Carlitova cesta

Al Pacino potvrdil svou hereckou extratřídu a režisér Brian De Palma to, že zvládá podobné typy filmů na jedničku. A ve velkých přestřelkách na nádraží se vyžívá (Kevin Costner ví určitě své). Co k tomu říct? Snad jen, že Al je skutečně mafián a pro tyto role se narodil. Pěkný, i když drsný film, s dobrými hereckými výkony, pěknou hudbou a s výborným - možná trochu nečekaným - závěrem. (20.10.2010)

De Palma nikdy nebyl tak stylový, tak strhující ani tak dobrý. Režisérův nejlepší film je přesným protikladem ke Zjizvené tváři, Carlito je na rozdíl od Montany férovým chlapíkem, který nejde od nevinnosti až k vlastnímu zkažení, ale přesně naopak, snaží se vyhrabat z bahna a začít nový život. Díky Pacinově výkonu je pak tento souboj s osudem fascinující sólohrou se zlověstnou atmosférou a příběhem plným nekalých praktik a podrazů. Při finální naháněčce už jsem po předešlých prožitcích jen těžko popadal dech a ztrácel nervy. Problémy totiž někdy přijdou samy. A ten ráj umí být tak nesnesitelně daleko... (18.07.2007)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Téměř dokonalé. Al Pacino je jistě tou nejsprávnější volbou co se týče ztvárnění rozličných kriminálních živlů napříč dekádou filmového průmyslu. Chladnokrevný kliďas v Kmotrovi, nenapravitelný divoch ve Zjizvené tváři a bývalý zločinec bojující se svými choutkami v Carlitově cestě. A právě tento snímek, ve kterém Pacino ztvárňuje Briganteho, mi učaroval zdaleka nejvíc. V podobných snímcích nejvíce miluji onu děsivou předzvěst, tj. divák sleduje několik scén, ve kterých je zřejmý režisérův záměr šokovat diváka následujícím dramatickým okamžikem: scénka při dealování mne mrazila až do morku kostí. De Palma dokázal natočit napínavé drama, kvalitní akční film a psychologickou sondu - to vše v jedné nezapomenutelné gangsterce. Potěšilo mne, že scénář nenakazoval Pacinovi další otřepané fackování ženských charakterů, a místo toho si zlost vybil na zrcadlu v koupelně - nerad bych tohoto skvělého herce měl zafixovaného jako někoho, kdo ve filmech bije tak křehké bytosti. Větší prostor jsem čekal od Mortensenovy role, ale na druhou stranu dostal ze svých pěti minut slávy úplné maximum a větší rozdíl oproti Aragornovi jsem dlouho neviděl. Sean Penn se svou maximálně debilní a vtipnou parukou také dokázal, že se neztratí ani v poctivém mafiánském filmu, kde je italů více než vystřílených kulek, a jeho postava je nezapomenutelná. Tento film má spoustu kladů. A ten konec..! (30.09.2009)

Ne že by Carlito byl vyloženě nesympatická postava, ale zase jsem se nějak nemohl přinutit mu výrazně držet palce. Sice pořád opakuje, že "toho chce nechat", nicméně se neustále motá kolem fochu. Děje ve filmu zas tak moc není, hlavním kladem jsou herci. Al Pacino snad podobnou roli ani zkazit nemůže, Sean Penn ala Lennon zato předvádí jeden z lepších výkonů své kariéry. Vzato kol a kolem je to pro mne jen mírně nadprůměrný film. (27.02.2007)