Antikrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antichrist
Antychryst
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Anthony Dod MantleHudba:
Kristian Eidnes AndersenObsahy(3)
Príbeh manželského páru, ktorá odchádza vyrovnať sa so stratou malého syna na opustenú chatu v hlbokých lesoch, je nielen plný nečakaných zvratov, dusnej atmosféry, explicitných záberov, ale aj fóbií majstra postmodernej réžie, dánskeho režiséra Larsa von Triera. V Antikristovi sa spája tajomnosť Lynchovho Twin Peaks, Tarkovského Stalkera s hororovou atmosférou Kubrickovho Žiarenia či série Saw. Antikrist je však predovštekým silno vizuálnym zasvetením do ľudského podvedomia, z ktorého vystupujú démoni, o sile ktorých sme nemali potuchy. (ASFK)
(viac)Recenzie (1 240)
| Zentropa Entertainments | Lars je nezbedník a v Antikristovi to platí dvojnásobne. Skúma témy mysogýnie a feminizmu a vyžíva sa v každej jednej scéne. Je to miestami extrémne nechutné sledovať, ale miestami to naopak obsahuje absolútne úžasne vyzerajúcu scénu v spomalenom zábere s Dafoeom v daždi. Taká schizofrénna réžia sa nevidí často a nevidím dôvod to neobdivovať. Celkovo by sa film mohol o dané témy oprieť viac, aj tak je ale výsledok pomerne svojrázny. Viac TU. | Hodnotenie: 7/10 | ()
V případě tohoto filmového alegorického opusu plného symbolů je Lars von Trier vedle režiséra zároveň i kazatelem, neboť vymanit se z moci Antikrista opravdu není nic jednoduchého. To ostatně ukazuje už šokující prolog s „pekelnou“ scénou soulože muže a ženy, přičemž ukojení chtíče je draze zaplacené smrtí jejich dítěte. I proto na jedné straně zní nebeská Händelova árie „Lascia Ch'io Pianga“ a zároveň se nabízí pohled na sošky Tří žebráků, představujících Bolest Žal a Zoufalství. Jako by šlo o zfilmovaný Shakespearův sonet č. 129: Mrhání ducha v tmách hanebné marnosti, to je chtíč při činu; a než chtíč uzrá v čin, zrazuje, zabíjí… ukrutný, plný vin; sotvaže ukojen, odporný jako zlo… Leda že by se člověk onoho chtíče definitivně zbavil dle biblického - z dnešního pohledu poněkud brutálního - návodu, viz Matouš 5:30 „Svádí-li tě tvá pravá ruka, usekni ji a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo přišlo do pekla“. No a pokud je to místo pravé ruky dejme tomu klitoris a po ruce jsou (kromě dostatečné vůle a odhodlání) dostatečně ostré nůžky, tak se patrně dá s Antikristem bojovat i takovýmto způsobem… Po opakovaném zhlédnutí filmu nelze jinak, než zakončit závěrečným veršem z již zmíněného Shakespearova sonetu č. 129: „To všechno každý ví; nikdo však nedovede nevstoupit do ráje, který v to peklo vede…“ ()
Obrovské prekvapenie, prológ a epilóg zanechali u mňa viac než len filmový zážitok. ()
Dramatická forma rozpadajícího se manželství, frustrace, postupná enervace z bolestné ztáty, sebedestruktivní tendence a to vše vyústěno v nelítostný agón obou představitelů. Jenže ani tohle enormě depresivní divadlo plné symbolik a metafor mě neoslovilo tak jak jsem se zprvu domníval a tudíž se představa o silném prožitku zlomyslně vypařila kamsi do nenávratna. Zavládla nuda a šeď, která ne a ne zmizet. Obavy z nejhoršího se vyplnily a mě začla padat hlava do klína.(dámského:)) A že v tom má prsty Trier? To mi je celkem u prdele... I když to asi nebude moc vonět rádoby odborníkům, jakým je třebas monstrózní kokot paascha:) ()
jooo zeny sa svine.... :D Lars je jeden z mala ludi schopnych zarabat si distribuciou svojho osobneho pekla. Nepytajte sa jak dobry bol ten film. ()
