Carrie

No, čistokrevenej horor to neni, na tom se tady už shodlo víc lidí a já musim jen souhlasit, i když hororvý prvky se rozhodně najdou. Ovšem jinak je to po všech stránkách neskutečně sugestivní dílo, ať už se jedná o parádní hudbu a nebo to jak si Brian De Plama v podstatě dělá s divákem co chce, vodí si ho jak se mu zachce a vytváří potřebný emoce jakoby nic, což se promítně do závěrečný skvostný 20ti minutovky. Krom toho Sissy Spacek skvělá. 4,5* (25.02.2008)

Problémy dospívání perspektivou Stephena Kinga aneb „Teď jsi žena“. Příběh nevelkého rozsahu a spíše povídkového charakteru se začíná se odvíjet od pozoruhodné situace. Voyeurská kamera projíždí dívčími šatnami až ke sprchám, kde lačně spočine na obnaženém těle hlavní hrdinky – introvertní a proto nenáviděné Carrie Whiteové. Carrie Whiteová zrovna dostává první menstruaci a erotikou prodchnuté ovzduší jako břitva rozřízne její lehce psychopatický výstup. Je to první z nečekaných žánrových metamorfóz, v nichž si De Palma libuje. Nejdříve psychologické drama, sem tam nějaký náznak mystéria, pak rozverná momentka jako z high school komedie (drezúra neposlušných žaček) a v posledních dvaceti třiceti minutách brutální teror, z něhož mě málem obléval studený pot. S vykreslením charakterů si nikdo moc práce nedal, krom Carrie mi všichni přišli až moc dobře čitelní a pouze sloužící jistým účelům vyprávění. Pošahaná matka, zlá spolužačka a její zlý kamarád, hodná spolužačka a její hodný kamarád, samaritánská učitelka… Hororová klasika. Jistě, mohli bychom polemizovat nad tím, do jaké míry je Carrie hororem a kde začíná seriózní „teen“ drama, jenže má to cenu, když vašim převládajícím pocitem po skončení bude stejně jenom zděšení? V průběhu filmu jsem měl tendenci odstřelovat jej pro jednoduchost, přímočarost a otravnost předvídatelných scenáristických postupů, ale konec mi vytřel zrak a z pusy sebral všechny rýpavé připomínky. De Palma u mne jako mistr budování napětí a neotřele komponovaných scén (nikoliv jako zdatný vypravěč) opět o pár příček stoupl. Od zhlédnutí Osvícení nepamatuji hororové scény srovnatelné kvality. Kéž bych ke Kubrickovu majstrštyku mohl přirovnat i zbytek filmu. 80% Zajímavé komentáře: kiddo, tron, choze, Trainspotter, Cimr, liuk (22.05.2009)

V závěru docela drsný teenagersko-psychologický horor o zakřiknutý, šeredný a telekinezí nadaný zrzce, která je střídavě terorizována bláznivě pobožbou máti, a střídavě šikanována svýma slepičíma spolužačkama. Tak to jde první hodinu (nuda), pak ples, a posledních 15 minut se konečně rozpoutá celkem slušný horor, který ale už můj dojem stejně nezachránil. Natočeno je to na tehdejší poměry dobře, o tom žádná. Jen se prostě moc dlouho nic nedělo a hlavně (a je to možná povrchní) nemám rád koukat hodinu a půl hodiny na takovou sexuálně potlačenou hnusku... Bonus: Travolta tu rube prasata. (18.01.2011)

║Rozpočet $1,8milióna║Tržby USA $33,800,000║Tržby Celosvetovo $35,000,000║ Po príbehovej stránke je to jednoduché priamočiare ale za to zas to nemá žiadne zbytočné momentky čo by brzdili dej, takže to pekne odsýpa a hlavne je to prehľadné. Taktiež je technická stránka zvládnutá, moment strachu a úzkosti slušne dosiahnutý, a zaujímavé je akou drsnou úlohou tu začína kariéru John Travolta. /70%/ (27.12.2008)

"JÁ JDU, MAMI. NEMůŽEŠ MĚ ZASTAVIT A UŽ SE O TOM NEBUDEME BAVIT." Kingův první román, který se jako první dočkal zfilmování a jehož filmová podoba byla prvním velkým úspěchem Briana De Palmy (a naučila nás, co je to telekineze). Tenhle film mě kromě mnoha jiných věcí (např. pro DePalmu typických pečlivě promyšlených a naaranžovaných dlouhých záběrů a vynikající Sissy Spacek) vždycky fascinoval svým netradičním, nesmírně působivým použitím filmové krve. Ani v jedné z obou slavných krvavých scén není krev prolita násilně - ve sprše jde o krev menstruační, na plese zase o nastrčenou krev z prasete - a přitom vás pokaždé zasáhne mnohem víc, než kdyby stříkala z nějakého podříznutého hrdla. Protože tahle krev není jen nějaká hustá tekutina vypadající dobře na plátně, je to šarlatové stigma, které vás poznačí jako v obou případech hlavní hrdinku, symbolizujíce nejprve její proměnu v ženu a později ve vražedný stroj. Není možné, aby na vás krev, spouštějící se za idylické hudby po Carriině pihovatém stehně a unikající jí mezi prsty, nesmazatelně neulpěla a jako Carrii vám na plese neslepila vlasy a nevpila se vám do výstřihu, měníce vás před zraky všech z princezny zpátky v Popelku a následně v nelítostného anděla zkázy. Je to krev, kterou už ze sebe nikdy nedostanete. Za zmínku stojí také ironické pojednání náboženského fanatismu, viz. scény kdy matka ztluče Carrie knížkou s biblickými texty nebo Carrie matku ukřižuje. Jeden z nejdrastičtějších a nejsmutnějších filmů, jaké jsem kdy viděl. (24.09.2005)