V tieni

Měnová reforma nebude! Stejně jako globální finanční krize nebude, Radko, říká krakatice. Ostatně ke vztahu tehdy a nyní viz Štěpničkovu filmografii, v níž mu ze všech Mužů na radnici a Růžových ordinací chybí jen ten Major Zeman, což tady pěkně dohnal. Slušné průměrné kino s lehce, ale dostatečně nadprůměrnou atmosférou, napětím, dialogy a slušným hereckým podáním; se stylovou lekcí němčiny; s krásně vyhlížejícím strohým komentářem k době; s přesvědčivým pathosem, jen místy nevkusně přepáleným (tak žel i v samotném závěru - utnuto po Slavíčkovi by to bývalo bylo v cajku); ovšem taky se zbytečnou kýčovitou hudbou; se skautským esenbákem, který kam přijde, tam mrtvola nebo důkaz; se zoufalou logikou (kulka v kapse nebo "v bezpečí" opravdu není mikročip; balistikův deníček s pečlivým záznamem s Haklovým jménem i adresou taky výborný), postavené na nejkomičtější konstrukci pětiletky. Ostatně co bych povídal, všímavěji gudaulin, marigold a Shadwell (po výživném humoristickém výkladu žánrových pravidel). No ale? Celý děj je symbolický, všechny ty nehorázně spojené wtf prvky sem patří, až po finální "zatýkám tě pro vraždu" - přece musíte uznat, že tahle absurdní nemožnost je dokonalá pecka. Celý ten konstrukt je famózní a famózně srostlý s reáliemi. Jestli tady někdo měl něco proti Nespoutanému Djangovi, já tedy rozhodně ne. Pláču jak želva i Ve stínu a chci to vidět ještě jednou (což bude myslím stačit). A ty kritiky, co doporučuju... no, hlavně si přečtěte překlad, co podává M-arta. (27.05.2013)

Snímek Ve stínu se stal předmětem celé řady článků a objektem zájmu filmové kritiky a publicistů, kteří ho vesměs nanejvýš kladně přivítali a ocenili jako krok české kinematografie zpátky na výsluní. Podobně tomu bylo i u snímků jako Protektor nebo Pouta a ve všech případech jsem musel konstatovat, že můj pohled je podstatně kritičtější a přes určitá pozitiva se z celosvětového hlediska jedná o čistokrevný průměr. Z těch tří titulů mi Ondříčkův film přijde jako nejslabší, i když, abych jen nekritizoval, můžu začít nejprve klady. Za prvé obsazení. Ivan Trojan je patrně největší herecký objev polistopadové éry a svého kriminalistu zvládá bravurně. Stejně tak dobří jsou i herci ve vedlejších rolích. Za druhé rozpočet a technická kvalita filmu. Po dlouhé době mám pocit, že vidím poctivou filmovou kameru a nikoliv lacinou televizní inscenaci. Kameraman zkouší hru světel a stínů a zejména v prvních patnácti minutách je to skutečně podívaná. S tím souvisí i snaha, byť nedůsledná, o retroatmosféru 50. let. Samozřejmě objevují se i chyby - štáb mi strká petrolejku do každé místnosti, protože to vypadá krásně stylově, ale protože jsem od fochu, dovolím si připomenout, že Praha byla elektrifikována už za císaře pána a v 50. letech se používaly petrolejky jen v okrajových venkovských oblastech (plná elektrofikace byla ukončena v roce 1960). Nicméně to je pochopitelně detail, který není pro většinu diváků významný. Horší je to ale se scénářem, který zapříčinil ty dvě hvězdičky. On by to byl fajn film, kdyby pod ním byl podepsaný americký scénárista a americký režisér. Jenže tohle vytvořili Češi, kteří by měli být, pokud se naší historie týče, pevní v kramflecích. Navíc nejde o nějakou oddechovou žánrovku, ale o ambiciózní kousek, který se chce vyrovnávat s minulostí. Celá ta konstrukce protižidovského spiknutí je prostě moc vratká a špatně vymyšlená. Film začíná jako neo-noirovka, ale brzy se přehoupne do psychologického dramatu a především politického thrilleru. Tahle žánrová kombinace moc nefunguje prostě proto, že podle mě film ve všech těch žánrech nakonec selhává. Jako detektivka nefunguje vůbec, protože natvrdo řečeno, to závěrečné odhalení vraha je nehorázně pitomé, jako politický thriller je to povrchní a pokud něco sděluje, tak jen dávno známé pravdy. Ono je zajímavé, že ty nejpůsobivější filmy o komunistických zločinech vznikly ještě za fungování reálného socialismu. Filmu Ve stínu vyčítám zásadní logické zkraty, které mi zkazily požitek z filmu, ale které bohužel nemůžu rozebírat, abych neodhalil, že vrahem je zahradník. Jen jako příklad - postavu ztvárněnou Sebastianem Kochem nedokážu vstřebat žádným způsobem. Co tím vlastně scénárista myslel?? Celkový dojem: 45 %. (21.10.2012)