Vycizelované snové sekvence mi reflexivně připomněly tvorbu Gregoryho Crewdsona...ano Larsi, tohle se ti opravdu povedlo! ()
Pravděpodobně mnohovrstevnatý počin, který mě ale ani trošku nebavilo rozebírat. Von Trierovi se musí nechat, že jeho mysl je řádně "fucked up" a dokáže vyrobit scény a obrazy, srovnatelné s Lynchem. Atmosféra filmu je opravdu nepříjemá a technické zpracování působí sugestivně a hostilitu lesního prostředí zachycuje velmi dobře. Ale jak píši v první větě - opravdu mě nebaví se u filmů rýpat se v symbolice, odkazech na filosofii a náboženství a hledat skryté významy, když stejně nakonec jde jen o vrtoch režiséra, opojeného tím, že díky artovému statutu si může v podstatě točit jak chce a lidi mu to vždycky budou žrát. ()
Liška s rolničkou na krku a rozdrcený vejce. Tomu říkám luxus po seversku. Tak si počkáme až doprší žaludy a uvidíme co nám mistr přinese dalšího. ()
Na začátek musím říct, že od Larse von Tiera jsem ještě neměl tu čest něco vidět a proto musím říct, že tenhle film pro mě byla opravdu, alespoň v těch sexuálních fragmentech, opravdu šokující podívanou. Když už realisticky, tak naplno. Jeho výtvarný talent se projevil už v prologu, a to velice jednoduše a přitom mistrovky. Příběhově je Antichrist opravdu jednoduchý a přímočarý, ale tenhle film není tolik o příběhu jako hlavně o pocitech a postupném vývoji postav(y), který Trier zvládl velice dobře. Obrazy, které se tam občas objeví (roztomilá zvířátka z dubového lesa) a které jsou možná úplně zbytečně brutální, jsou velice dobře pochopitelné. Ne tak jako u filmů Davida Lynche. Brutality si krve lačnící lidé užijí také víc než dost. Zvláště u brutality spojené s genitáliemi jsem byl dost překvapený tím, co si všechno Trier pro šokování publika nedovolí. Charlotte Gainsbourg, kterou mám rád hlavně kvůli Betonové zahradě zde odvedla velice kvalitní výkon. A stejně tak Willem Defoe. Jednoznačně za 5. ()
Dlouho, vlastně nikdy jsem nezažil po filmu takovou prázdnotu, nicotu, v hlavě mi neustále hrála ta krásná písnička, naskakovaly obrázky z filmu, ale nemělo to obsah.. Já ani nevím o čem to pořádně bylo, ale dost to se mnou zamávalo. V některých scenách jsem slyšel, jak rychle mi bije srdce. Zážitek. Hlavní herecká dvojice podává úžasné výkony. Taky si nepamatuju, že by tolik lidí odcházelo v průběhu představení... Ten film je silněkrásnej a ohavnej. ()
Působivé. Dobře natočené se skvělými herci. Ale nepochopil jsem to. Pochopil jsem jen, že sex je špatný. Asi. ()
Nejlepší pornofilm roku! ()
(hahaha, byť toliko legrace nebylo - vyšel jsem z kina následován svým stínem a o kousek dál přecházel frekventovanou komunikaci, tu pouliční osvětlení vytvořilo z mých padlých pěti stínů na neposkvrněném bílém sněhu pentagram. Hádejte, kam směřoval pátý hrot.) ()
V příběhu je až příliš nerealistických prvků. Místy nepochopitelné chování postav vyloženě znemožňuje brát film zcela vážně, což je u psychologického dramatu naprostý základ. Kromě docela zdařilého umělěckého audiovizuálního ztvárnění a kvalitních hereckých výkonů nemá Antichrist co nabídnout. Samotný děj, který by měl člověka oslovit, je pouhým pohledem na ženu na pokraji šílenství, které W. Dafoe dělá terapeuta, místo toho, aby jí byl milujícím manželem, a proto ji už ani on není schopný pomoci. ()
