Carlitova cesta

Scéna, ve které Al v dešti, s víkem popelnice nad hlavou pozoruje nadpozemskou Penelope, která mu v očích vyčaruje slzy se mi vpálila do šedé kůry a nechce pryč. Špičkový film, ve kterém De Palma úchvatně pracuje s emocemi, napětím, romantikou i s cejchem tragiky, která jak od začátku víme, musí příběh uzavřít. Onen konec však ale přeci jenom považuju, za jedno ze slabších míst, stejně jako příliš čitelné pozadí literární předlohy, které občas zubatě, flakatě a nevhodně prosákne skrz umný scénáristický nátěr. Přestože se jedná o jeden z nejlepších mafiánských filmů, nechám si pátou hvězdu zatím v záloze a počkám na další projekci. 80% (13.10.2007)

Parádní gangsterka ze staré školy, kde Pacino opět předvadí to nejlepší co umí. Jeho Carlito je přesně na tom pomezí mezi zásadovým prima chlapíkem a chladnokrevným zabijákem takže si ho člověk prostě musí zamilovat. Už jen úvodní monolog člověka chytne za srdce. Slizký Sean Penn hrál taky na výbornou a už vím kdo byl předobrazem Kena Rosenberga z GTA: Vice City. De Palma si tradičně hraje s kamerou, hlavně při závěrečné honičce, která jen potvrzuje jeho režisérské umění. (12.06.2009)

Tentokrát mne De Palma nezklamal v tom nepříliš pozitivním smyslu - tedy natočil film, který odpovídá modelu, v jakém většinu jeho filmů vnímám. V Carlitovi všechno tak nějak funguje, ale funguje to také tak nějak šedivě, aby v té šedi nakonec zazářilo několik v pravdě geniálních scén. Vrcholem Carlitovy cesty je bezesporu virtuózně zrežírovaná honička na nádraží a k její dokonalosti nemá daleko ani několik dříve se objevivších momentů. Zbytek je tuhle dobrý, tuhle velmi dobrý, ale nikde vynikající. Při srovnání s jinou ikonickou gangsterkou od De Palmy, Scarface, musím na jednoznačného vítěze pasovat příběh Tonyho Montany, který si buduje vlastní pravidla a vlastní svět, v němž se cítim skoro tak dobře, jako v tom (nepřekonateném) kmotrovském. Výrazně komornější a intimnější Carlito obsazuje svět budovaný jinými filmy už v minulosti a ten po mě takovou přitažlivost nemá. 70% (25.05.2009)

Popravdě jsem první hodinku a půl na filmu nespatřoval nic dechberoucího a kromě vynikající scény v kulečníkovém baru kolem mě Carlitova cesta pouze tak nějak proplouvala. Po lodním extempore Seana Penna ovšem film dostane neskutečné obrátky a grády. Začíná závod s časem, který Al Pacino velmi těžko může vyhrát, přesto se rve co to jde. Carlito Brigante udělal skrze varování tři základní chyby a všechny jej dostihnou. Nikdy už nemůžu mít rád Johna Leguizama. PS: Druhá projekce mi jasně ukázala, že tento film je bez jediné chybičky naprosto skvělou záležitostí. 100% (03.10.2009)

Na mém žebříčku trochu níž než jiná gangsterka s Pacinem v hlavní roli - Scarface - přesto pořád zatraceně vysoko. Pacino tradičně geniální, jenom jediná maličkost mě na něm trochu štvala: prostě na tyhle kladné mafiány moc neletím :-) Což tedy není jeho chyba, ale spíš pro mě malinké mínus scénáře, kdyby byl trochu větší hajzl, rozhodně by to podle mě nebylo na škodu. Jinak ale film skvělý, You Are So Beautiful při závěrečných titulcích mělo nádherně melancholický nádech... Mimochodem, ona jména pro mě skrývala ještě jedno překvapení: Sean Penn jako Kleinfeld - on v tom skutečně hrál? - byl prostě namaskovaný k nepoznání... Dodatek 21. září 2007 Po druhém sledování si nemůžu odpustit pátou hvězdičku. Na tomhle filmu je přesně vidět, jak se De Palma s každým záběrem nadřel, promýšlel ho do nejmenších detailů... Jsou na něm vidět diskuse všech zúčastněných (nemocniční scéna byla třeba přepsána asi třicetkrát a teprve pár minut před jejím natáčením Pacino radostně prohlásil, že ví, co je jejím hlavním problémem - Carlito by do nemocnice nikdy nešel a ta scéna by se měla vyhodit :-). Ale to jsou jenom takový hovadinky ze zákulisí, který najdete v bonusech na DVD. Jde tady o to, že když se díváte, jakou radikální změnu image se rozhodl Sean Penn podstoupit, když sledujete každý pohyb Al Pacina, když jste naprosto u vytržení dlouhými kamerovými záběry, které ale ani chvíli nenudí, když si uvědomíte, že tohle všechno musel mít Brian De Palma v hlavě... Prostě neuvěřitelné. Spolupráce De Palmy a Pacina podle mých odhadů zjevně vždy vyjde na jedničku. Mimochodem, Zjizvená tvář byla natočena v roce 1983, Carlitova cesta v roce 1993. Teď je rok 2007 a ještě spolu nemají naplánovanou další gangsterku... Asi bych jim měla začít posílat upomínkový dopisy, protože ani dvojice Scorsese-De Niro mě nedokáže tolik potěšit. (18.07.2007)