Carlitova cesta

Parádní gangsterka ze staré školy, kde Pacino opět předvadí to nejlepší co umí. Jeho Carlito je přesně na tom pomezí mezi zásadovým prima chlapíkem a chladnokrevným zabijákem takže si ho člověk prostě musí zamilovat. Už jen úvodní monolog člověka chytne za srdce. Slizký Sean Penn hrál taky na výbornou a už vím kdo byl předobrazem Kena Rosenberga z GTA: Vice City. De Palma si tradičně hraje s kamerou, hlavně při závěrečné honičce, která jen potvrzuje jeho režisérské umění. (12.06.2009)

Scéna, ve které Al v dešti, s víkem popelnice nad hlavou pozoruje nadpozemskou Penelope, která mu v očích vyčaruje slzy se mi vpálila do šedé kůry a nechce pryč. Špičkový film, ve kterém De Palma úchvatně pracuje s emocemi, napětím, romantikou i s cejchem tragiky, která jak od začátku víme, musí příběh uzavřít. Onen konec však ale přeci jenom považuju, za jedno ze slabších míst, stejně jako příliš čitelné pozadí literární předlohy, které občas zubatě, flakatě a nevhodně prosákne skrz umný scénáristický nátěr. Přestože se jedná o jeden z nejlepších mafiánských filmů, nechám si pátou hvězdu zatím v záloze a počkám na další projekci. 80% (13.10.2007)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Tato gangsterka se mi jako jedna z mála opravdu líbila. Hlavní hrdina tentokrát není nesnesitelný arogantní zločinec, ale sympatický a čestný Al Pacino, kterému se dá fandit. To je věc, která mi na ostatních filmech podobného ražení chybí, a proto je obecně nemám rád. S Carlitovou cestou jsem tedy tento problém neměl, a tak jsem si mohl tento bezesporu kvalitní film užít. Sean Penn odvedl vynikající výkon, zpočátku jsem jej vůbec nepoznal. (04.09.2009)

Popravdě jsem první hodinku a půl na filmu nespatřoval nic dechberoucího a kromě vynikající scény v kulečníkovém baru kolem mě Carlitova cesta pouze tak nějak proplouvala. Po lodním extempore Seana Penna ovšem film dostane neskutečné obrátky a grády. Začíná závod s časem, který Al Pacino velmi těžko může vyhrát, přesto se rve co to jde. Carlito Brigante udělal skrze varování tři základní chyby a všechny jej dostihnou. Nikdy už nemůžu mít rád Johna Leguizama. PS: Druhá projekce mi jasně ukázala, že tento film je bez jediné chybičky naprosto skvělou záležitostí. 100% (03.10.2009)