně velice příjemně překvapen tím, jak zajímavý a kvalitní příběh sleduji. V roli přísného otce zde exceluje Willem Dafoe, kterého bych asi jako otce nenáviděl i já, takže Michaelovy pocity jsem zcela chápal. V roli laskavé maminky je zde zase k vidění sympatická Julia Roberts, která taktéž hraje perfektně. Celý film měl pro mě jakýsi nádech nostalgie a rád zkonstatuji, že to byl příjemně strávený čas s příjemným filmem, který sice nebyl vždy pozitivní, ale to se u dramatu dá čekat. Nemám s tímto filmem jediný problém, ale bohužel na pět hvězd mu něco chybí, možná to je tím šťastným koncem, ale prostě z mého pohledu jsou pro tento film adekvátním hodnocením čtyři hvězdy. (19.05.2010)

Melodramata - ty já ráda. Člověk občas nečekaně narazí na příjemný film a Světlušky v zahradě jsou jedním z těch nenápadných dobrých filmů. Dvě časové roviny jsou tady přehledně rozděleny a obě mají hodně velký význam. Willem Dafoe opět předvedl své výtečné herecké kvality a jeho výkon je tady výrazně nejlepší. Řeší se opět vztahy,které jsou hodně komplikované a složité. Líbí se mi,že jak se děj posouvá a plyne,vzduch se čistí,ale pořád v něm něco zůstává. A nejen Dafoe,ale i celá další herecká sestava byla výborná. (10.10.2012)

Malé art movie o vztazích rodičů a dětí s nekonečnými hádkami táhnoucí se filmem a přísným až tyranizujícím otcem. Čeho si divák všimne ještě před samotným snímkem, je jeho kvalitní herecké obsazení, které zahrnuje hvězdy, jako jsou Julia Roberts, Ryan Reynolds, Willem Dafoe, Emily Watson nebo Carrie-Anne Moss. Celkově je film zahalen do dramatického hávu, ale najdeme zde i pár úsměvných okamžiků, jako je např. proslov Willema Dafoea a následná minuta "ticha". Díky rodinné tragédii se její členové opět po letech setkávají a prostřednictvím flashbacků se příběh filmu vrací do dětských let. O navození patřičné atmosféry po hudební stránce se stará Javier Navarrete se svými klavírními tóny. Svým začátkem mi Fireflies in the Garden připomnělo American Beauty, střed je solidní, avšak závěr je obyčejný a nijak neuchvacuje, přesto se však jedná o další z řad příjemných filmů. (7/10) (05.12.2008)