Sirotinec

Opäť po nejakom čase horor, ktorý to nehrá na prvoplánvé ľakačky, či ešte prvoplánovejšiu brutalitu. To, že som bol prakticky celý film jemne zimomriavkovo našponovaný je jeho najlepšia vizitka. Pointa (na ktorej to cele stojí) potešila a uspokojila. Žial podobne ako u The Others, repete logicky nemôže byť zďaleka taký zažitok. 85% (15.03.2008)

ACHTUNG, SPOILERS! Nemohl by mi prosím někdo osvětlit, proč prakticky každý filmový duch, ač zpravidla obdařen působivou pamětí, vyjadřovacími schopnostmi a řádnou dávkou pomstychtivosti, je s to tak akorát skučet, rachtat a čmárat nesmysly na zrcadlo, místo aby vám jasně a bez servítků sdělil: "Jmenuju se Franta Vomáčka, v jednapadesátým mě Pepan Vyskočilů umlátil sekerou, zahrabal pod rybízem a sekeru hodil do septiku, byli byste tý lásky a zejtra se cestou do fachy stavili u těch týpků, co vyšetřujou odložený případy?" A když už budete v tom vysvětlování, nevíte náhodou, proč ve Španělsku, pokud se někdo ztratí, není zvykem pročesat v první řadě dům a zahradu od půdy po záhonek s petúniema? (29.04.2011)

Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. (30.01.2013)

Pro v duchařinách zběhlého diváka spíše mysteriózní drama než horror. Zápletka s dětmi v rozlehlém domě tu už byla tolikrát, že předstrčí-li nám tvůrci pointu jakou chtějí, stejně snímek nemá absolutně čím překvapit. Španělům se povedlo namíchat prima atmosféru místy husté konzistence, ale bez úderného momentu (rozhodně nesouhlasím s tezí, že lekačky jsou nejlacinějším horrorovým prostředkem aplikovaným na diváka) či odhalení mi film připadal jako kvalitní sex bez vyvrcholení. A to je velká škoda, jelikož jinak El Orfanato naplňuje žánrová pravidla takřka bravurně. Jen to mrazení se jaksi nedostavilo... Z mého pohledu fanouška mysteriózna si však film nadprůměrné hodnocení bezesporu zaslouží. 7-8/10 (27.03.2008)

Horory to mají dneska velmi těžké, alespoň u mě teda. Zpravidla si je totiž dávám na noc, aby to mělo ty správný grády a to je právě jádro pudla. V dnešní době se totiž začnu bát sotva ráno otevřu oči a čekám kdy a kde se zase co během dne vysere. Hned od rána se na mě valí slušný dávky strachu. Neukrad mě přes noc nějaký gang autíčko ?? Nenabourám ? Neskončím v zácpě ? Stihnu přijít včas na jednání ? Nepřijdu o klienty ? Nezmlátí mě někdo na ulici ? Kdo mě dneska okrade ? Nebudu mít v kaslíku moc složenek ? Nepošle mě do prdele má jediná milenka ? Budu mít večer co jíst ? Nejsme díky výrokům prezidenta republiky ve válce s celým světem ? To je jen nepatrná dávka každodenních téměř již povinných strachů. No uznejte sami, že když si pak večer natahnete fajfky k bedně nebo v kině, tak nějaký to hovado se sekyrou v ruce už působí spíše sklidňujícím dojmem. Někdy si dokonce přeju být jeho první obětí a vyřešit tím definitivně ty strašně "výhodný" úroky u hypotéky. Pak jsou, ale horory prosté všech násilných tvorů i netvorů a sázející spíše na psychologickou stránku, jako třeba Sirotčinec. Moje dení strachy sice Sirotčinec netrufnul, ale svou hustou atmosférou jim byl více než vyrovnaným soupeřem. Velká škoda, že film neskončil o 10 minut dříve. Příběh by pak nabral v konečným efektu na mnohem větší síle. Nevadí i díky skvělému herecku výkonu Belén Ruedai jsem si zoufalost matky, která se neche smířit se smrtí svého syna prožil s ní a to se počítá ! (04.09.2008)