dva dny mi trvalo než jsem dokázal film "vstřebat", a urovnat si v hlavě co si o něm vlastně myslím. Žal, bolest a šílenství v podání Larse Von Triera je neskutečně syrové a provází nás od začátku až do konce. Opravdu velmi náročný film. Co se musí nechat že všechny aspekty u mě padly na úrodnou půdu: tam kde chtěl šokovat mě šokoval, tam kde měl znechutit mě znechutil. Fantastická kamera a celkové podání (reps. vyprávění příběhu), herecké výkony nadprůměrné a velmi uvěřitelné, skvělý soundtrack a fakt že Antichrista nemůžu dostat z hlavy mi nedává jinou možnost než dát čistou "pětihvězdu". ()
V Trierově hlavě bych fakt být nechtěl.To musí být peklo! ()
Porno. Hnusné, občas trochu děsivé porno. Tohle jsem zrovna nemusel. ()
prvni polovina ponekud vlacna, ale jinak velmi originalni s vydarenou atmosferou, Lars je proste jenom jeden! ()
Keby sa vyhodilo pár redundantných a pár explicitných scén (však divák aj myslí...) - len toľko viem filmu vytknúť... ()
Súvisiace novinky
Von Trier natočí katastrofický film
Ale znáte ho – stejně jako Antichrist není tuctový horor, ani od projektu Planet Melancholia neočekávejte nic ve stylu Rolanda Emmericha. Ano, zápletka je sci-fi (k Zemi se přiblíží obrovská cizí… (viac)
Conan, Kolo času a Antikrist
A máte tady několik zpráviček z hájemství fantasy a hororu. Nejdříve něco o dlouho plánovaném restartu Conana. Zdá se, že barbarský válečník, který na začátku 80. let proslavil Arnieho, se po mnoha… (viac)
Von Trier vyvolává Ďábla
Lars von Trier a horor? Kdo viděl jeho seriál Království, ten ví, že na tom vztahu není nic nového ani neobvyklého. Tentokrát do toho ale dánský svéráz praští v celovečerní formě. Už letos v létě se… (viac)
PROMĚNLIVÝ KOMENTÁŘ - 1. VÝKLAD: Ihned po smrti dítěte se spouští obviňování, jemuž se Muž zatím brání. Nakonec si výčitkami (Muž toliko reagováním) jen podvědomě připravují půdu k likvidaci. Ale ztráta je ve světě bez boha a metafyziky (v níž by syn ve své zastavené podobě z času před smrtí čekal) natolik nesnesitelná, že nevyhnutelně padne věta „ale mohl se víc snažit, aby mi byl na blízku“, po níž nad symbolickou vidinou mrtvého syna zapadá stín stromu v „Satanově chrámu“ přírody. Obviněn musí být i syn. Je to problém rovnice. Ztráta je nesnesitelná, musí být popřena jakožto samotná ztráta, musí být znehodnoceno to, co bylo ztraceno, aby se ztráta stala bezvýznamnou a tím snesitelnou. Úloha Satana? To je samozřejmě nesmyslná a logicky neudržitelná manýra, protože argumentace Satanem implikuje Stvořitele a celý nám aspoň trochu známý příběh, podle něhož by mrtvý syn měl někde bezčasově přebývat. Když Žena vymýšlí své sentimentální výlevy, jimiž se Muž rozhodne vážně „vědecky“ zabývat, dělá to proto, že mu ukládá past s cílem ho po kouscích rozložit, aby mu mohla zasadit poslední úder. Vidíme ho, jak si na vrchol pyramidy vyjadřující jakousi hierarchii Ženina strachu nejprve napíše „Satan“, aby vzápětí tento odkaz přeškrtal, ale nikoli s nadhledem positivisty, nýbrž ze strachu, před nímž do vědeckého popisu utíká. / Muž argumentuje chatrně, že bychom v hypnóze (obsese se přece nezhmotňuje) neudělali nic, co není v naší povaze. Je to chatrné, protože v hypnóze bychom jistě mohli udělat něco, o čem si myslíme, že bychom to neudělali. / Trochu mi chybí důvod k čarodějnické zápletce a historickým exkurzům. Cítím tu jen určitý hororový boost. / Obraz používá nějakou deformující technologii, která pokřivuje zabíraný prostor - ZJISTIT. / PROMĚNLIVÝ KOMENTÁŘ - 2. VÝKLAD: Tento výklad nutně nastupuje s poslední třetinou, kdy se ukazuje, že Žena není milující matka, ale šílená mrcha nebo čarodějnice, která syna týrala, takže zoufání nad ztraceným synem vyjadřuje stesk po týrání. Vzpomínám si tady, jak během kapitoly věnované zármutku říkala, že na rozdíl od Muže (což mi původně znělo jako výčitka) věděla o synových nočních výpravách po pokoji, a nakonec mi dávají zapravdu, protože vidíme, s jakým úmyslem Muže svedla. Další porce už jsou opravdu jen porce, a to porce prvoplánově hororové a disgustační. Neumím si představit, že toto byl původní záměr, protože se mi první dvě třetiny jevily jako vesměs dávající smysl, takže pojímám podezření, že to autorovi ujelo jinam, jak se snažil o alternativní horor. Poslední třetina není prostě jen odporná, ale nikam moc nevede a spíše servíruje experiment ve slepé uličce. / A že je Trier misogyn? No, určitě si chytře buduje image misogyna. / Nabízel by se zkratkovitý výklad, opírající se o výkřiky rozběsněné vražedkyně: „ty mě opouštíš“ (když mu z fotek došlo, že syna týrala), „já ti nevěřím“. Žena by se tu mstila Muži, který ji pouze upotřebil k reprodukci, tím, že dítě týrala a zabila. Tak by se emancipovala jako čarodějnice, která si kolaborací s „nadpřirozenými“ přírodními silami vyvzdoruje kontrolu nad patriarchátem. Smysl to dává, protože Muž je profesí jakýsi akademicky posvěcený odborník na lidské nitro, v kapitole zármutku mu Žena vyčetla, že býval často duchem nepřítomný a distancovaný k rodině, a ostatně ho tady celou dobu sledujeme, jak Ženě dělá terapeuta a možná na ní jen odborně expanduje. A tato Žena se spřáhla v minulosti se Satanem, když během nějaké diplomové nebo disertační práce podlehla imersivní síle studovaného předmětu a na půdě staré chaty s rostoucí nenávistí k tomuto archetypu muže zacházejícího se ženou jak se zvířetem propadla okultním fantasiím, že jsou-li muži ukrutnými „badateli“ žen, jak už byli v dobách příslovečného temna, mají k tomu vlastně reálný důvod, protože žena je opravdu zlé stvoření, vyslané ďáblem k podrobení muže. Pohled tehdy mladičké labilní studentky (dnes víme, že na psychologická studia se často dávají lidé vnitřně nestabilní, kteří tam hledají recept pro svůj vlastní zmatek) na „gynocidu“, zpřítomňující utrpení povětšinou z majetkových důvodů pronásledovaných žen odsouzených ke zkoumání a potřeštěným výkladům, byl natolik konsternující, že to neunesla a rozhodla se (opět rovnice) tomuto děsivému vztahu mezi ženami a muži dát důvod, díky němuž je žena vlastně silnější a má opravdu démonickou úlohu. Takové: dobře, muži, jsem čarodějnice/bláznivka, a teď mě zkus přežít. Nejspíš se během studií už nechala uhranout charismatem pana učitele a vstupovala do vztahu s ním (nevíme to) podrobujíc se pozorovateli. Labilní studentka chtěla být pacient a jako černá díra matoucích diagnos spolknout svět. Prostě je pohled na čarodějnické procesy emočně natolik nestravitelný, že si žena celý příběh, s nímž identifikuje vlastní chorobný vztah s učitelem, převypráví ve prospěch ženského triumfu. A to už není laciná intelektuálština, z níž jinak Trierovo dílo podezírám. Mnou interpretováno, má konečně hodnotu. Kde ale k dílu důvěru nemám, to jsou všechny ty zákusky hnusu, s nimiž na diváka útočí jako vyblité album „vládnoucího chaosu“, které si lacinou sázkou na šok v ničem nezadá s Rotten.com. () (menej) (viac)