Carlitova cesta

Al Pacino potvrdil svou hereckou extratřídu a režisér Brian De Palma to, že zvládá podobné typy filmů na jedničku. A ve velkých přestřelkách na nádraží se vyžívá (Kevin Costner ví určitě své). Co k tomu říct? Snad jen, že Al je skutečně mafián a pro tyto role se narodil. Pěkný, i když drsný film, s dobrými hereckými výkony, pěknou hudbou a s výborným - možná trochu nečekaným - závěrem. (20.10.2010)

Všechny činy, ať špatné, či ty dobré jsou naší neoddělitelnou součástí. Carlito Brigante to ví! Poznal vězeňskou celu, našel v sobě sílu; přerodit se. Chce začít jinak, aby si, až dorazí na konečnou, mohl s klidným svědomím říct: „svůj život jsem nepromarnil.“ Taky si je jistý, že bude muset draze zaplatit. :-) Gangster-story se vším co takovému žánru náleží, který má, ale to něco, nebo spíš toho někoho navíc; Briana De Palmu, jenž dokáže z herců vykřesat maximum. Už jen nerozpoznatelný(až do ´44 minuty, jako Faye) Sean Penn, který dobrovolně odhodil stereotypní masku zhýralého hejska a jeho přeměna, jako i herecký projev byl veskrze uvěřitelný a odzbrojující. A teď si dovolím oponovat TheMakerovi v tom, že Al Pacino je prostě Bůh, když se nad tím tak zamýšlím(nic proti Pánu všehomíra) ---, byl by Bůh v těle Al Pacina(jenž nikdy nezahraje průměrně!) schopen takové emoční vichřice, vyjadřujíc na oko ledabylým gestem, výrazem, potažmo upřeným pohledem vnitřní pocity svých postav, a co teprve, když charismatickým hlasem ovládá a strhne davy fanoušků, kteří se zatajeným dechem sledují jeho hereckou genialitu. Neupírám tedy Bohu jeho zásluhy stvoření, ale raději se obrátím, zcela opačným směrem.. // Al Pacino je prostě Ďábel ! ---(vždyť odkud vzešel)…a, ať se ten nahoře třeba vztekne; …jestli to umí. (14.07.2010)

Popravdě jsem první hodinku a půl na filmu nespatřoval nic dechberoucího a kromě vynikající scény v kulečníkovém baru kolem mě Carlitova cesta pouze tak nějak proplouvala. Po lodním extempore Seana Penna ovšem film dostane neskutečné obrátky a grády. Začíná závod s časem, který Al Pacino velmi těžko může vyhrát, přesto se rve co to jde. Carlito Brigante udělal skrze varování tři základní chyby a všechny jej dostihnou. Nikdy už nemůžu mít rád Johna Leguizama. PS: Druhá projekce mi jasně ukázala, že tento film je bez jediné chybičky naprosto skvělou záležitostí. 100% (03.10.2009)

Scéna, ve které Al v dešti, s víkem popelnice nad hlavou pozoruje nadpozemskou Penelope, která mu v očích vyčaruje slzy se mi vpálila do šedé kůry a nechce pryč. Špičkový film, ve kterém De Palma úchvatně pracuje s emocemi, napětím, romantikou i s cejchem tragiky, která jak od začátku víme, musí příběh uzavřít. Onen konec však ale přeci jenom považuju, za jedno ze slabších míst, stejně jako příliš čitelné pozadí literární předlohy, které občas zubatě, flakatě a nevhodně prosákne skrz umný scénáristický nátěr. Přestože se jedná o jeden z nejlepších mafiánských filmů, nechám si pátou hvězdu zatím v záloze a počkám na další projekci. 80% (13.10.2007)

Carlito Brigante byl právě postřelen a pokud si může být něčím jistý, pak ne dlouhým životem. Leží na nemocničním vozíku, jeho pohled ulpěl na plakátu slibujícím cestu do ráje, a začíná si zpětně „přehrávat“ událostí, jež následovaly po jeho propuštění z basy, kde během pěti let přišel o víc, než si sám připouští. Zprvu o něm nevíme nic. Na rozdíl od bývalých parťáků. Dá se jim věřit? Carlitovi ano, Carlitovi věřit budete, charismatu Ala Pacina nemožno odolat. A potom je tady jeho vnitřní monolog, jednoduchý komentář k tomu, co vidíme i co nevidíme, pouze tušíme. Společně s Carlitem, malou velkou rybou, která by ráda odplula do poklidnějšího rybníku. Zde pro něj není místo, moc přebírají mladší a dravější konkurenti. Na hlavním hrdinovi mi byla sympatická skromnost jeho cílů – vydělat pár desítek tisíc a se svou životní láskou odletět na Bahamy. Pravý opak Tonyho Montany, marnotratné zrůdy s hlavou věčně zanesenou bílým svinstvem. Milostná linie se, což může u gangsterského filmu znít paradoxně, postarala o ty nejsilnější momenty. Když Carlito pozoruje svou lásku v baletní škole, když ho ona po několikaletém celibátu a za zvuků sladkobolného songu „You Are so Beautiful“ vláká do své ložnice… jistěže, dvě akční scény jsou rovněž úžasné. Mám rád De Palmův vizuální styl, jeho cit pro zachycení specifické nálady, dlouhé záběry bez střihu, deestetizaci násilí - celá historka (podle románu bývalého soudce) mi bohužel přišla velmi schématická, neoriginální a nebýt vynikajících herců i nezajímavá. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Wormboy (23.02.2008)