Wall-E

Země je zanesená odpadem. VALL-I nás z něj vyhrabe…. Má svůj byteček, domácího mazlíčka, smysl pro pořádek a je romantik. Na robota dobrý. A co na to děti? Už dlouho jsem neviděl svýho synátora něco takto prožívat. I když možná víc než tu romantiku oceňuje to, že je s ním legrace a hlavně ŽE JE TO HRDINA! Před Pixarem smekám, protože ukázat lásku mezi kusy plechu tak, aby ji chápali i ti nejmenší – to už dá kapku práce. To, ale asi ocením spíš já. (13.01.2009)

Vó-lí. Roztomilejší postavičku by ve filmovém vesmíru člověk jen těžko pohledal. Trošku si zoufám z toho, že ona ekologická proklamace s přehledem zastínila poselství o tom, že jinakost není nemoc, ale naopak dar. Avšak díky Wall-imu jsem po příchodu do obchodního centra cítil o něco větší nechuť než obvykle. Tudíž svůj účel bezesporu splnil. Možná, že je to na blockbuster docela pokrytecké kázat o konzumní společnosti, ale díky bohu za to, že tak aspoň někdo činí. Pixar mi opět připomněl, že animované filmy ještě dosud nedosáhly svého technického stropu a že hrané postavy do animáku nepatří. (20.08.2008)

Vidět ve Wall-Im jenom ‚jostomioučkou‘ pohádku o zamilovaných robotech je trochu scestné. Pixar to má totiž promakané do poslední mrtě. Ta počáteční retro atmosféra, práce s filmovými narážkami, Newmanova hudba, fantastický vizuál a do toho všeho sic tak primitivní, přesto neskutečně našlapaný příběh, který svoje ekologické poselství a kritiku konzumu neprodává zase až tolik lacino, jak by se mohlo zdát, jsou totiž důkazem chytrých tvůrčích hlav, které prostě umí, nech si někteří zapšklí škarohlídové okolo myslí co chtějí. Filmy od Pixaru mají totiž srdce velké jako světová ekonomická krize a já se klidně znovu a zase nechám s radostí pobavit i dojmout. PS: By mě zajímalo, co na to Václav Klaus. :) (22.10.2008)

Ideálně fajn. Možná to není jízda od začátku do konce a už vůbec to není spolehlivá citová ždímačka jako nesmrtelný Nemo. Tentokrát to je totiž jako celek někde jinde. Zatímco děti si stejně jako dřív řeknou, že to byla fakt jízda a budou chtít hlavní dvojici domů v jakémkoli provedení, rodiče tentokrát nezůstávají jen v roli usmívajících se diváků, ale svůj zážitek komentují poznámkami typu "Takhle to tu stejně jednou dopadne" a v úvahách docházejí až někam k R.U.R. A já se tomu potichu směju a říkám si, že to vážně bylo ideálně fajn. (25.08.2008)

Když se smí dávat plné hodnocení němým filmům z roku 1920, tak já zas můžu dát tomuhle. Pro mě naprosto převratná pecka na poli animovaného filmu. Pixar se mi s tou jejich originalitou fakt zamlouvá. Robůtek si tam jen jezdí a říká jen asi dvě slova (něco jak Pokémoni) a stejně prostě víte o co go a baví vás to. Na konci jsem byl i dojatej a Straussovo - Tak pravil Zarathustra mě utvrdilo, že ten film má víc, než něco do sebe. (09.01.2009)