Carlitova cesta

Mafiánská cesta z poněkud jiného pohledu žánru svědčí, zvláště pod režijní taktovkou Briana De Palmy. Epické vyprávění na téma „očista“, jenž trvá dvě a půl hodiny, však dojíždí na úplnou zbytečnost. Ať se to vezme z jakékoliv strany, tak scénář Davida Koeppa by si sám o sobě stěží vystačil na devadesátiminutovou stopáž. Bohudík De Palma projevil silnou dávku invence a vyhrává si s každou scénou do posledního detailu. Jako celek to odsýpá neuvěřitelně rychle a to i za předpokladu, že se ve filmu dohromady nic pořádného neděje. Herecké výkony velmi nepokrytě pokukují po různých oceněních, zvláště Sean Penn, jenž prodělal velmi radikální proměnu a skvěle dostává klasickému heslu, že „právníkům se prostě nedá věřit“. Carlitovi, Ala Pacina jsem pomalu stárnoucího gangstera věřil do poslední kapky krve, kterou musí na své cestě prolít. Snad tedy ještě menší výtka k absenci větší dávky „DePalmovského násilí“, kterou však vynahrazuje přestřelka na eskalátorech, a každý můžeme jít svou vlastní cestou (17.09.2005)

Carlito Brigante byl právě postřelen a pokud si může být něčím jistý, pak ne dlouhým životem. Leží na nemocničním vozíku, jeho pohled ulpěl na plakátu slibujícím cestu do ráje, a začíná si zpětně „přehrávat“ událostí, jež následovaly po jeho propuštění z basy, kde během pěti let přišel o víc, než si sám připouští. Zprvu o něm nevíme nic. Na rozdíl od bývalých parťáků. Dá se jim věřit? Carlitovi ano, Carlitovi věřit budete, charismatu Ala Pacina nemožno odolat. A potom je tady jeho vnitřní monolog, jednoduchý komentář k tomu, co vidíme i co nevidíme, pouze tušíme. Společně s Carlitem, malou velkou rybou, která by ráda odplula do poklidnějšího rybníku. Zde pro něj není místo, moc přebírají mladší a dravější konkurenti. Na hlavním hrdinovi mi byla sympatická skromnost jeho cílů – vydělat pár desítek tisíc a se svou životní láskou odletět na Bahamy. Pravý opak Tonyho Montany, marnotratné zrůdy s hlavou věčně zanesenou bílým svinstvem. Milostná linie se, což může u gangsterského filmu znít paradoxně, postarala o ty nejsilnější momenty. Když Carlito pozoruje svou lásku v baletní škole, když ho ona po několikaletém celibátu a za zvuků sladkobolného songu „You Are so Beautiful“ vláká do své ložnice… jistěže, dvě akční scény jsou rovněž úžasné. Mám rád De Palmův vizuální styl, jeho cit pro zachycení specifické nálady, dlouhé záběry bez střihu, deestetizaci násilí - celá historka (podle románu bývalého soudce) mi bohužel přišla velmi schématická, neoriginální a nebýt vynikajících herců i nezajímavá. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Wormboy (23.02.2008)

Téměř dokonalé. Al Pacino je jistě tou nejsprávnější volbou co se týče ztvárnění rozličných kriminálních živlů napříč dekádou filmového průmyslu. Chladnokrevný kliďas v Kmotrovi, nenapravitelný divoch ve Zjizvené tváři a bývalý zločinec bojující se svými choutkami v Carlitově cestě. A právě tento snímek, ve kterém Pacino ztvárňuje Briganteho, mi učaroval zdaleka nejvíc. V podobných snímcích nejvíce miluji onu děsivou předzvěst, tj. divák sleduje několik scén, ve kterých je zřejmý režisérův záměr šokovat diváka následujícím dramatickým okamžikem: scénka při dealování mne mrazila až do morku kostí. De Palma dokázal natočit napínavé drama, kvalitní akční film a psychologickou sondu - to vše v jedné nezapomenutelné gangsterce. Potěšilo mne, že scénář nenakazoval Pacinovi další otřepané fackování ženských charakterů, a místo toho si zlost vybil na zrcadlu v koupelně - nerad bych tohoto skvělého herce měl zafixovaného jako někoho, kdo ve filmech bije tak křehké bytosti. Větší prostor jsem čekal od Mortensenovy role, ale na druhou stranu dostal ze svých pěti minut slávy úplné maximum a větší rozdíl oproti Aragornovi jsem dlouho neviděl. Sean Penn se svou maximálně debilní a vtipnou parukou také dokázal, že se neztratí ani v poctivém mafiánském filmu, kde je italů více než vystřílených kulek, a jeho postava je nezapomenutelná. Tento film má spoustu kladů. A ten konec..! (30.09.2009)

Scéna, ve které Al v dešti, s víkem popelnice nad hlavou pozoruje nadpozemskou Penelope, která mu v očích vyčaruje slzy se mi vpálila do šedé kůry a nechce pryč. Špičkový film, ve kterém De Palma úchvatně pracuje s emocemi, napětím, romantikou i s cejchem tragiky, která jak od začátku víme, musí příběh uzavřít. Onen konec však ale přeci jenom považuju, za jedno ze slabších míst, stejně jako příliš čitelné pozadí literární předlohy, které občas zubatě, flakatě a nevhodně prosákne skrz umný scénáristický nátěr. Přestože se jedná o jeden z nejlepších mafiánských filmů, nechám si pátou hvězdu zatím v záloze a počkám na další projekci. 80% (13.10.2007)

Brian De Palma je jeden z těch klasiků žánru. Na rozdíl od jiných gangsterek ale v Carlitově cestě na nic nečekal a hlavního mafiána uvrhl do víru dění, které nabírá obrátky a tlačí děj mílovým tempem. Carlito je totiž standardní mafián – šílenec. A stejně tak jak rezolutní jsou jeho názory, tak razantní je i děj tohoto filmu. S ničím se nemaže a všechno to na diváka valí rychlostí otevřeného tlakového ventilu. Herecky samozřejmě famózní záležitost. (24.11.2022)