Severné blatá

Kvůli islandské sopce jsem loni o dovolené očumoval kanáry ve zverimexu v Tescu místo na jejich ostrovech, kvůli islandské kinematografii mám teď šrouby v noze, protože jsem nudou usnul a spadl z gauče tak nešikovně, že mě při dalším pokusu o vycestování pro změnu odpíská letištní turniket. Mám dojem, že to mezi mnou a Islandem začíná být osobní! Dovolenou potřebuju jako sůl a tohle mě vážně deprivuje! Takže pokud bych se do toho letadla přeci jenom dostal, posnídám koňskou dávku průmyslového hnojiva a sotva mineme Portugalsko, prointrikuju se do kokpitu, přinutím pilota stočit to na sever a napálím to přímo do Reykjaviku. Stejně je to hnusná díra plná nehezkých lidí, co žerou shnilé ovčí hlavy a šukají s příbuznýma, až z toho mají mozkové nádory. (04.02.2011)

„Dobrý den, znásilnili vás někdy?" Severský syrový bezútěšný snímek v studených barvách plný špíny a zoufalství. Tedy popravdě čekal jsem větší temnotu, i když na lehce bizarní scény samozřejmě dojde. Asi nejmrazivější je záběr na dětskou mrtvolku na pitevním stole. Když umírají malé děti, je to vždycky špatné. Minulost, současnost, včera, dnes. Prolínání se časových linií trošku znesnadňuje orientaci, i když nakonec vše do sebe zapadne. Pro mne největším minusem jsou nesympatické postavy, kdy jsem se s žádnou nedokázal ztotožnit. Atmosféra mi přišla spíše kolísavá, což celkovému dojmu také nepomůže. Nechybí vykopávání mrtvol, ukryté mrtvoly, studený vítr od moře, blata a rychle letící mraky. Obstojný průměr na jedno podívání. (23.02.2021)

V době pásové výroby nespočtu vyretušovaných zaměnitelných spotřebních kriminálek, to na mě působilo jako opravdové zjevení, oáza... Víc než jako jednu z řady jsem ji vnímala jako příběh, atmosféru, lidi,... Moc mě potěšil návrat ke zdravějšímu a snad i pravdivějšímu vnímání silných momentů v životě (jakým bezesporu setkání se smrtí je) a celých lidských osudů. Fascinující obrazy (nejen díky prostředí Islandu) a nic z toho nepůsobilo vykalkulovaně. Zázrak. Obrovská palba emocí, atmosféra, krajina, síla živlů (hodně se mi líbila třeba kombinace, kdy za rozzlobenou ženou bouří moře), exotika (m.j. ten šílený fast food s ovčími hlavami... následně jistá podobnost při exhumaci)... Nejdřív jsem měla, pravda, trochu chaos ve jménech postav, ale to byl asi jediný mráček na celém širém obzoru. Jinak taky moc milé dialogy: -Mladý muž: "Dobrý den, nebyla jste znásilněna?" -Stará dáma:"Ne, děkuji.".... Jiné dveře:"Dobrý den, nebyla jste znásilněna?" -Stařenka: "Ne, bohužel." (18.09.2010)

"Ale ja jsem cetl knihu a ta je lepsi nez film ! " ... toto je jedno z nejcastejsich klise ohledne hodnoceni mnoha filmu. Osobne ho vubec nemam moc rad. Snimek Severni blata je filmovou adaptaci detektivniho romanu islandskeho spisovatele Arnaldura Indriðasona. Romanu hluboce ponoreneho do isladskych realii, romanu ktery je pres svuj mysteriozne detektivni dej prekvapive velmi lidkym a soucitnym dilem. Baltasar Kormákur se do nataceni jeho filmove verze pustil s ocividnou chuti. Myslim si , ze hlavni trumf ziskal v predstaviteli hlavni role (na platne sam jeho casty kolega) Ingvaru Eggertu Sigurðssonovi. Jeho vysetrovatel Erlendur je jako z romanu vypadli. I ostatni herci jsou ve filmu bezesporu skveli. Ohledne obrazoveho zpracovani : je jasne , ze kamera mela Island vzdycky rada. Rozcarovani prichazi ovsem stranou scenare. Jakkoli prolinani deje ci flashbacky sami o sobe ani kriminalce nemusi vadit , stejne tak i zmena deje ve scenari oproti knizni predloze ... myslim, ze tentokrat to byla celkem chyba. Kdo necetl nepochopi, ale i tak mi pripada Kormákurovo dejove vyusteni malinko zkratkovite. ... Takze ve finale tady mame to zabehle a klisoidni : "Ale ja jsem cetl knihu a ta je lepsi nez film ! " A mame! No proste mame. (03.12.2008)

Neskutečně originální a takřka geniální film, i když ze mě dost možná mluví fakt, že Island je země, kterou den co den nemůžu vypustit z hlavy a můj největší sen je tuto zemi navštívit, na druhou stranu je to skutečně film, který okamžitě na první pohled musí zaujmout, minimálně tím, že si divák všimne faktu, že v této zemi, ten život skutečně funguje trošku jinak než u nás, nebo minimálně celé Evropě, na jednu stranu hrdost, osobitý styl humoru, ale na druhou zase deprese z prostředí, kterou nejsou schopní přijmout, jelikož jsou na svojí zemi hrdí. Mýrin je můj druhý film, čistě z Islandu, po Andělích všehomíra a já jsem byl opět spokojený. Herci jsou výborní, Islandština zvláštní, atmosféra mystická, temná, lehce depresivní. Ta země prostě dolehla až ke mně do pokoje. Hlavní pojítko má ale příběh, o kterém ze začátku divák příliš neví, a klasicky jak je u detektivky normální se rozuzlení objeví až na konci, což určitě hlavně u tohohle filmu potěší dost. Měl jsem co dělat, abych film sehnal, ale nakonec se zadařilo a já se unášel blahem. Nedávno mi i jeden Islanďan, řekl že film byl v jejich zemi úspěšný, i když to dle mého názoru nedokáží tolik ocenit jako zbylí Evropaní, už jenom proto,že je do něj až příliš zadělaná ta Islandská nátura, oni si prostě nic nedokáží pochválit naplno. Přitom mají být na co hrdí. Divácky nejúspěšnější islandský film všech dob, a já se vůbec nedivím. Jako kriminálka to funguje výborně, má veškeré aspekty, co kriminálka má mít, plus pro mě jako milovníka Islandu je tu ještě nádherně vidět ona krajina Islandu nebo způsob života těch, co na něm žijí. To všecko je skloubeno do jednoho jediného filmu, který má pouhých 91 minut, a mně jen mrzí to, že těch filmů v Islandu nevzniká tolik, na druhou stranu si jich zase dokážu na plno vážit. (24.03.2009)