Ve stínu je zdařilý temný thriller o protižidovském spiknutí uvnitř komunistického ČSR ve vyburcovaném roce 53. Mile mě překvapilo, jak Ondříček civilně ukočíroval reálie - 50. léta nejsou jen absurdně temnou dobou, ale mají v sobě i kus "hrabalovské" proletářskosti a budovatelké hověziny (skvělá recitace básně Kulak). Nemá cenu se tvářit, že jde o bůh ví jakou detektivku - po chvíli je poměrně jasné, že spíš než o "whodunit" jde o vyhrocený střet tvrdohlavého kapitána kriminálky s "krakaticí" StB. Jenže tady nastává kámen úrazu: i když Koch i Trojan hrají skvěle, film má kvalitně napsané dialogy a drží napětí, nakonec demaskuje to nejbanálnější morální klišé o hrdinství tváří v tvář "zvůli zhora". Děje se tak za cenu scenáristických veletočů a nerealistických řešení (ve vztahu k rodině, ale i ve vztahu k celému monstrprocesu s židovskou obcí), bohužel i značně mlhavých motivací charakterů (úplně tu uniká rovina, která by jakkoli řešila fakt, že si oba hrdinové zavdali s "krakaticemi" a hlavně kapitán Hakl nemůže být tak andělsky čistý a zásadový, jak se film tváří) a spěje k trapném heroickému gestu v závěru. Jinými slovy se tu realismus a drama upozaďuje ve jménu ušlechtilé moralitky o hrdinech, kteří se vzbouřili - namísto vrstevnatého filmu tak sledujeme v jádru triviální šachovou partii s konstrukty. Strašná škoda, vystižení prostředí prozrazuje, že bylo ve hře mnohem víc. A závěrem: proč v každém podobném filmu musí hrát v 90% stopáže návodná hudba? Nechte už proboha diváky myslet a cítit za sebe. (04.09.2012)

Poměrně slušný filmařský crossover, který má ale až příliš chyb na to, aby z něho mohla být veřejnost oprávněně tak odvázaná, jak je prezentováno v médiích. V čem film selhává nejvíc, je detektivní zápletka. Těžko může detektivka fungovat, když každému je od začátku jasné, kdo "je vrahem". Se zoufalou předvídatelností souvisí i antikomunistická čepička, kterou je film přikryt: Opět nechybí klasické zdůrazňování identifikačních symbolů a doslovné vysvětlování pro mladší a neznalé (zde např. u měnové reformy). Tento film tím spíš nechtěně přispívá k zprofanování antikomunismu a vytváření historického mýtu, kterého se lidé přestanou bát, protože přestanou věřit skutečné historii. Nejde o to, že by se antikomunistické filmy neměly točit, ale neměly by být tak tupě edukativní; u tohoto filmu to naštěstí není tak přehnané jako např. u jiného letošního filmu - u Konfidenta. Politizace detektivky je o to kurioznější, když si všimneme, že hlavní postava je přísně apolitická - nijak se nevymezuje k systému, není ve Straně a jakoby byla z úplně jiné doby. Přitom ve skutečnosti by takový člověk z příběhu vypadl v okamžiku nástupu StB na scénu (nedůvěryhodný nekomunista, který maří inscenování politického procesu). V kontextu závažnosti vyšetřovaných trestných činů se dokonce divím, že kpt. Hakl nezemřel někde ve druhé třetině příběhu... Takhle by se dalo pokračovat dál: indicie zjišťované skrz nezakryté okno, neschopnost StB najít klíčový důkaz proti ní, vůbec smysl celého jednání StB, která nemá zapotřebí takto komplikovaně vyrábět důkazy proti židovské obci atd. atd. Co nelze filmu upřít a nepřičíst k dobru, jsou detaily; takové ty drobnosti, které si divák třeba ani neuvědomuje, ale které zvěrohodňují scénu a přibližují atmosféru doby více, než všechno to vyřvávání úspěšných procent a antiimperialistické propagandy z tlampače na ulici nebo recitování Kulaka - viz výprava, kostýmy, kulisy, rekvizity, sluneční brýle na očích členů soudu apod. Povedené jsou i náznaky milostných scén, technické provedení vražd, Muchowova hudba... Jako celek je to ale trochu kostrbaté. (26.09.2012)

Tři a kousíček. Jako detektivka či kriminálka bylo Ve stínu velice slabé pokoukání s tou nejtuctovější možnou zápletkou a s těmi nejomšelejšími možnými charaktery. Jako dobový film to už bylo lepší, atmosféra se mi zdála uvěřitelná a bylo vidět, že si filmaři vyhráli. Ovšem s "poselstvím lidstvu" a "uctěním památky těch odvážných" je na tom snímek podobně jako kriminální linka - prachbídně (ačkoliv myšlenka natočit něco právě "o tom" je jistě chvályhodná). Díky za výborné herecké výkony Ivana Trojana a Sebastiana Kocha a příjemnou, takřka noirovou kameru, nedíky za to ostatní a příliš dlouhou stopáž. (06.09.2012)