Odboj: Bielski partizáni

Povinnost mi velí promluvit v jedné důležité věci, neboť vidím, že spousta diváků filmu doslova a do písmene naletěla, poněvadž v něm spatřuje příběh z druhé světové války, který vypráví reálné osudy odboje bratří Bielských v běloruských lesích. To ale není pravda, o ničem takovém ten film není. Ve skutečně je o Americe. Je to jen další návodný oblbovák manipulující lidmi: 1, Craig jako Mojžíš vedený Bohem není nic jiného než Bush – a stejně jako u bývalého prezidenta i u Craiga je v určitých momentech děje zpochybňována jeho velitelská úloha. 2, Antisemitismus v Odporu je pochopitelně metaforou rasismu v Americe. Ve filmu je důsledně naznačeno, že ani k Němcům se není možné chovat hrubě, a pokud se tak děje, tak jedině v případě onoho záporáka, který je u konce Craigem - jakýmsi bdícím strážcem společenské normy (nikoliv individualitu) - zastřelen. Němci totiž ve filmu zastupují americké minority, Rusové rasisty v americké společnosti a židé utlačované barevné menšiny (lze si kupř. všimnout, že Rusové proti Němcům ve filmu nebojují, naopak se v inkriminované momentě stáhnou). I proto film takřka nevěnuje Němcům pozornost a nevybírá si z jejich řad žádného výrazného padoucha. Jde o to, tolerovat minority, nikoliv je vyhladit. Závěrečné shledání obou bratrů rozhodně není happy endem v pravém slova smyslu setkání odloučených, ale apelem na rovnostářství – vyléčený kontra-revolucionář a rasista Zus Bielski se setkává se svým, k menšinám už od počátku tolerantním bratrem Craigem (při lynči dovlečeného Němce sleduje Craig s nelibostí chování neurvalé odbojářské komunity). 3, Zákaz dítěte, strach z těhotenství a hrozba následné exkomunikace z komunity je pak odkaz na interrupci, další věčné téma Ameriky. 4, Spousta záběrů na stojící dav, který přihlíží pasivně dění, to jsme pak my - takový morální kyvadlo, který za nás ale vychyluje systém. Tiší soudci americké společnosti, kterou film de facto zúžil na mikrokosmos odborářské komunity (takové konservativně smýšlející americké maloměsto), ale filmu to v rozletu v žádném případě nevadí – dostane se na lásku, drama, akci, gender i politiku. Komické je pak oslovování různých typů diváků. Ryze mužský štěk „Descartes počítá se subjektivní povahou zkušenosti“ následuje ani ne deset sekund po vyznávání lásky. 5, Problematická role intelektuála, který není schopen zatlouct hřebík, pak koresponduje se způsobem, jak se uchopuje v Americe akademismus. Na rozdíl od básnících Němců a přestylizovaných Francouzů jedou pragmatičtí Američani v ryze utilitárním módu. 6, Ten umí to a ten zas toto, jak říkával Werich s Fričem, a i v odboji se každý musí přičinit svým dílem – hodinář dává do kupy porouchané zbraně, ženy loupou brambory a studentka múzických umění (Craigova stará) se úspěšně přeorientovala na děvkaření a medicínu. Ovšem pohádkám ideologické podbarvení nikdy příliš neublížilo, vždyť sociální rovnostářství a zdůraznění cti chudoby k české pohádce odedávna patří. Jenže Odpor, pokud dobře vidím, pohádkou není. Je to výchovná příručka. Nezapomínejme, že vynález filmu byl determinován ideologickou poptávkou. Automatismus fotografického obrazu a obecně i konstrukce fotoaparátu a filmové kamery vycházejí z touhy vytvářet perspektivu, v níž by všechny potenciální anomálie byly jednou provždy napraveny. (14.05.2009) (menej) (viac)