Carlitova cesta

Carlito Brigante byl právě postřelen a pokud si může být něčím jistý, pak ne dlouhým životem. Leží na nemocničním vozíku, jeho pohled ulpěl na plakátu slibujícím cestu do ráje, a začíná si zpětně „přehrávat“ událostí, jež následovaly po jeho propuštění z basy, kde během pěti let přišel o víc, než si sám připouští. Zprvu o něm nevíme nic. Na rozdíl od bývalých parťáků. Dá se jim věřit? Carlitovi ano, Carlitovi věřit budete, charismatu Ala Pacina nemožno odolat. A potom je tady jeho vnitřní monolog, jednoduchý komentář k tomu, co vidíme i co nevidíme, pouze tušíme. Společně s Carlitem, malou velkou rybou, která by ráda odplula do poklidnějšího rybníku. Zde pro něj není místo, moc přebírají mladší a dravější konkurenti. Na hlavním hrdinovi mi byla sympatická skromnost jeho cílů – vydělat pár desítek tisíc a se svou životní láskou odletět na Bahamy. Pravý opak Tonyho Montany, marnotratné zrůdy s hlavou věčně zanesenou bílým svinstvem. Milostná linie se, což může u gangsterského filmu znít paradoxně, postarala o ty nejsilnější momenty. Když Carlito pozoruje svou lásku v baletní škole, když ho ona po několikaletém celibátu a za zvuků sladkobolného songu „You Are so Beautiful“ vláká do své ložnice… jistěže, dvě akční scény jsou rovněž úžasné. Mám rád De Palmův vizuální styl, jeho cit pro zachycení specifické nálady, dlouhé záběry bez střihu, deestetizaci násilí - celá historka (podle románu bývalého soudce) mi bohužel přišla velmi schématická, neoriginální a nebýt vynikajících herců i nezajímavá. 75% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Wormboy (23.02.2008)

Scéna, ve které Al v dešti, s víkem popelnice nad hlavou pozoruje nadpozemskou Penelope, která mu v očích vyčaruje slzy se mi vpálila do šedé kůry a nechce pryč. Špičkový film, ve kterém De Palma úchvatně pracuje s emocemi, napětím, romantikou i s cejchem tragiky, která jak od začátku víme, musí příběh uzavřít. Onen konec však ale přeci jenom považuju, za jedno ze slabších míst, stejně jako příliš čitelné pozadí literární předlohy, které občas zubatě, flakatě a nevhodně prosákne skrz umný scénáristický nátěr. Přestože se jedná o jeden z nejlepších mafiánských filmů, nechám si pátou hvězdu zatím v záloze a počkám na další projekci. 80% (13.10.2007)

Napodruhé zvyšuji na maximální hodnocení téhle skvělé gangsterky, s De Palmou v plné síle. Zatímco ve Scarface byl Montana dokonale odpozující postavou, "staré školé" Carlitovi Brigantemu, s jeho morálními zásadami ulice (na které tak dojel), divák prostě musí fandit, ačkoliv díky svě drogové minulosti nebyl rozhodně žádným svatouškem. De Palmova schopnost poutavě vyprávět děj a zároveň uchvacovat režijními nápady se projeví už v první dramatické scéně v kulečníkové herně. Závěrečných patnáct minut pak neuvěřitelně graduje a scéna jízdy na sanitním stole s těžce raněným Carlitem a s jeho pohledem na reklamní plakát "cesty do ráje", za doprovodu melancholické písně, je pak nádherně smutná a povznášející zároveň. (14.07.2006)

10 let po Scarface natočil De Palma další vynikajicí gangsterku s Pacinem. Pravděpodobně ještě lepší, protože hlavní postavě musíte fandit a tudíž je emocionálně působivější. Al Pacino velmi dobrý ( na svůj výkon ve Scarface nedosahuje ), ale ještě lepší je Sean Penn, který má výborně napsanou roli a zvládl ji na jedničku. Jediné, co trochu brzdí tempo příběhu je pár trochu otřelých ( dialogy ) scén, kde Pacino navazuje vztah se svou bývalou láskou. Jinak to je brilantně zrežírovaný a napínavý film. V závěru se dočkáte špičkové přestřelky na schodech. Jedná se o další variaci scény z filmu Křižník Potěmkin ( ta první je v Neůplatných ). Co říct na závěr? Snad jen že uplynulo dalších cca 10 let. DePalma by měl brnknout Pacinovi a mohli by spolu zase trochu provětrat žánr. Fanoušci čekají... (21.03.2005)

Mafiánská cesta z poněkud jiného pohledu žánru svědčí, zvláště pod režijní taktovkou Briana De Palmy. Epické vyprávění na téma „očista“, jenž trvá dvě a půl hodiny, však dojíždí na úplnou zbytečnost. Ať se to vezme z jakékoliv strany, tak scénář Davida Koeppa by si sám o sobě stěží vystačil na devadesátiminutovou stopáž. Bohudík De Palma projevil silnou dávku invence a vyhrává si s každou scénou do posledního detailu. Jako celek to odsýpá neuvěřitelně rychle a to i za předpokladu, že se ve filmu dohromady nic pořádného neděje. Herecké výkony velmi nepokrytě pokukují po různých oceněních, zvláště Sean Penn, jenž prodělal velmi radikální proměnu a skvěle dostává klasickému heslu, že „právníkům se prostě nedá věřit“. Carlitovi, Ala Pacina jsem pomalu stárnoucího gangstera věřil do poslední kapky krve, kterou musí na své cestě prolít. Snad tedy ještě menší výtka k absenci větší dávky „DePalmovského násilí“, kterou však vynahrazuje přestřelka na eskalátorech, a každý můžeme jít svou vlastní cestou (17.09.2005)