High–Rise

Rozklad konzumní společnosti, kde jediná věc, co nikdy nedojde jsou cigarety. Wheatley ale nedokázal pořádně prodat zlom, kdy dojde k tomu, že lidé přestanou chodit do práce a začnou si budovat vlastní ekosystém uvnitř věžáku. Takže to působí v první chvíli značně nepochopitelně a zmatečně. Nicméně High Rise po roce 2020 dostává možná ještě naléhavější rozměr, než tomu bylo v 2015. Slušná hudba úzkosti. (16.01.2021)

A co uděláme s tím koněm? Sníme ho!!! Tohle se dá těžko hodnotit a ještě hůř komentovat. Tohle je čistej úlet jehož doslovný smysl mi dokonale uniknul. Jasně je tu nějaká ta sociologická kritika konzumní společnosti a jejího pokrytectví. Najdou se tu i nepokrytě nastíněné levicové politické názory, ale hledat v tom hlubší smysl to je docela solidní mozkolam. Nicméně někde jsem si přečetl citát, že někdy je důležitější než samotné dokonalé pochopení filmu jeho pocit z něj a to pro tenhle film stoprocentně platí a mě to zkrátka sedlo nedokážu přesně specifikovat proč, ale sedlo. Jenom si myslím, že zkušenější režisér by to dokázal ještě o něco lépe rozpracovat a vypointovat, protože tohle je jasné vítězství formy nad obsahem. Každopádně Wheatley je beze sporu talent a od Seznamu smrti a kvalitní povídky Unearthed z cyklu abcs of death tu udělal další krok kupředu (ještě si budu muset sehnat Pole v Anglii) Film rozhodně nedoporučuji milovníkům zvířat ani nikomu kdo má panickou hrůzu z čehokoliv co je jenom trochu cáknutý artem (hlavně ať se na to nekouká verbal proboha!) vlastně ho nemůžu doporučit vůbec nikomu a dokážu i pochopit když tomu někdo napere odpad a nebaví ho to, protože je to čistokrevnej bizár na kterej si člověk musí udělat náladu, ale mě čas od času takovej film přijde vhod. Navíc snad mě tu už všichni dobře znáte a víte, že Wacoslav1 není žádnej artovej hnidopich a devět z deseti podobných filmů bych sprdnul pod černou zem, ale tohle je ten desátej. Pokud máte rádi podobný šílenosti tak směle do toho, jinak čelem vzad. Tohle je moje barva! 75% (14.06.2016)

Mix Snowpiercera, Dredda, alebo Šílení a mnohých ďalších podobných filmov vo vizuálnom šate pripominajúcom Wesa Andersona alebo Petera Greenawaya. Či skôr ich kombináciu. Film ale pôsobí výrazne svojsky a vyvoláva dojem ťažko nepreniknuteľného artu. S tým súvisí určitá ťažkopádnosť a neprehľadnosť deja. Film trvá subjektívne dlhšie ako dve hodiny, čo nie je práve dobrá vizitka pre dramaturga. 70% (15.09.2016)

nečekej přívětivou naraci, nečekej nepředvídatelný vyvrcholení. to, jak celá tahle vizuálně předimenzovaná kritika společnosti dopadne, se stejně dozvídáme hned na začátku a jiný konec než totální destrukce všeho snad ani nepřipadá v úvahu. elektřina vypadává, na střeše mrakodrapu si cválá kůň, žerou se psi. dystopia at it's best. (23.11.2016)

Od istej chvíle sa film stáva nepochopiteľným sledom snových scén, nenadväzujúcich na seba. V jednej Hiddleston tancuje na večierku, v druhej preťahuje polonahú babu, v ďalšej klusá halucinogénny biely kôň (na streche mrakodrapu), potom strih a je tam akýsi chlapec v okuliaroch. Následne vypuknú nepokoje, ale nikto poriadne nevysvetlí, prečo. Lebo vypadla elektrika? To z ľudí robí krvilačné zvieratá? To som fakt nevedel. Tak to aby som si začal v činžiaku dávať bacha, keď nám najbližšie búrka strhne elektrické vedenie. Nápad „sveta v jednom mrakodrape“ (obchody, vyššia a nižšia vrstva, architekt s imidžom Boha, namakaná strešná gigantická záhrada) je bohovský, ale film ako taký sa vôbec nevydaril. Rozhodne nečakajte žiadny krvák, napínavý triler, ale ani poburujúcu komornú drámu (či nedajbože sci-fi). Je to taký, ehm, dekadentný WTF úpadok. A Hiddleston by sa mal fakt už okamžite prestať pred kamerou vyzliekať, zle sa na to pozerá. (01.12.2016)