Ty, ktorý žiješ

Povídkový filmy, to je moje. Pokud je do toho smíchaná nostalgie, humor a drama, tím líp. Začátek byl úžasnej, pak už kvalita klesala. Ale jistý momenty a hlavně pro leckoho nedůležitý detaily a vložky to zase vystřelily na solidní čtyři hvězdy. Určitě se najdou lidi, kerejm takovejhle snímek nesedne. Já mezi ně naštěstí nespadám. (24.06.2010)

První půlhodinu jsem hleděl s otevřenou pusou (strhávání ubrusu a následný soud!), ve zbylých dvou třetinách film začal poněkud řídnout a moje pozornost i natěšenost opadávat. O Andersonovi jsem toho předtím moc neslyšel a tak mě velice překvapily řekl bych až sitcomové kompozice drtivé většiny záběrů, kdy nehybná kamera zabírá interiéry nasměrovaná do rohu, přičemž tomu všemu dominují tak maximálně dvě postavy a zbytek má úlohu křoví... Ty, který žiješ je film tichý a pomalý - mlčenlivé postavy se pomalu šourají prostorem řešíce své nepodstatné problémy v duchu Anderssonova nenápadného, minimalistického humoru, melancholická atmosféra houstne a závěrečná scéna přináší docela mrazivou pointu...Ovšem pro mě to - kromě toho začátku - tedy moc není. (22.04.2009)

Anderssonova hořká groteska zasazená do šedivě neútulných interiérů nám předkládá mozaiku mnoha malých, trapných lidiček ve vizuálně vypiplaných a až do naprostého absurdna rozehraných etud. Zábava, u které se sice divák nepopadá smíchy za břicho, ale pokud zvládáte sledovat, co se děje ve druhém plánu statických záběrů, bavit se rozhodně budete. (26.11.2011)

Ty, který žiješ, je film, který mi připomněl naši první Superstar Anetu Langerovou s tím, jak ve všech pádech skloňuje slovo "alternativa". Podobně alternativní se totiž snaží být i Roy Andersson a především jeho filmoví fanoušci. Tohle je film jako stvořený pro programy festivalových kinosálů a všechny ty, které unavuje konvenční žánrová kinematografie. Jedná se o absurdní menšinový humor, o který se u nás čas od času pokouší na čt2, zasazený ale do melancholické atmosféry, s pomalým tempem a se statickou kamerou, která nezúčastněně zaznamenává dění kolem včetně vyložených banalit. Neurazilo mě to, ale ani jsem neměl důvod k nadšení a postupem času jsem cítil spíš únavu, než vzrůstající zájem.. Po pravdě řečeno, těch pár zábavných situací by se dalo lépe využít i v diváčtějším filmu. Překvapuje mě relativně vysoké hodnocení, protože stejně jako existuje skupina diváků z okruhu festivalového publika, která Anderssonův styl ocení, u mnoha jiných filmových fanoušků bych si dokázal představit klidně i odpad. Tohle vážně není snímek pro každého. Celkový dojem: 50 %. (14.06.2012)

Podle toho, co jsem o filmu slyšel a podle úvodního slova jsem se těšil na veselou, možná tragikomickou podívanou. Prvních řekněme patnáct minut tomu i napovídalo a já se bavil nahozenými zdánlivě všedními, přesto divnými scénami. Jako ledová smršť mi pak přišla scéna "zlého snu" s nepochybně mnoha myšlenkami které proplouvaly formou obrazů (elektrické křeslo a popcorn, pivní soud, či hákové kříže pod ubrusem). Ale stále jsem čekal tu slibovanou smršť humoru... Ve filmu se ve skutečnosti není ani tak moc čemu zasmát... Co je vtipného na několika běžných zoufalcích, kteří žijí své běžné zoufalé životy a snaží se z nich buď vymanit, nebo aspoň přežít? V podstatě nic. Na druhou stranu když jsem vyšel s kina a začal s kamarádkou film "řešit" a citovaly se nejlepší a vtipem oplývající scénky, uvědomil jsem si, že celý ten film je v podstatě vtipný... Jen zabalený do kabátku statické kamery a charakterů až nepříjemně známých z reálného života. Mělo to nějakou myšlenku? Možná. Možná ne. Já ale věřím, že mělo a že bych si film pustil hned po shlédnutí znovu. + malý dodatek na závěr: kdyby film nekončil tou krásnou veselou písničkou, ale jen pochmurným záběrem na letadla a střihem, asi bych s kina neodcházel s úsměvem a hřejivým pocitem u srdce...no jo, hudba pod závěrečnými titulky někdy udělá svoje... (19.02.2008)